Hlavní strana » Rozhovory » Klaus pro PrahaIN: Pavel…

Klaus pro PrahaIN: Pavel poškozuje česko-německé vztahy. Macinka má své metody

Rozhovory, 22. 5. 2026

V knihovně vašeho institutu jsem viděl vaši fotku s Helmutem Kohlem. Není to náhodou při podpisu česko-německé deklarace?

Myslím, že ano.

Deklaraci jste jako český premiér podepsal spolu s tehdejším německým kancléřem v lednu 1997. Proti tomu protestovali komunisté, a především Sládkovi republikáni. Teď se v Brně bude konat sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení a proti němu se opět chystají protesty. Nemáte pocit, že se po téměř 30 letech dějiny opakují?

Dovolím si říci, že to není opakování dějin. Toto téma je tady s námi stále. Někteří to zamlčují a teď to z té i oné strany vytahují na povrch zemský. Jezdím často hovořit do Německa a musím se přiznat, že před začátkem akce často přijde organizátor a říká: „Prosím, abyste byl připraven, bude tady skupina, která bude vytahovat Benešovy dekrety.“ A já mávnu rukou a říkám: „To je moje silné téma, mně to nevadí.“ Jestli si někdo myslí, že se nejedná o stálé, až věčné téma, tak to je fatální omyl.

Neměla být česko-německá deklarace jakousi tečkou, nebo spíš vykolíkovaným hřištěm, na kterém se česko-německé vztahy mají odehrávat? Proč se debata o minulosti pořád vrací? Je to česko-německý, česko-bavorský, nebo spíše domácí český problém?

Jedna věc je, že to je dlouhodobě česko-německý problém, ale v tomto konkrétním případě je to česko-český problém. Německo nic specifického neudělalo. Aktuální situaci vytvořilo kývnutí určitých brněnských politiků a aktivistů na uspořádání sudetoněmeckého sjezdu v Brně. To vyvolalo tenhle spor, který je opravdu navýsost ve své podstatě česko-český.

Nicméně je naprosto jasné, že bylo podvodné argumentovat, že se jedná jen o kulturní, etnografickou a já nevím jakou nepolitickou akci. Tak se k tomu také zpočátku stavěla Babišova vláda, která to bagatelizovala slovy, že nás se to netýká, že je to soukromá akce. Přestali to říkat po dvou událostech. Za prvé, když se bavorský premiér Söder i německý ministr vnitra Dobrindt přihlásili, že do Brna chtějí přijet. No a nepředstavitelnou tečku tomu všemu dal prezident Pavel tím, že dal nad touto akcí záštitu.

Váš institut vydal prohlášení, že záštita prezidenta Pavla akci Meeting Brno, v rámci které proběhne zmíněný sjezd, ohrožuje česko-německé vztahy. Nepřeceňujete význam tohoto gesta?

Ne, toto gesto je bezprecedentním krokem. Žádného českého prezidenta od doby druhé světové války by nenapadlo takovéhle gesto udělat. Tím on jasně demonstroval, kde jeho myšlení bloudí.

K prezidentu Pavlovi se ještě vrátím. Chtěl bych se zeptat na určitý paradox: nejhlasitějším kritikem sjezdu v Brně je Okamurova SPD. Ta je zároveň ve stejné frakci Evropského parlamentu se stranou AfD, která otázku Benešových dekretů čas od času vytáhne. Vy jste ostatně také byl na několika akcích AfD. Nevidíte v tom rozpor?

V tomhle rozpor skutečně nevidím. Je to uměle vyvolávaná věc. Byl jsem na mnoha akcích AfD, ale trvám na tom, že u AfD nikdy nebylo toto téma dominantní. Nikdy při mé účasti na sjezdech či kongresech AfD se nikdo neodvážil tohle téma nastolit. Říkají: „My máme ve straně své minority, kteří hrají různé karty.“

Mimochodem, za měsíc se koná velká ideologická konference, kterou AfD pořádá v budově Bundestagu. Budu tam mít hlavní nebo druhý hlavní referát. A tehdy o tom s nimi budu mluvit.

Myslíte o česko-německých vztazích, Benešových dekretech a jejich postoji?

