Hlavní strana » Dokumenty » Dvě laudatia: Milan Knížák a…

Dvě laudatia: Milan Knížák a Robert Holman

Dokumenty, 2. 12. 2005

Laudatio prezidenta republiky Václava Klause u příležitosti slavnostního aktu udělení Ceny Nadace Universitas Milanu Knížákovi

Profesora Milana Knížáka jsem měl tu čest poznat během velmi přátelských a plodných diskusí, které jsme spolu v posledních patnácti letech vytrvale vedli. Veřejně i soukromě.

Mohu se pokoušet vypočítat, čím vším Milan Knížák byl a je, ale určitě na něco zapomenu. Je akčním umělcem, malířem, sochařem, básníkem, hudebníkem. Nedávno jsem se velmi potěšil jeho CD „Děti bolševismu“ z konce šedesátých let. Je také pedagogem. Od pádu komunismu vychoval řadu osobností českého současného výtvarného umění. Známe ho také jako ředitele Národní galerie  a jako iniciátora mnoha výstav a dalších výrazných akcí, jako je například Pražské bienále. Je veřejným činitelem, který promlouvá k dnešku. Je výrazným homo politicus. Je občanem v tom nejlepším slova smyslu.

Svou uměleckou kariéru zahájil v šedesátých letech a už tehdy se zapsal do nejen českého, ale i světového umění. Péči o osobní kariéru vnímá Milan Knížák jako své stále nenaplněné a stále provokující životní poslání. Stále proto vstupuje do různých oblastí společenského a politického života a ovlivňuje je svými – leckdy netradičními, ale tolik potřebnými – názory. Jsou zakotveny mimo jiné v jeho víře v etické poslání umění,  které se prolíná se životem a které život vylepšuje. Jeho hlavní charakteristikou je samostatnost a nezávislost, a to skutečná a nikoli pouze předstíraná, jak to v jeho okolí bývá tak často zvykem.

Vím, že Milan Knížák nemá rád piedestaly. Udělením Ceny Nadace Universitas Masarykiana se však na jednom z nich ocitne. Je to určitě dobře, protože právě on na – alespoň takový – piedestal určitě patří.

Přestože se předávání Ceny Nadace Universitas Masarykiana nemohu osobně zúčastnit, vřele připojuji toto své malé laudatio a vyjadřuji podporu této ceně.

Laudatio prezidenta republiky Václava Klause u příležitosti slavnostního aktu udělení Ceny Karla Engliše Robertu Holmanovi

Profesor Vysoké školy ekonomické a současný člen bankovní rady České národní banky Robert Holman patří k nejpřednějším českým ekonomům současnosti. Jeho pedagogický věhlas a vědecká erudice se staly legendárními. Jeho skromné a nenápadné vystupování nemůže zakrýt fakt, že se v jeho případě jedná o zcela výjimečnou osobnost české vědy a společenského života.

Autor, který se do české ekonomie nesmazatelně vepsal svou rozsáhlou učebnicí „Ekonomie“ (1999), „Dějinami ekonomického myšlení“ (2001) a řadou dalších děl, je vybaven mimořádnou znalostí světové ekonomické teorie. Jeho učebnice jsou navíc plné dobových příkladů a jsou i díky tomu srozumitelné i pro laiky. I díky jemu je ekonomie u nás studována a popularizována. I díky jemu si k ekonomické teorii našli cestu i ti, kterým ze zpočátku zdála být nedostupná a nesrozumitelná.

Dlouholetý vedoucí katedry ekonomických teorií na pražské VŠE, můj dlouholetý ekonomický poradce, spoluzakladatel a spolupracovník Centra pro ekonomiku a politiku a dnešní člen bankovní rady prokazuje vynikající zvládnutí základních principů ekonomického myšlení a svými různorodými aktivitami ukazuje na význam teorie a na přínos propojení teorie a praxe.

Přestože se předávání Ceny Karla Engliše Nadace Universitas nemohu zúčastnit osobně, rád připojuji toto své malé laudatio a vyjadřuji podporu této ceně, kterou jsem sám v roce 1995 dostal. Dodnes si toho vážím.

Václav Klaus, Aula Masarykovy university, Brno, 1. prosince 2005