Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Deficit rozpočtu…

Jiří Weigl: Deficit rozpočtu – soustřeďme se na výdajovou stranu

Jinýma očima, 5. 10. 2026

V rozbouřené diskusi kolem připravovaného státního rozpočtu a neradostných vyhlídkách českých veřejných financí se znovu začínají pomaloučku objevovat nejrůznější návrhy na zvyšování daní. Zarytí socialisté znovu blouzní o „spravedlivých“ daních, jichž se prý dosáhne hlavně napařením vysokých daní lidem, kteří bydlí ve vlastních nemovitostech. Takových jsou u nás tři čtvrtiny a EU pro ně má navíc k uměle vysokým cenám plynu a elektřiny ještě dárek v podobě tzv. ETS2, tj další daně skryté pod názvem emisní povolenka. „Experti“ mudrují o zdanění tzv. investičních bytů, což nikdo přesně neví, co je, někteří chtějí více zdanit dividendy, další ještě více zvednout spotřební daně nebo sjednotit DPH.

Je zkrátka vidět, že zvedat příjmy politiky láká daleko více než snižovat výdaje. A při tom právě ve výdajové straně státního rozpočtu je zakopán pes. To nadměrné výdaje nekryté příjmy vytvářejí schodek. Ale škrtat výdaje je nepopulární a okamžitě narazí na zájmové skupiny, které z nich mají prospěch. Chce to odvahu, ale prostor je velký.

Jenom státní byrokracie narostla od vzniku České republiky exponenciálně. Když jsem působil v éře vlád Václava Klause v devadesátých letech na Úřadu vlády ve Strakově akademii, bylo v této velké dvoupatrové budově celé druhé patro volné a úřad žádné další budovy pro svou činnost neměl. A to bylo v době, kdy probíhala zásadní politická, ekonomická a společenská transformace. Obrovská práce. Vznikaly nové instituce, vytvářel se nový právní rámec, zásadně měnil daňový systém, probíhala privatizace celé ekonomiky. Při tom se ještě tehdy nepoužíval internet, neexistovala mailová pošta, nebyly mobilní telefony, natož umělá inteligence. Byla to doba exploze zahraničních styků, návštěv cizích státníků a cest našich vrcholných politiků do celého světa, otevírání trhů a příchod strategických investorů ze světa. Všechno tehdy zastalo pár desítek lidí, kteří ale všichni intenzívně pracovali, včetně vedení.

Dnes je Strakovka plná úředníků od půdy po sklep včetně dvou dalších budov, i když současný premiér tam snížil stavy docela razantně. Z mé bývalé ohromní kanceláře, kde jsem seděl sám, jsou dnes čtyři plně obsazené úředníky. A to je ještě v některých resortech spousta agend fakticky outsourcována na různé neziskové organizace napojené na státní rozpočet, které tímto způsobem vnucují státu svou ideologii. Celkově lze říci, že v tomto kontextu platí pro všechny státní úřady jeden předpoklad – s moderními technologiemi racionalizujícími rutinní agendy by měl byrokratický aparát bez problémů klesnout o třetinu a nic by se nemělo stát.

Nepřijatelné je vytváření dalších a dalších mandatorních výdajů, jako je stanovování platů některých skupin státních zaměstnanců v zákoně procenty z průměrné mzdy atd., nebo výdaje na obranu procenty z HDP, jak se to prosadilo v rámci NATO. To jsou úlitby různým zájmovým skupinám (učitelům, zbrojařům atd.), které si politici chtějí naklonit. S rozvojem vzdělanosti ani růstem obranyschopnosti to nemá nic společného. Platy mají odpovídat možnostem rozpočtu, přičemž platí, že rozdělování rozpočtových výdajů podle vládních priorit je skutečným vlastním obsahem politiky. Obranné výdaje mají být vymezeny věcně podle skutečných potřeb armády a potřeb spojenců, nikoliv absurdně fixovány finančně bez ohledu na smysl a účel. Tento přístup znevěrohodňuje deklarovaný úmysl opravdu posilovat obranyschopnost země, neboť ukazuje, že jde hlavně o vyházení peněz zbrojařům za každou cenu.

Eskalace takto koncipovaných mandatorních výdajů omezuje manévrovací prostor vlády, komplikuje řešení krizových situací a de facto zbavuje vládu odpovědnosti za zdravý vývoj veřejných financí. Odpovědní politici by měli zásadně bojovat proti všem valorizačním schématům, indexaci výdajů atd., protože tak vzniká výdajový automat, který veřejné finance sune k chronickým schodkům a vládě znemožňuje proti takovému vývoji efektivně bojovat.  

Současní i budoucí politici by se měli inspirovat příkladem devadesátých let, kdy došlo k obrovskému transformačnímu otřesu celé ekonomiky, dramatickému poklesu HDP, nárůstu nezaměstnanosti atd., a přesto právě tehdy náš stát hospodařil s přebytkovým nebo vyrovnaným rozpočtem a tehdejší vláda byla schopna restriktivní fiskální politikou krotit inflační nárůst po liberalizaci cen. Bohužel však platí, že v těžkých dobách chtějí lidé odvážné lídry, kteří je dokáží z problémů vyvést a vědí jak na to, v dobách hojnosti bohužel dávají přednost těm, kteří jim říkají to, co chtějí slyšet. A v naší zemi se dnes stále ještě špatně nežije. Takže ten navrhovaný schodek tak nějak odráží náladu doby. Bohužel. 

Jiří Weigl, 5. 10. 2026