Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Magyarovo…

Ivo Strejček: Magyarovo přicházení. Co čekat?

Jinýma očima, 14. 4. 2026

Průzkumy veřejného mínění v Maďarsku dlouhodobě vykazovaly vcelku bezpečný náskok hnutí Tisza Pétera Magyara před Fideszem Viktora Orbána. To nemuselo příliš mnoho znamenat, protože maďarský volební systém je komplikovaný, a i přes dlouhodobé vedení Magyara nemuselo být o výsledku voleb rozhodnuto. Přesto se dlouhodobé trendy potvrdily a vítězství Tizsy bylo drtivé. Péter Magyar vyhrál ve všech maďarských župách. Přání voličů po změně vládnutí se zdá být jednoznačné.

Viktor Orbán se zachoval státnicky, volební porážku bez vytáček uznal a vyzval voliče, aby výsledky voleb přijali. Budapešť podle zpráv bouřlivě slavila. Kdo je však Péter Magyar, jaký volební program má jeho hnutí Tizsa, je Maďarsko skutečným vítězem (jak volební mapa naznačuje), co to znamená pro jeho sousedy a co pro českou politiku?

Péter Magyar není v maďarské politice nováčkem a byl dlouhé roky součástí úzké politické špičky. Působil na ministerstvu zahraničních věcí a dlouhé roky jako diplomat na stálém zastoupení Maďarska při EU. Byl letitým členem Orbánova Fideszu a jedním z jeho blízkých spolupracovníků. Jeho manželkou byla tehdejší ministryně spravedlnosti a jedna z nejvýraznějších tváří Orbánovy vlády Judit Vargová. Když v roce 2024 otřásl Maďarskem skandál s udělením milosti jakémusi muži, který byl zapleten do krytí pedofilní kauzy, Judit Vargová a tehdejší maďarská prezidentka Katalin Nováková musely z politiky odejít. Magyar tehdy prohlásil, že se s něčím takovým nehodlá smířit, odešel ze všech svých funkcí a prostřednictvím sociálních sítí začal útočit na vládní kruhy s tvrzením, že „programově kryjí korupci“.

Na jaře 2024 založil Péter Magyar hnutí Tisza, se kterým v evropských volbách získal překvapivých 30 %. A šel dál. Budoval své hnutí Tizsa, aniž by potřeboval propracovaný a promyšlený politický program. Jedinými tezemi jeho programu „Maďarské jaro“ byla tvrzení o všudypřítomné korupci, zkrachovalém zdravotnictví, nefunkčním školství a zejména jeho zájem „obnovit normální vztahy s Bruselem“.

A Evropskou unií je také třeba začít. Zatímco Viktor Orbán byl po celá léta Bruselem nenáviděným politikem, Magyarovi půjdou evropské instituce na ruku. Přestože není žádným zapáleným euronadšencem (trochu mu toho asi z Orbána zůstalo), jeho Tisza se pohodlně usadila v lůně Evropské lidové strany pod vedením německé CDU. Předseda frakce Weber i předsedkyně Evropské komise von der Leyenová budou mít doslova v popisu práce udělat možné i nemožné pro svého „spolustraníka“ z eurolidoveckých řad. Nepochybně už neuslyšíme ani slova o „porušování svobody slova v Maďarsku“, o „vládním tlaku na nezávislost médií“, o „zkorumpovaném soudním systému“ či „nedodržování evropských hodnot“. Evropské dotace, jejichž zmrazením trestala Evropská komise Orbána a vytvářela tím nepřímý tlak na maďarské voliče, budou jistě briskně uvolněny.

Ze svého členství u evropských lidovců si Magyar přinese do své zahraniční politiky i blízké spojenectví s polským premiérem Tuskem. Ostatně již bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb budoucí maďarský premiér avizoval, že jeho první zahraniční cesta povede do Polska. Ne na sousední Slovensko, se kterým má Maďarsko nejen dlouhou společnou hranici, ale také dlouhou a nejednoduchou historii. Ostatně Magyarovy výhružky zrušením Benešových dekretů a „osvobozením“ Maďarů na Slovensku nijak nadějné pro jeho sousedy nejsou. To je ostatně tak trochu i naše téma, které s nadcházejícími Sudetoněmeckými dny pořádanými poprvé od druhé světové války na území naší země, nabývá zvláštní důležitosti.

Naši zahraniční politiku musí zajímat i Magyarovy názory na budoucnost V4. Jeho deklarace, že by rád tento formát rozšířil o Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko nás musí vybídnout k zamyšlení, zda si takové rozmělnění přejeme, zda vyhovuje našim zájmům, zda si přejeme, aby takový vývoj mohl vést k poškození vztahů se Srbskem a zda se tím vlastně neposiluje skrytý německý zájem do jisté míry uspořádání V4 ovládnout.

Opakovaně můžeme v souvislosti s novým maďarským premiérem vynášet další a další otázky týkající se jeho budoucí zahraniční politiky (například vztahu k Ukrajině), bylo by to ovšem málo. My bychom si měli pozorněji všímat i toho, jak si chce Magyar počínat uvnitř Maďarska už proto, že chystá-li nějakou variantu „antiorbánovské revoluce“ (má k tomu ústavní většinu!), bude to mít přeliv i do sousedního Slovenska (příští rok jej čekají parlamentní volby) i k nám (Magyarovo vítězství bude jistě resuscitačním impulsem pro naši zdecimovanou opozici).

Viktor Orbán po šestnácti letech v roli maďarského premiéra končí. Jak jej známe, nekončí navždy. Tahle silná viditelná názorově jednoznačná osobnost bude jistě velmi usilovně pracovat uvnitř Maďarska i za jeho hranicemi. To, že Orbán prohrál, vůbec neznamená, že s ním prohrály naděje mnohých Maďarů i milionů občanů dalších evropských zemí na svobodu a nezávislou existenci svých národních států. Jsem si jist, že význam Viktora Orbána doceníme dřív, než si sami myslíme.

Pod čarou: A když už jsme skrze výsledky parlamentních voleb v Maďarsku i u české politiky, nejde se vyhnout politicky i lidsky hrůznému hodnocení Orbánovy osobnosti Petrem Pithartem. Ten o něm prohlásil: „Je to odporný člověk s tváří hospodského rváče.“ Takhle mluví bývalý předseda české vlády, předseda Senátu (onoho etalonu „vybraného chování“) a především „mravní velikán“ naší doby, jak bývá popisován. I to je výpověď tak trochu o české současnosti ve vztahu k sousednímu Maďarsku.

Ivo Strejček, 14. 4. 2026