Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta pro Český…

Rozhovor prezidenta pro Český rozhlas o vyhlášení dílčí amnestie

Rozhovory, 8. 1. 2013

Provedení amnestie je podmíněné spolupodpisem předsedy vlády. Považujete premiérovu kontrasignaci za víceméně formální akt, anebo jste o rozsahu amnestie vedli s Petrem Nečasem zevrubný rozhovor?

Já to považuji za akt vážný. Kontrasignace je částí našeho právního systému, takže formální akt to určitě není. Myslím ale, že teď opravdu nejde o to, jak dlouhý byl náš rozhovor s premiérem Nečasem na toto téma. Myslím, že jde daleko více o podstatu věci a mám strach, že právě ta se poztrácela. Křik, který moji političtí odpůrci vyvolali, a mediální bombardování veřejnosti, které následovalo, vedlo k tomu, že to úplně vymazalo podstatu amnestie, i to, koho a čeho se amnestie týkala a jaký je její vlastní smysl. Proto bych každému moc doporučoval, aby si znění amnestie v klidu přečetl, jinak se nikam nedostaneme. Chtěl bych zdůraznit, že amnestie je dání šance, chcete-li druhé šance, řadě lidí, kteří nejsou zločinci s velkým „Z“. Je to jistý akt smíření, akt velkorysosti a doufám, že tak to všichni rozumní lidé chápou. Za předpokladu, že se nad tím opravdu zamysleli.

Největší rozruch vyvolal druhý, aboliční, článek vyhlášené amnestie. Jím zastavujete trestní stíhání osob ve sporech, které trvají déle než 8 let a kde je trestní sazba do 10 let. Trestní řád, na rozdíl od občanských soudních sporů, dává ale obžalovanému dalekosáhlé možnosti, jak projednávání svého případu prodlužovat. Připouštíte, že proto se vašeho dobrodiní mohou dočkat i ti, kteří si jej nezaslouží, mají třeba dost peněz na dobrého advokáta a umějí v tom chodit?

Neřekl bych, že to tak je. Každý obžalovaný občan určitě chce mít dobrého advokáta, ale my občané si také přejeme, abychom měli dobré soudce a dobře fungující, kvalitní soudní systém. Ta protihra dobrého advokáta a dobrého soudce, o tom amnestie opravdu není. Jsem i nadále přesvědčen, že celé mé rozhodnutí o amnestii i tato jeho část byla správná.

Moje velká zkušenost je posuzování žádostí o milost. Za uplynulých deset let jsem se jim věnoval nekonečným způsobem. Dostal jsem více než 22 000 žádostí a milostí jsem udělil 438. V podstatě čtvrtinu toho, co můj předchůdce ve funkci. Při posuzování žádostí o milost jsem se opakovaně setkával se zoufalými dopisy lidí, jejichž řízení se vleklo deset, dvanáct, patnáct i dvacet let, což je naprosto nepřijatelné. Musím říci, že při studování literatury na toto téma jsem zjistil, že se za víceméně přiměřenou délku trvání celého soudního řízení považuje zhruba 6 let. Tak je to také posuzováno v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Já jsem k těm šesti letům přidal ještě dva - na osm let. Navíc bych zdůraznil to, co Vy jste správně připomněla, že to také bylo omezeno jistou velikostí trestu - do deseti let.

Vy jste řekla, že trestní řád dává obžalovanému určité možnosti, jak jednání prodlužovat. Určité možnosti dává. Ale já bych k tomu dodal snad jedině to, že moje amnestie byla i výzvou všem těm, kteří to mohou ovlivnit, aby zbytečné prodlužování tohoto posuzování trestných činů neexistovalo. Abychom náš systém v tomto smyslu změnili. Doufám, že to teď někoho trkne a začne se tím zabývat.

Včera na Zlínsku a pak i v některých jiných krajích začali v některých obecních úřadech a školách odstraňovat vaše fotografie, symbolizující vrcholnou instituci státu, jíž prezident republiky nepochybně je. Prý už se k protestu připojilo na 500 starostů. Nestojí to už za hlubší zamyšlení?

Samozřejmě to vede k zamyšlení, ale řekl bych hlavně k zamyšlení nad tím, jaká existuje obrovská schopnost několika jedinců zmanipulovat veřejné mínění. To je něco, co cítím jako dominantní. Vím, že toto rozpoutal jeden starosta, poslanec za TOP 09, který vždy a všechno, co jsem kdy udělal, zásadním způsobem kritizoval. Je smutné, jaká je moc jedince nebo několika jedinců.

Samozřejmě mě trápí to, co se děje. Vidím různé publikované průzkumy veřejného mínění, ale já jim nevěřím. Ty průzkumy by měly vypovídací smysl, kdyby byly udělány před touto obří manipulací médií. Ony už vypovídají jen o tom, jak úspěšná tato mediální manipulace je. A to myslím není smyslem těchto průzkumů.

Jste politik, který většinou nepodléhal momentálním náladám veřejnosti, průzkumům veřejného mínění, žebříčkům popularity. Když vidíte řadu nesouhlasných reakcí s vámi vyhlášenou částečnou amnestií, trváte na tom, že do konce funkčního období udělíte další milosti?

Zmiňovat milosti v souvislosti s amnestií je nepochopení podstaty věci. Milost je individuální akt a individuální věc, amnestie nikoliv. Při milosti vidíte konkrétního člověka, při amnestii netušíte, o jakého člověka se jedná. Porovnávat tyto dvě věci (což myslím nešťastně udělala MF Dnes minulý čtvrtek) je opravdu mimo podstatu. Také rozsah těchto věcí je zcela nesouměřitelný.

Když se někdo upřímně ptá na milosti, tak musím říci, že dnes leží na mém stole více než 400 žádostí o milost. A protože chodí zhruba 200 – 300 nových žádostí měsíčně, tak myslím, že v momentě, kdy budu končit svůj prezidentský úřad, jich bude tak 800. A já mám povinnost na tyto milosti odpovědět. Takže to je úplně jiná story a úplně jiná věc a já bych to s amnestií nespojoval. Jestli z těch očekávaných 800 milostí udělím jednu, tři, pět, sedm, nevím. Ale to s tím, o co dnes jde, opravdu vůbec nesouvisí.

Řekl jste si někdy v posledních hodinách – třeba jen sám pro sebe – takhle jsem si závěr prezidentování nepředstavoval? A řekl byste to, když tak nahlas?

To jsem si samozřejmě řekl a takto jsem si ho opravdu v žádném případě nepředstavoval. Ale není možné, abych podléhal nějaké panice. Až se přelije tato jednorázová vlna (a myslím, že všechny takové vlny jsou velmi krátkodobé), tak věřím, že mnozí lidé začnou v klidu přemýšlet a dojdou k jiným závěrům, než které slyšíme dnes. Jeden novinář na nějakém internetovém serveru dnes moc hezky napsal, že dříve, než se necháme strhnout k silným výrokům, teď cituji, „Stojí za to počítat do deseti“. Já bych všechny moc prosil právě o to počítání alespoň do deseti.

Václava Marešová, Český rozhlas 1 – Radiožurnál, 8. ledna 2013