Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor V.K. pro Mladou…

Rozhovor V.K. pro Mladou frontu Dnes

Rozhovory, 26. 2. 2003

V čem jste lepší než váš nynější protikandidát Jan Sokol?

Tak zaprvé jsem trochu smutný z toho, co pan Sokol o mně říká. Já ho nepomlouvám a docela mě překvapuje, že on to dělá. Známe se od roku 1968, kdy jsme oba byli v časopise Tvář. Se zájmem jsem četl jeho nepochybně fundované teologické texty, nicméně se mi zdá, že pan Sokol dnes představuje výrazně okrajový proud českého politického myšlení. Politik musí reprezentovat širší záběr. Nejde totiž jen o hloubku názoru v nějaké konkrétní oblasti, což je u pana Sokola teologie. A jinak toho o panu Sokolovi moc nevíme. Lidé ho nepochybně neznají. Mám pocit, že v tomto smyslu jsem pro občany jasnějším kandidátem.

Existuje prezident, u kterého byste se chtěl inspirovat pro svou prezidentskou dráhu?

Myslím, že mám jasné názory a postoje, které nemusím měnit a nemusím si úplně vymýšlet. Kdybych si vymodeloval v lidských dějinách nějakou osobu, která vystupovala v naprosto odlišném kontextu, čase, s odlišnými úkoly, a pokusil se tuto osobu parodovat nebo karikovat, tak to ne. Já bych považoval za obrovský úkol přispět k vytváření konsenzuálních pocitů v naší zemi. To je přesně to, co potřebuje. Ten stálý boj, napětí, střet, to je něco, co nám moc neprospívá.

Chcete tedy být jakýmsi spojovacím článkem?

Jasně jsem naznačil své názory, že jako prezident bych nelezl do zelí jiným ústavním orgánům, zejména vládě a parlamentu. Vím dobře, že bych daleko více mohl působit svými vlastními postoji, svým chováním, názory, projevy, volbou témat, nikoli přímými zásahy do mechanismu fungování země.

Jak ale chcete působit konsenzuálně, když jsou vaše názory mnohdy značně jiné, než mají lidé ve vládě?

Tato země má deset milionů lidí a ti mají názory obrovským způsobem rozdílné. To, že je tady vláda jistého politického zabarvení, neznamená, že každý občan jiného politického zabarvení mizí z této země, emigruje pryč. Dlouho jsem žil v koaličních vládách, kde měla řada lidí odlišné názory, dlouho jsem byl předsedou sněmovny, kde strana, kterou jsem
reprezentoval, neměla většinu. A v této roli jsem spolu s prezidentem podepisoval řadu zákonů, které mi moc nevoněly. V tomto smyslu není očekávání nějakého fundamentálního střetu na místě. Chtěl bych odstranit jednoho strašáka, který se přede mě nepřetržitě staví, a to je strašák z budoucnosti této vlády. Není úkolem prezidenta bojovat s vládou, parlamentem, politickými stranami, proto si nemyslím, že by má volba byla pro tuto koaliční vládu nějakým extrémně komplikujícím faktorem.

V čem bude jiný váš třetí, páteční, projev před zákonodárci než ty předchozí dva?

Nemá smysl, abych se pokoušel opakovat to, co jsem říkal, ještě lépe, vtipněji a s novými argumenty. Neaspiruji na to, abych znovu předváděl sám sebe, komentoval či vysvětloval své pojetí prezidentské funkce. Pokusím se o něco jiného, mám však dobré důvody si to ponechat pro sebe až do pátečního dopoledne.

Už víte, koho si s sebou případně vezmete na Pražský hrad, kdo bude váš mluvčí, kancléř?

To považuji v dané chvíli za poněkud předčasnou věc, nezabývám se tím do té míry, abych teď mohl říkat jakákoli jména.

Co tedy uděláte jako první, pokud se stanete prezidentem?

Myslím, že bych se velmi rychle pokusil chopit svých povinností, pravomocí. Asi stejně jako v parlamentu, kde z poslanců bývám každý den mezi prvními, bych byl v pondělí v půl deváté ráno v prezidentské kanceláři a začal úřadovat.

Kam povede vaše první zahraniční cesta?

Tak to mě dosud opravdu nenapadlo. Nejsem natolik velikášský, abych se už viděl s prezidentskou standartou, papachou na hlavě a už plánoval některé své kroky. Přiznám se, že jsem sám sobě zakázal, abych si dělal sebemenší náčrtek potenciálního děkovného projevu, kdybych byl zvolen. To říkám zcela upřímně.

Kde byste bydlel jako prezident?

Ani toto není aktuální. Budu bydlet tam, kde to bude odpovídat této funkci. Ale nedovedu si dost dobře představit, jak a kde by to mělo být. Bydlel jsem dva a půl roku jako ministr financí a rok jako premiér v normálním paneláku na pražském sídlišti na Proseku. Nikdy jsem se nenastěhoval do Kramářovy vily. Nicméně, nebydlí-li člověk ve vlastním domě či vile se zahradou, tak mám strach, že standardní metody ochrany prezidenta by asi strašlivě komplikovaly život obyvatelům domu, ve kterém v Praze 8 bydlím. Nemám pocit, že by pro ně bylo nějakým životním vítězstvím, kdyby museli při každém odchodu a východu z domu vysypat odpadkový koš, být kontrolováni. To by mě asi neměli moc rádi.

Dejme tomu, že prezident parlamentem v pátek zvolen nebude, pak by se za jistých podmínek do přímé volby pustil i Miloš Zeman. Byl by pro vás nejtěžším soupeřem?

Žiji výlučně nepřímou volbou, o přímé volbě bych začal přemýšlet až 1. března, a tedy i o případných soupeřích. Nicméně všiml jsem si minulý týden průzkumů veřejného mínění, koho by si lidé přáli za prezidenta. Mezi mnou a ostatními potenciálními kandidáty, jistěže ne konečným počtem, se mi zdál rozdíl obrovský.

USA a Velká Británie připravují novou rezoluci k Iráku. Jak by se měla zachovat Česká republika, a tedy i prezident v případě, že tato rezoluce neprojde a USA se pustí do války s Irákem i bez OSN?

Považoval bych za naprostou povinnost, aby se česká politická reprezentace na svém postoji shodla, aby nedošlo k izolovaným krokům ministra zahraničí, předsedy vlády, prezidenta. Nedovedu si představit, jak se situace dál vyvine, jaká rezoluce bude zvolena, jaká podmínka bude předložena Iráku, jakým způsobem Irák na ni zareaguje, a proto bych žádný další soud o tom v tuto chvíli nechtěl činit.

Které podmínky by tedy byly pro vás přijatelné, aby se Česká republika zapojila do války s Irákem a podpořila USA?

Já jsem jasně svůj názor na to právě řekl.

Johanna Grohová, Mladá fronta Dnes, 26.2.2003