---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor V.K. pro Hospodářské…

---

Rozhovor V.K. pro Hospodářské noviny

Rozhovory, 27. 2. 2003

Není trochu paradoxní, že pětapadesát let po komunistickém únoru 1948, shodou okolností také v únoru, budou zřejmě hlasy komunistů rozhodovat o tom, kdo se stane českým prezidentem?

Myslím, že bude rozhodovat 281 hlasů. Každý z nich.

Nicméně komunisté naznačují, že spíše než Jana Sokola podpoří vás. Prý jste pro ně z různých důvodů přijatelnější. Co jste za to komunistům nabídli?

Mnohokrát jsem vysvětloval, že při prezidentské volbě nejde o žádné hokynářské kupčení. Myslím, že by to bylo pro kteroukoli stranu nedůstojné. Mohu každého ubezpečit, že nic takového neprobíhá.

Komunisté naznačili, že by takovou nabídkou bylo, kdyby ODS třeba zrušila usnesení, kterým zakazuje spolupráci obou stran na místní úrovni. Je to cena, jíž byste mohli za vaši podporu zaplatit?

To se musíte zeptat někoho z ODS, se mnou o tom nikdo nejednal. A skoro si myslím, že ani se současným vedením ODS.

Víte, jakou podporu se podařilo vašim vyjednávačům domluvit mezi politiky vládních stran?

Novináři propadají určité iluzi, že jsou vyjednaná konkrétní čísla. Já vím, že by to potřebovali, aby se jim hezky dál spekulovalo. Považuji za nejtrefnější, co mi k tomu řekl jeden z vyjednávačů: Kdyby každý, kdo mezi čtyřma očima řekl, že vás bude volit, skutečně tak hlasoval, pak máte z 281 poslanců a senátorů 500 hlasů. Myslím, že v tom je celé kouzlo těch jednání.

V dosavadních šesti kolech obou prezidentských voleb jste získal nejvíce hlasů. Jaké máte šance teď, když vládní koalice postavila společného kandidáta?

Detailní počty jsou velmi sporné, já je neumím a nevěřím, že někdo další ano. Ale nepředpokládám, že to bude znamenat nějaké zásadní zpochybnění.

Podle vás tedy budou politici i tentokrát hlasovat ne podle stranických bloků, ale podle svého přesvědčení?

Poslanci a senátoři jsou celou dekádu peskováni za to, že jsou v údajném područí stranických sekretariátů. A když jednou udělají něco jiného, tak jsou peskováni znovu. Myslím, že by měli mít možnost, aby se rozhodovali podle svého názoru.

Volbu prezidenta mohou velmi ovlivnit spory v ČSSD. Nakolik vám rozkol v této straně pomáhá?

Rozkol v sociální demokracii nechci hodnotit. Vždycky jsem odmítal, když ODS radili naši nevoliči, a proto si myslím, že by nevoliči ČSSD neměli radit sociální demokracii. Ona si to jistě vyřeší sama. To, že předseda vlády a předseda ČSSD do prezidentské volby a do této třetí zvláště leccos nainvestoval, je naprosto jasné. Tomu, že má zájem, aby to dopadlo pro něj příznivě, proto rozumím.

Vyjednával jste s expremiérem Milošem Zemanem o tom, aby sociální demokraté, na které má vliv, podpořili vás, a ne Jana Sokola?

Miloše Zemana jsem naposledy slyšel a viděl 24. ledna v devět hodin, kdy jsme museli volební komisi Parlamentu předvést občanskou legitimaci, abychom prokázali, že jsme skutečně těmi osobami, kterými jsme. Jinak jsem ho neviděl a neslyšel.

Vaším soupeřem bude filozof Jan Sokol. Jak jej vnímáte? V čem byste byl lepší prezident než on?

Zdráhám se o Janu Sokolovi něco obsáhle říkat. I když mě v několika případech téměř urazilo jeho hodnocení, například že jsem údajně neznámý ve světě.
Kdyby otázka zněla, jaké mám přednosti, tak bych za prvé řekl: Nejsem pro občany neznámou bytostí, což se do jisté míry dá říci o mém protikandidátovi. Za druhé: Při mém působení v politice jsem byl účastníkem celé řady střetů, voleb, v nichž jsem získal nemálo preferencí. Pan Sokol se v roce 1992 nedostal do Parlamentu za Občanské hnutí a v roce 1996 neuspěl při volbách do Senátu.
Za třetí: Mé názory nikdy nebyly okrajové. Za čtvrté: Myslím, že každý ví, že jsem byl k naší zemi vždy loajální a že jsem si nepohrával se zahraničně-politickými otázkami jako se zástupným vnitropolitickým tématem.
Za páté: Troufám si říci, že jsem vždy preferoval stabilitu politických poměrů a lidé to o mně vědí.
Za šesté: Cokoliv leckdy někdy naznačují titulky novinových článků, vždycky jsem se v politice snažil o konsensuální jednání.

Při předchozí prezidentské volbě jste zákonodárce nabádal, aby se polepšili a dali vám víc hlasů. Dodal jste, že jste začal u sebe a že to není snadné. Už se vám podařilo „polepšit se“?

O tom, jaký člověk je, spíše rozhoduje názor jiných. Mají to posoudit oni, ne já.

V poslední době, kdy už nejste předsedou ODS, nicméně vystupujete výrazně smířlivěji. Je to cílevědomá snaha o přeměnu předsedy politické strany ve státníka?

Musím trvat na tom, že jsem se o roli státníka pokoušel vždycky. A musím vám prozradit, že řada mých spolustraníků celých dvanáct let v ODS měla pocit, že jsem příliš státotvorný a málo bojovně „ódeesovský“. Já vím, že mediální image to nepotvrzuje, přesto si myslím, že to je pravda. Takže nejde o žádnou přesmyčku mého chování.
Je jasné, že jiná role vede k jinému chování. Postaví-li vás na fotbalovém hřišti do role útočníka, obránce nebo brankáře, znamená to, že děláte úplně jiné věci. A já jsem na tom pomyslném politickém hřišti postaven do jiné role.

Poradili vám vaši spolustraníci, abyste vystupoval uvážlivěji a nezlobil se třeba tolik na otázky, které se vám nelíbí, jako jste to dělal v minulosti?

Myslím, že se chovám pořád stejně. Ale ty otázky jsou také trošku jiné.

Pokud by ani třetí volba nebyla úspěšná a strany by chtěly volit v Parlamentu počtvrté, popáté... Šel byste do toho znovu?

Zeptejte se občanů. Dívám-li se na průzkumy veřejného mínění, sleduji-li reakce lidí, je to pro mě argument, že by nebylo co vzdávat.

Stále se hovoří o přímé volbě, politici však dál zdůrazňují, proč ji nelze zavést rychle. Je tedy veřejnost odsouzena k tomu, že bude ještě několikrát muset sledovat truchlivé divadlo na Pražském hradě, které nebude mít vyústění?

Dvě neúspěšné volby ještě nejsou truchlivým divadlem. Úkol Parlamentu není lehký a to, že dosud nebyl nikdo zvolen, ač někdo viditelně vyhrával, není truchlivým divadlem. V momentu, kdy by takových pokusů přibývalo, by jistě takové hodnocení začalo převažovat, ale teď bych se tomu bránil.

Už jste přemýšlel o tom, co budete dělat, když to nevyjde a bude zvolen váš soupeř?

V každém případě si odjedu zalyžovat do Pece pod Sněžkou.

Josef Kopecký, Hospodářské noviny, 27.2.2003