Imigrace a kulturní integrace (recenze)

Články a eseje, 20. 1. 2003

Pod slovem globalizace se skrývá mnoho leckdy sporných a protichůdných věcí, ale jednou z těch, které nezpochybňuje snad nikdo, je obrovské zvýšení spíše živelného než kýmkoli plánovaného pohybu lidí po celém světě. Druhou stranou téže mince je výrazné narušování kulturní (či civilizační) homogenity jednotlivých zemí, což uvnitř nich zvyšuje napětí a nejistotu a vede to k vytváření neasimilovaných enkláv lidí jiného původu a v důsledku toho k jisté fragmentaci těchto zemí.

Projev Václava Klause jako prezidentského kandidáta, Pražský hrad, 15. ledna 2003

Projevy a vystoupení, 18. 1. 2003

Vážení poslanci, vážení senátoři, předstupuji před Vás - s plnou vážností, zodpovědností a pokorou - jako kandidát na funkci prezidenta České republiky. Dovolte mi, abych Vám přiblížil své motivy i svou představu o této nejvyšší ústavní funkci a abych se dotknul i několika dalších témat, a to z trochu jiné perspektivy, než jakou mi umožňovaly funkce ministra financí, premiéra, předsedy sněmovny či předsedy velké politické strany.

Co naznačila středeční volba prezidenta?

Články a eseje, 17. 1. 2003

Ve svém kandidátském projevu jsem obrátil pozornost volících poslanců a senátorů, ale snad i celé české veřejnosti na to, že se v 85tileté historii našeho státu jedná o první skutečnou volbu, že prvně není prezident předem znám a že prvně nejde o volbu manifestační. Každý soudný pozorovatel středeční dramatické volby mi musel dát za pravdu. Byla to skutečná volba, plná napětí, zvratů, nečekaných výsledků. Tak to má být a proto nesdílím názor těch komentátorů, kteří poněkud povýšeně naznačují, že parlament selhal a prezidenta nezvolil. Trvám na tom, že parlament neselhal a že zcela demokraticky a v souladu s naši ústavou „pouze“ při první volbě žádnému z kandidátů nedal absolutní většinu.

Odpověď V.K. na otázku iDnes ohledně hlasování ve sněmovně

Tisková sdělení, 17. 1. 2003

Odpověď V.K. na otázku iDnes ohledně hlasování ve sněmovně

Ucházím se o funkci prezidenta

Články a eseje, 15. 1. 2003

Postavení prezidenta republiky a rozsah jeho působnosti a vlivu na veřejné dění nejsou u nás ani zdaleka dány pouze ústavou. Do značné míry se v nich odráží i to, co funkci hlavy státu daly takové mimořádné osobnosti jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel. Tedy lidé, kteří měli vizi, kteří věřili v demokracii a svobodu a kteří se nebáli svou pravdu a názory prosazovat ani tehdy, kdy naráželi na nepochopení, nespravedlivou kritiku či dokonce otevřenou nenávist. I díky nim je v české veřejnosti funkce prezidenta republiky - bez ohledu na skutečný rozsah jeho formálních pravomocí - spojena s představou silné osobnosti, schopné zemi nejen reprezentovat, ale také jí jako široce uznávaná autorita stát v čele.

Prezident nesmí být skryt před lidmi (rozhovor V.K. pro Hospodářské noviny)

Rozhovory, 14. 1. 2003

OTÁZKA: Vždycky jste o sobě říkal, že jste spíš exekutivní typ, nikoli kladeč věnců. Není pro vás kandidatura na prezidenta tak trošku vynucený tah?
Tahle otázka pro mě mohla být relevantní v červnu, červenci loňského roku. Dneska už je absolutně pasé. Čas se posunul, doba se posunula, situace se posunula. Opravdu si tuto otázku nekladu.

Tschechen und Slowaken: Die sanfte Trennung

Deutsche Seiten, 13. 1. 2003

Am 1. Januar 2003 begeht die Tschechische Republik ihren 10. Gründungstag. Und es wird höchste Zeit, über die Hintergründe reinen Wein einzuschenken. Vor zehn Jahren haben wir diesen Moment nicht mit großem Jubel begrüßt, weil die Geburt des neuen Staates zugleich das Ende des ursprünglichen bedeutete. Darüber freuten sich die wenigsten. Wir identifizierten uns mit der Tschechoslowakei und meinten, dass die Slowaken über den gemeinsamen Staat ebenso denken wie wir. An die Möglichkeit einer Trennung glaubten wir nicht.

On-line rozhovor V.K. pro idnes

Rozhovory, 10. 1. 2003

OTÁZKA: Pane Profesore, jak se Vás dotkla ta neuvěřitelná pomluva, že prý jste za komunistického režimu studoval v USA a Itálii ?! Jinak vřelý dík za to, že jste nám svým statečným bojem v disentu přinesl demokracii. ODPOVĚĎ: To je samozřejmě otázka ironicky myšlená, podotýkám pro nezasvěcené. V závěru 60. let bylo velmi jednoduché cestovat do ciziny, pas měl prakticky každý (kromě lidí trestaných) a vyjednat si stipendium záviselo jen na vaší schopnosti a kontaktu ve světě. Proto jsem 5 měsíců prožil v Itálii a 5 měsíců v USA. O disentu jsem já nikdy nemluvil, o svém vyhození z Akademie věd samozřejmě ano, kde jsem byl jednoznačně označen za vůdce antimarxistických a antisocialistických sil v československé ekonomii. V 70. a 80. letech se konalo mnoho věcí neveřejného typu, kterých jsem se zúčastňoval a je to - myslím - dostatečně známo. O tom, že se některým z těchto lidí podařilo dostat oficiální titul disident a o přínosu těchto jejich aktivit k pádu komunismu, bych si někdy rád popovídal. Ale vyžadovalo by to férovou diskusi.

Protest Václava Klause

Dokumenty, 10. 1. 2003

Nemohu se smířit s hodnocením slavnostního setkání v Lánech, které s minulými i dnešními politiky a ústavními činiteli uspořádal prezident Václav Havel. Článek v MfD ze dne 10. ledna (str. 2) líčí toto setkání jako setkání nepřátel a jako „trapnou situaci“. Výslovně se v něm říká např. to, že jsme se s Josefem Tošovským „velmi rychle minuli“.

Za mě bude méně prezidentských fanfár

Rozhovory, 9. 1. 2003

Funkci bych byl schopen vykonávat s dostatečnou pokorou, říká kandidát na prezidenta Václav Klaus

Václav Klaus se obává, že mu cestu na Hrad zablokuje dohoda lidovců a ČSSD. Bude-li se volba opakovat, půjde do ní znovu, ať bude nepřímá, nebo přímá.