Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro MF Dnes: Jde…

Václav Klaus pro MF Dnes: Jde někomu ještě o tuto zemi?

Články a eseje, 3. 2. 2026

Když slyší člověk křik Milionu chvilek, křik lidí, kterým touto formou nemůže jít o podporu – údajně vydíráním ohroženého – prezidenta, ale jen a jedině o rozbití nedávno vzniklé vlády, která zásadní věci ještě nestačila udělat, smutně si uvědomuje, že u nás už téměř nikomu nejde o naši zemi. Ta je stále více rozbíjena. Tím hrozí, že díky absenci elementární svornosti a díky nepozornosti mnohých naše země skutečně rozbita bude. Je bohužel rozbíjena současně zevnitř i zvenku. 

Zvenku Evropskou unií, která se chce zbavit svého hlavního protivníka, kterým je na prvním místě národní stát, a která se jen raduje ze snah ex-ministra Beka a celého brněnského mocenského centra (nebo spíše o skutečnou moc teprve usilujícího centra?) uspořádat v Brně sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu a tím zásadně narušit český stát. 

Zevnitř je naše země dnes a denně rozvracena těmi, kteří prohráli v říjnových parlamentních volbách a kteří – při přesvědčenosti o své mimořádnosti a vyvolenosti – nemohou přežít, že zůstali v opozici. Chování Rakušana, Hřiba, „nového Havla“ v TOP 09 a dalších je esencí nezodpovědnosti. Mírně posunutá ODS (bez Fialy v čele) se jen škodolibě usmívá a stojí mírně stranou. Přece jenom bývala autentickou politickou stranou a popírat principy demokracie jí stále ještě vadí. 

Má to samozřejmě svou nezanedbatelnou ekonomickou dimenzi, která se opět dostala – jako už tolikrát v minulosti – zcela na okraj veřejného zájmu. Nikoli však na okraj privátního zájmu milionů našich spoluobčanů, protože o jejich životy jde. Ani dnešní vládní trojkoalice nemá ve vládě ekonomy. Není proto ochotna bránit se dalšímu zadlužování země. Naopak. Intenzivně hledá další a další příležitosti, jak něco „profinancovat“ – i když to nemůže dělat jinak než na dluh. 

Lidské potřeby (a chutě) jsou ve své podstatě nekonečné a, když chybí „rozpočtové omezení“, jsou lobismem prosazené chybějící miliardy na to či ono jen a jedině ostentativním zapomenutím na základní ekonomické principy. U nás je důsledně prosazoval jen Alois Rašín a první vlády 90. let. Stalo se normálností říkat, co všechno nutně „potřebujeme“. To je antiekonomický způsob myšlení. Snažil jsem se celá desetiletí zdůrazňovat rozdíl mezi potřebou a koupěschopnou poptávkou. Vidím, že marně. 

V tomto smyslu se oproti vládě neekonomů Fialy, Rakušana, Hřiba (a Bartoše), Pekarové Adamové a Výborného, ač proběhly parlamentní volby, nic podstatného nezměnilo. Minulý týden jsem četl pěkný rozhovor nejvýznamnějšího německého ekonoma prof. Sinna (mého dlouholetého přítele), který podobně jako já říká – o Německu – že se „se změnou vlády nic nezměnilo“. 

Říká, že je to proto, že „zůstal zeleno-rudý dirigismus z Berlína a především z Bruselu“. Zákazy vyrábět to či ono (v Německu zejména jejich chloubu, auta se spalovacími motory), masivními subvencemi podporovaná výroba ekonomicky neudržitelných „zelených“ produktů a úmyslné zdražování energie označuje Hans-Werner Sinn za „harakiri politiku“ Německa. U nás tato trojkombinace není o nic lepší. Bohužel není explicitně diskutována. 

Prof. Sinn vydal v roce 2003 bestseller (ale vážnou ekonomickou knihu) s názvem „Dá se ještě Německo zachránit?“ Po 23 letech říká „jsem dnes ještě významně pesimističtější než v roce 2003“. Dodává, že „dnes už největší byrokratizace ekonomicky nepřichází z Berlína, ale z Bruselu“. 

Vyslovuje u nás ještě vůbec někdo, nějaký respektovaný ekonom, věty tohoto typu? Nebo jenom zanikají v křiku Milionu chvilek a 24 hodin denně trvajícího vysílání České televize, které se tak líbí našemu dnešnímu prezidentovi? Mám strach, že odlišný postoj chybí, protože už jsou mnozí naši ekonomové trochu unaveni, otráveni z trvalé nepozornosti k jejich opakovanému varování a někteří veřejnými ataky „zašlapáni do země“. 

Demonstrace Milionu chvilek je pro některé účastníky vědomou, pro jiné možná nevědomou výzvou k destrukci naší země. Prezident by to měl vědět nebo by mu to mělo být jeho přáteli po boku vysvětleno. My ostatní musíme být na pozoru ještě více než kdykoli jindy v období po 17. listopadu 1989.

Václav Klaus pro MF Dnes, 3. února 2026