Hlavní strana » Jinýma očima
Jinýma očima, 11. 3. 2026
Izraelsko-americký útok na Írán nám názorně ukázal, že i konflikty ve vzdálených oblastech se nás týkají více, než se nám může na první pohled zdát. Nejde jen o bohaté majitele kdysi lukrativních, dnes na ceně výrazně ztrácejících nemovitostí v Dubaji a okolí, nebo tisíce našich dovolenkářů tamtéž zaskočených bleskurychlým rozšířením válečných akcí do dosavadních dovolenkových rájů a zlobících se (nespravedlivě) na naši vládu, že je dávno předem nevarovala a všech útrap neušetřila, jako kdyby něco takového bylo opravdu možné.
Jinýma očima, 10. 3. 2026
„Podnikli jsme malý výlet, … válka je už téměř u konce, … jsme čtyři až pět týdnů před plánem, … bude tolik míru,“ prohlásil před pár hodinami Donald Trump. I proto si okamžitě americká média, včetně těch protrumpovských, položila vážnou otázku, co tedy skutečně přimělo prezidenta Trumpa pustit se do tak riskantní operace, kterou válka s Íránem je.
Jinýma očima, 5. 3. 2026
Na Blízkém východě se posledního února letošního roku začala psát další krvavá kapitola z nekonečné ságy válek, vraždění, násilí a lidského utrpení v tomto regionu. A jak je tomu v posledních letech obvyklé, máme příležitost vše sledovat on line v záplavě zpravodajství a nekončícího proudu komentářů, které se nás snaží svými informacemi spíše zahlušit a propagandisticky manipulovat než objektivně informovat.
Jinýma očima, 3. 3. 2026
„Klíčová íránská střediska na obohacování uranu byla naprosto a úplně zničena,“ prohlásil po americkém náletu na íránská centra Fordo, Natanz a Istafán v červnu 2025 americký prezident Trump a dodal, že „údery byly vedeny zničující silou, kterou nedisponuje žádná ozbrojená síla na světě kromě USA“. Jeho spojenec i ideový autor loňské „dvanáctidenní války“ proti Íránu, izraelský premiér Netanjahu, vychválil celou vojenskou operaci s názvem „Vzestup lva“ slovy, že jde o „historické vítězství, které přetrvá generace“.
Jinýma očima, 24. 2. 2026
Před týdnem skandoval dav v Praze a náměstích některých českých měst a obcí, že „stojí za prezidentem“. Tento týden, v podstatně menším počtu, demonstranti křičeli, že „stojí za Ukrajinou“. Co budou vyvolávat v březnu na Letné? Za kým tam budou stát? Za prezidentem? Za Ukrajinou? Za Bruselem? Za Evropskou unií? Za planetou? Pořád za někým stojíme. Jak se ale zdá, jen málo stojíme za zájmy České republiky. I v tomto slova smyslu nebyla demonstrace „za Ukrajinu“ před pár dny ničím jiným než další z protivládních manifestací těch, kteří ve volbách prohráli, ale s porážkou se nesmířili.
Jinýma očima, 23. 2. 2026
Po říjnových parlamentních volbách mohl mít člověk na chvíli pocit, že jsme snad už normální zemí, kde volební kampaň sice hrozí, že konec světa nastává, ale po volbách jsme schopni opět spolu racionálně fungovat. Zpočátku to tak opravdu vypadalo. ANO přesvědčivě vyhrálo, většinová koalice rychle vznikla a nová opozice uznala porážku.
Jinýma očima, 17. 2. 2026
„Stojíme za prezidentem“ se jmenuje hbitě a profesionálně zorganizovaná petice, která se přelila na česká náměstí, a k níž se snad prý již připojilo na tři čtvrtě miliónu českých občanů. Proč tito lidé za svým prezidentem stojí ale není příliš jasné. Je někým nebo něčím ohrožován tak, že potřebuje co nejrychleji podporu českých občanů? Nebo je nositelem významných myšlenek, idejí a vizí, je mravní autoritou, se kterou se ti, kteří „stojí za prezidentem“, chtějí identifikovat? Co prezident Pavel ztělesňuje tak oslňujícího, že někteří lidé přicházejí s jeho podobiznami (a vlajkami ukrajinskými, evropskými a vládu urážejícími slogany) na náměstí, aby jej podpořili?
Jinýma očima, 28. 1. 2026
Za poslední týden v české politice se každý z nás stal nechtěným odborníkem na české letectvo. Už víme, kolik máme gripenů a na co se hodí, dozvěděli jsme se, kolik máme podzvukových letadel L-159. Víme, kolik z nich je jednomístných, kolik dvoumístných. Známe výrobce motorů, které se v tomto typu letadla používají, víme, kdo je výrobcem avioniky a v politické diskusi jsme se i dozvěděli, kolik strojů je provozuschopných, kolik „uložených“ a kolik jen na součástky. A to vše díky prezidentu Petru Pavlovi a jeho rozšafnému (a fakticky zřejmě do České republiky mířenému) slibu, který potvrdil v Kyjevě při návštěvě tamních politiků.
Jinýma očima, 28. 1. 2026
S jistou nostalgií jsem si dnes vzpomněl na jedno malé výročí. Je to přesně 35 let, co jsem byl v Obecním domě přítomen historicky první dražbě v rámci právě spuštěné malé privatizace. V zemi se snad nejmenším podílem soukromých živostí v celém „táboře socialismu“ tak konečně první trafiky, květinářství, papírnictví nebo řeznictví získaly své konkrétní majitele.
Jinýma očima, 22. 1. 2026
Letošní Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu je vhodné alespoň po očku sledovat. Ne snad kvůli tomu, že už skončila neslavná éra Klause Schwaba a jeho „velkého resetu“ skrze Davos prosazovaným, ani ne proto, že by proto nějak zázračně a naráz ovládly Davos myšlenky volného trhu a diskuse o cestách ke společnosti hospodářského růstu a svobody. To určitě ne. Na to je Davos zřejmě stále ještě příliš „davoský“.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.