Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček pro MF Dnes:…

Ivo Strejček pro MF Dnes: Čtyři vládní „poplatkové“ prohry

Jinýma očima, 30. 10. 2026

Když se z pátku na sobotu nad ránem podařilo vládní koalici protlačit prvním čtením návrh zákona o financování českých veřejnoprávních médií, mnozí koaliční poslanci i členové vlády si možná s úlevou oddechli v představě, že dosáhli rozhodujícího vítězství nad opozicí krytou spojenými a neprůstřelnými silami veřejnoprávních (a nejen těch) médií.

Není větší iluze, není tragičtějšího omylu!

Vládní koalice sice po všech bizarních dramatech představitelných v české dolní parlamentní komoře zrušení koncesionářských poplatků prosadila, stejně ale prohrála. A to hned několikrát.

Prohra první

Už následné prohlášení premiéra Babiše, že „financování obou médií bude garantováno přímo zákonem jako mandatorní výdaj, indexován a navázán na inflaci“ je důkazem koaliční prohry a vítězstvím těch, kdo byli ochotni pod záminkou obhajoby „svobody slova“ a „nezávislosti veřejnoprávních médií“ – ač od začátku nešlo o nic jiného než o zachování stávajících prebend – rozpoutat v naší zemi málem revoluci.

Babišův slib je mnohem více, než v co všechny veřejnoprávní stávkové výbory a zástupy angažovaných umělců mohly doufat (mimochodem, kdo už si dnes vzpomene, jakou hanbou bývalo za komunistů označení „angažovaný“).

Andrej Babiš veřejnoprávním médiím neslíbil jen garanci příjmů, on svůj slib doplnil i o ujištění tvrdící, že „nebudeme [vláda] zasahovat do redakční práce České televize a Českého rozhlasu a jejich personálních záležitostí“. Jako by něco podobného bylo vůbec myslitelné, natož proveditelné! Že však právě na tyto obavy „veřejnoprávní“ předáci dlouhodobě „hráli“, když tvrdili, že převedení financování na státní rozpočet vyústí v posílení politického ovlivňování vysílání a omezení svobody projevu, bylo pouze jejich obratným manipulováním veřejným míněním.

Prohra druhá

Vítězem není vládní koalice, vítězi jsou veřejnoprávní média a jejich prominenti. Příjmy budou mít garantované státním rozpočtem bez ohledu na aktuální vládní sestavu a nikdo jim do toho nebude „kecat“.

Vítězi jsou opět ti (a jejich následovníci), kteří tu v roce 2000 rozpoutali tzv. televizní krizi. Tehdy došlo k nastolení stavu, ve kterém si „umělci“ veřejnoprávní televizi ukradli s tvrzením, že patří všem – čímž ovšem mysleli, že patří jim. A ona se od té doby opravdu stala „jejich“. Stále stejní komentátoři, moderátoři, herci, scénáristé a režiséři. Peníze koncesionářů plynuly po léta ke stejným lidem. A ani dnes oni i jejich „úspěšní“ nástupci nemusí mít strach. Nic se měnit nebude. Určování poměrů uvnitř obou veřejnoprávních médií zůstane v rukách stále týchž nebo velmi podobných lidí.

Prohra třetí

Prohra vládní koalice je však nejen faktická, je také politická. Ne snad kvůli tomu, co se při projednávání návrhu zákona dělo ve sněmovně, ale proto, že se opozičně-mediálním silám společně podařilo problém financování veřejnoprávních médií dostatečně „nafouknout“ a vytlačit tak z politického prostředí parlamentu na česká náměstí. Tam se jich hbitě a připraveně ujaly – pro podobné účely zřízené – Miliony chvilek pro demokracii.

Zde je nutné se zastavit. Veřejnoprávní média i opoziční politikové tvrdí, že vládním návrhem zákona o financování veřejnoprávních médií byla ohrožena demokracie v České republice. Je to samozřejmě účelová hloupost. Soudný divák ČT i posluchač ČRo ví, že to poslední, čeho se moderátoři a zaměstnanci těchto médií bojí, je omezení jejich svobody slova. Jsou zvyklí vnucovat nám, kteří je platíme, co oni sami chtějí, a celou dobu ví, že tak tomu bude i nadále.

Otázka ohrožení demokracie tak ve světle posledních událostí stojí jinak: není naopak ohrožením demokracie aktuální stav, ve kterém se další manipulace s veřejným míněním ujaly nepolitické subjekty jako produkt jakési „uvědomělejší“ občanské společnosti? Lidé nikým nevolení, nikým nekontrolovaní a nekontrolovatelní? Seskupení s nejasným způsobem financování, ovšem vždy a za každou cenu ochotná rozkymácet politickou a společenskou stabilitu v naší zemi? Co je cílem lidí, o nichž nikdo nic neví, ale kteří při každé vhodné příležitosti svolávají na náměstí českých měst protestní demonstrace tu proti Babišovi, tu na podporu Pavla a vyhrožují „velkou Letnou“? Proč soustavně vytváří revoluční náladu? Co tím sledují?

Otevření dveří pro návrat nevolených ale politicky motivovaných subjektů, aby společně hecovaly nespokojence na náměstích, je prostě vládní prohrou.

Prohra čtvrtá

Vláda prohrála i v tom, že nedokázala dostatečně obezřetně odhadnout výbušnost sporu o koncesionářské poplatky i bezohlednost veřejnoprávních médií, s jakou byly připraveny tento spor zneužít k vyprovokování protivládních nálad a antibabišovského kraválu. Vláda působila dojmem, že to tak nějak zvládne, že vše sice asi úplně hladce neprojde, ale uspokojená vlastní sněmovní většinou se nenamáhala uzpůsobit svoji politickou strategii a taktiku vážnosti problému.

I proto program „antibabiš“ dostal mohutnou dávku toužebně očekávané infuze a těm, kteří loni na podzim prohráli parlamentní volby a s jejich výsledky nejsou ochotni se nikdy smířit, byla nabídnuta (médii náležitě vybičovaná) příležitost, aby si vylili svůj protivládní vztek a žluč.

„Poplatky“ znovu obnažily pukliny v české společnosti. Nepřiměřeně, nevhodně a svévolně to demonstroval moderátor (údajně) zcela apolitického pořadu ČT Star Dance Marek Eben, když za nadšeného potlesku těch „správně (do obecenstva) vybraných“ prohlásil, že „dobro nakonec zvítězí, a ty zlé si odnese čert“. Kdo je v ČT „dobro“ a kdo „zlo“ pochopitelně určuje sama ČT. Tahle atmosféra tam úspěšně přetrvává už od oné televizní krize z roku 2000. V první řadě hostů spokojeně tleskal tomuto politickému prohlášení (ano, nazvěme slova moderátorů takto jasně) i předseda Ústavního soudu ČR Baxa (byla jeho přítomnost pouze shodou náhod?).

Závěr? Veřejnoprávní média opět vyhrála na celé čáře

Pokud si koaliční vláda a její poslanci myslí, že v sobotu ráno v 04.36 hodin „to všechno vyhráli“, já se obávám, že se moc a moc mýlí.