Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro Echo24.cz:…

Václav Klaus pro Echo24.cz: Regulation – časopis jiné, mírnější větve amerického konzervatismu

Články a eseje, 20. 5. 2026

Washingtonský Cato Institute vydává celou řadu periodických publikací a mezi nimi i čtvrtletník Regulation, který má podtitul „The Cato Review of Business and Government“. Název je zdánlivě nelogický. Cato Institute je bojovníkem proti všem formám státních zásahů do fungování trhu, takže by se tento jeho časopis, aby to nebyl zavádějící název, měl spíše jmenovat „Antiregulation“. Ale mohu každého ubezpečit, že jde opravdu o systematickou kritiku regulace, nikoli o její obhajobu.

Cato Institute byl a je dlouhodobým, důsledně pravicovým institutem. Je opravdu konzervativní a oproti jiným podobným institutům je více „promírový“ než „proválečný“ a v žádné chvíli – i když to bylo v módě – nefandil americkým neokonům. Samozřejmě to bylo zřetelnější, dokud byl téměř čtyři desetiletí prezidentem tohoto institutu jeho zakladatel, legendární Ed Crane. Byl velkým příznivcem naší polistopadové transformace.

Poslední dostupné vydání časopisu (jaro 2026) přináší celou řadu textů s různými tématy, ale dominují témata ekonomická. I když dominují, nejsou zdaleka jediná. Je tam např. rozsáhlý článek s názvem „Reconsidering Ivermectin“, ve kterém je argumentováno, že přes všechnu kritiku je toto antivirotikum cenným prostředkem proti Covidu. Je tam i článek polemizující s přehnaným varováním proti antidepresivům, který je výrazem znepokojení nad stále rostoucím počtem sebevražd v USA.

Ekonomická tématika však zcela jasně dominuje. Tento konzervativní časopis není plně trumpovský, což dokumentuje např. zajímavý článek s názvem „Another Trump Turn from Reaganism“, který ukazuje, že se Trump svými rozhodnutími stále více vzdaluje od politiky Ronalda Reagana. Je to demonstrováno na Trumpově odmítnutí Reaganova rozhodnutí z roku 1981, které bylo tehdy založeno na tom, že je možné regulovat jen tehdy, jsou-li ekonomické výhody toho či onoho opatření větší než náklady tohoto opatření. To je standardní uvažování ekonomů. Místo toho Trump svým rozhodnutím v lednu 2025 zavedl princip, který vychází z porovnávání nákladů a úspor nákladů, což je úplně jiný pohled.

Za cenný a mně blízký postoj považuji článek „There is no labor shortage“, který je odrazem toho, že se stalo módou zaměňovat vysoké (nebo rostoucí) ceny za nedostatek, což se může stát jen tehdy, když jsou ceny (nebo mzdy) státem „zastropovány“ (anglicky capped). To je ostatně politika, kterou právě teď provádí naše ministryně financí Schillerová. O „shortage“, neboli o nedostatku, je možné mluvit jen tehdy, když je znemožněno, aby ceny svými změnami vyrovnávaly poptávku s nabídkou. Jsou-li ceny zastropovány, je po zboží vytvářena „umělá politická poptávka“, která není původní poptávkou spotřebitelů. Věta „mluvit o nedostatku je pouhým čeřením vody nebo to vyjadřuje speciální zájmy, které se snaží získat státní privilegia“. Tento článek by měli studovat naši bojovníci za cenové stropy.

George Leef obhajuje trh. Bojuje se stále se navracejícím názorem, že ve společnosti je tolik strašlivých chyb, že vyžadují vládní intervenci. Líbí se mi věta (str. 54), že „je to sice kontraintuitivní, ale vysoké ceny v krátkém období jsou nejlepší cestou, jak nedopustit, aby byly vysoké ceny i v období dlouhém“. Ekonomie je plná podobných kontraintuitivních formulací, které jsou většinou zcela opomíjeny.

Užitečný je článek s názvem „Today, through Hayek’s Eyes“, který připomíná nedávnou reedici původně v roce 1960 vydané slavné Hayekovy knihy „The Constitution of Liberty“. Ta má v původním vydání 576 stránek, a je proto čtena daleko méně než některé slavné Hayekovy články. Autor této recenze říká, že je Hayek „moderate classical liberal“ (umírněný klasický liberál) a že určitě nebyl „anarchist“. To musím některým našim současným milovníkům Hayeka opakovaně připomínat. Stejně tak je cenné připomenutí Hayekovy teze, že „znalosti (knowledge) existují pouze jako znalosti jednotlivců“. Proto také „žádný součet znalostí jednotlivců ve svém celku nikde neexistuje“. Z tohoto článku bych mohl ještě dlouho citovat, proto vybízím k jeho přečtení.

Dominantním textem celého časopisu je článek Pierra Lemieuxe „What Is Industrial Policy? What Is It For?“ V naší ekonomické transformaci jsme industrial policy, průmyslovou politiku státu, rezolutně odmítali. Ve Spojených státech s nástupem Donalda Trumpa se místo odmítání industrial policy zavádí „New Industrial Policy“. To by si měli naši trumpovci uvědomit. A i při obecném souhlasu s volbou Trumpa prezidentem by jeho tragické omyly neměly zamlčovat. Pierre Lemieux (z Université du Québec) si jako hlavního představitele této New Industrial Policy vybírá známého a populárního Dani Rodrika, profesora na Harvard Kennedy School, mimochodem turecko-amerického ekonoma, což jsem si, když jsem byl minulý týden na konferenci v Istanbulu, vůbec neuvědomil.

Rodrik se neostýchal napsat pro National Bureau of Economic Research (v říjnu 2025) paper s názvem „What the Mercantilists Got Right“, což je velmi netradiční přihlášení se k mercantilismu a ke státní regulaci národní ekonomiky. My si spojujeme tuto doktrínu nejčastěji se slavným francouzským ministrem financí krále Ludvíka XIV. Jeanem-Baptistem Colbertem, který odmítal – ve jménu průmyslové politiky – ideový postoj „laissez faire“.

Rodrik po colbertovsku říká, že „určitá dávka merkantilismu může pomoci“, a proto se pokouší o velmi nepřesvědčivé propojení merkantilismu a obhajoby svobodných trhů. Dokonce si myslí, že je třeba nová průmyslová politika jako cesta k prosazení „the green transition“ a za téměř neuvěřitelný musím označit jeho výrok, že se má jednat o „průmyslovou politiku s lidskou tváří“. Myslel jsem, že jsme to dostatečně odmítali už v šedesátých letech minulého století. Zase bych mohl dlouho citovat, ale doporučuji si radši toto číslo časopisu Regulation pozorně prostudovat.