Pane redaktore, rozumím, že je účelné pro všechny strany používat terminus technicus „Benešovy dekrety“. Je to ale opravdu nefér. V momentu, kdy nefungoval československý parlament a bylo všechno rozvrácené válkou, tak se do prvních voleb prostě vládlo způsobem, jaký odpovídal tehdejšímu ústavnímu pořádku, to znamená dekrety prezidenta. Nicméně v momentu, kdy parlament zasedl, tak tyto dekrety schválil a převzal do československého, dneska českého právního řádu, takže jsou to normální zákony České republiky.

Poslední otázka ke sjezdu v Brně. Pro řadu mladých Čechů a Němců není sudetoněmecká otázka nijak zásadní, dokonce ji spíš vnímají jako konflikt starších generací. Není to vlastně ta přirozená cesta smíření?

Odmítám slovo smíření. To je naprosto nevhodné slovo. Já jsem s Němci a s Německem usmířen a není důvod, abych s nimi vyvolával jakékoliv konflikty. A já věřím, že řada racionálně myslících Němců to vidí podobně. Ti, kdo volají po smíření, dneska v podstatě volají po rozpoutání nové debaty o výsledcích druhé světové války.

Vrátím se k prezidentu Pavlovi. Od vzniku vlády, která vzešla z posledních voleb, pozorujeme zjevnou dvoukolejnost v zahraniční politice. Není to ale nic úplně nového. Když jste byl prezidentem vy, v zahraničněpolitických otázkách jste měl se Špidlovou a s Paroubkovou vládou velké rozpory. Pamatuju si, když Paroubek vyhrožoval, že v prezidentské kanceláři seškrtá rozpočet na cesty...

Vidíte, to už si ani nepamatuju.

Je teď situace jiná a v čem?

Rozdíl vidím a je zásadní. Tehdy jsme se nikdy do fundamentálního sporu mezi prezidentem a premiérem nepustili. A říkám to z obou pozic, které jsem zastával, jak premiérské, tak prezidentské. Ale že jsme měli odlišné názory na celou řadu věcí, to ano. Ale myslím, že takový rozpor, střet, nikdy nenastal.

A co střet s Topolánkovou vládou kvůli Lisabonské smlouvě? Dlouho jste ji nechtěl podepsat, a nakonec jste ji podepsal společně s premiérem, nechtěl jste ji podepsat sám.

Ano, byl to zásadní střet. Ale řekl bych, že to byl střet trochu jiného řádu. Tehdejší topolánkovská ODS v podstatě věděla, že Lisabonská smlouva je věc nežádoucí a pro Českou republiku nevýhodná. Vítězilo ale to, že nechtěli rozzlobit Brusel. Ale děkuju, že jste to připomněl, to je férové.

Ještě jeden návrat do minulosti. Byl jste na celkem šesti summitech NATO jako prezident. Pokaždé existovala dohoda mezi prezidentem a premiérem. Například na veledůležitý Bukurešťský summit v roce 2008 jste jeli oba. Teď vidíme ve stejné věci naprostou nedohodu. Jak to vnímáte?

Nejdříve poznámka k Bukurešťskému summitu. Jeho podstatou byl fatální střet o tom, jestli má být Ukrajina a Gruzie zvána do NATO. A protože nikdo neměl zájem toto řešit před televizními kamerami, bylo rozhodnuto, že v rozporu s jakýmkoliv připraveným protokolem dojde večer k uzavřenému jednání vedoucích delegací, což jsem byl já, a ne Topolánek. Trvalo mnoho hodin. A tam se strhla skutečná hádka. Primárně Německo nesouhlasilo s přizváním a já jsem se k tomu připojil.

Ale k vaší otázce: byl bych samozřejmě pro nalezení politického řešení. Považuji za naprosto mylné odkazovat se na to, že když nevíme, jak to vyřešit, tak to dáme Ústavnímu soudu. To je dětinská věc, kterou teď v tuto chvíli hraje Hrad, který má také největší sílu jmenovat Ústavní soud.

Tento problém je výsledkem fatální chyby, kterou jsme udělali přechodem na přímou volbu prezidenta. Udělali jsme tento krok, ale nezměnili jsme zbytek našeho ústavního systému. Čili to, co se teď děje, je logický důsledek tehdejší populistické chvíle, kdy se najednou zdálo, že přímá volba všeho na světě je bezvadná věc. A teď sklízíme ovoce tohoto kroku.

Ještě zpět ke dvoukolejnosti v zahraniční politice. Ministrem zahraničí je váš dlouholetý spolupracovník Petr Macinka. Nemá i on zodpovědnost za tu dvoukolejnost, nepřiživuje ji?

Buďme féroví: Ano, určitě. Každý jsme nějaký, a Macinka také používá své metody. Nicméně prezidentovo poskytnutí záštity brněnské akci ospravedlňuje spoustu Macinkových postojů. To myslím, že si Macinka nemohl vymyslet lépe, než aby prezident Pavel dal tuto záštitu, protože to mu umožňuje pokračovat ve svém razantním chování.

Kdyby nedošlo k tomu velikému střetu o Filipa Turka, tak Macinku ani nenapadlo dělat ministra zahraničí. Byl by velmi vyhraněným ministrem životního prostředí a dneska by řádil na ministerstvu životního prostředí.

Když to zmiňujete, myslíte, že nakonec je Petr Macinka lepším ministrem zahraničí, než by byl Filip Turek?

Řekl bych, že jsme ještě takhle rezolutního a sebevědomého a v zahraničí suverénně vystupujícího ministra zahraničí ještě neměli.

Takže z vašeho pohledu to dopadlo lépe?

To je druhá otázka. Souhlasil jsem s Macinkou, že si od začátku vybírá ministerstvo životního prostředí, protože si myslí, že to je zásadní ministerstvo současné doby. Protože tam se odehrává zásadní souboj o charakter vůbec našeho světa.

Trošku mi připomínal knihu Michela Houellebecqa Podvolení, kde se ve volbách ve Francii prezidentem stane představitel umírněného islamismu. A když potom dojde na sestavování vlády, tak řekne: „Nám stačí ministerstvo školství.“ Protože je nejdůležitější pro proměnu společnosti. Macinka původně trochu podobně chápal ministerstvo životního prostředí jako ono klíčové ministerstvo naší současnosti.

Petr Macinka si vzal na ministerstvo zahraničí několik lidí v různých funkcích, kteří jsou spojeni s vaším institutem. Máte teď vliv na dnešní českou zahraniční politiku?

Ne, určitě nemám vliv. Petr Macinka je natolik sebevědomým ministrem, že pokračuje v mém duchu, který vyjadřoval vtip z devadesátých let: „Víte, proč má Klaus poradce? Aby měl komu radit.“ A teď dokonce přichází někdo, koho se na to můžeme zeptat. (Do místnosti vchází Jiří Weigl, dlouholetý ředitel Institutu Václava Klause a čerstvě také Macinkovým externím poradcem - pozn.red.). „Jirko, dostávám právě otázku, jestli účastí některých lidí z našeho institutu na ministerstvu zahraničí mám teď vliv na českou zahraniční politiku.“

Jiří Weigl: „Pan prezident vliv na zahraniční politiku má, ale ne vliv momentální, spíš dlouhodobý, protože lidé, kteří s ním dlouho spolupracovali, jsou ovlivněni jeho názory a přístupy. Právě tahle škola umožňuje ministru Macinkovi funkci úspěšně zastávat. Ale na konkrétní otázky vliv nemá.“

Na závěr se zeptám na asi nejdůležitější zahraničněpolitickou událost v našem regionu, což byly maďarské parlamentní volby. Byl jste často hostem na akcích pořádaných Fideszem Viktora Orbána. Je to opravdu zásadní změna pro střední Evropu?

Zeptal jste se netuše, že tato otázka souvisí s tou předchozí. Lidé, kteří občas radí ministrovi, se oproti mně velmi liší v názoru na nového maďarského premiéra. Zatímco já si zoufám a myslím si o něm jen negativní věci, tito pánové mně říkají, že Péter Magyar byl kdysi ve Fideszu, že názorově není žádný pirát, ani není tam, kde je české ANO. Na to já odpovídám, že takový Petr Fiala byl taky kdysi v ODS, a pak kam stranu zavedl. Měli jsme několik debat na tohle téma. Není to, Jirko, pravda? (Jiří Weigl přikyvuje).

Veselin Vačkov, PrahaIN, 22.5.2026