Izraelsko-americký útok na Írán nám názorně ukázal, že i konflikty ve vzdálených oblastech se nás týkají více, než se nám může na první pohled zdát. Nejde jen o bohaté majitele kdysi lukrativních, dnes na ceně výrazně ztrácejících nemovitostí v Dubaji a okolí, nebo tisíce našich dovolenkářů tamtéž zaskočených bleskurychlým rozšířením válečných akcí do dosavadních dovolenkových rájů a zlobících se (nespravedlivě) na naši vládu, že je dávno předem nevarovala a všech útrap neušetřila, jako kdyby něco takového bylo opravdu možné.

 

Válka na Blízkém východě se nás týká neméně než boje na Ukrajině, i když si to nechceme připouštět. Bez míru a stability v Gaze, Sýrii, Iráku, Íránu a Perském zálivu nemůže být ani klidu v Evropě. Vysoké ceny pohonných hmot u čerpacích stanic, které brutálně vystřelily v řádu dnů, nám každý den připomínají, jak moc se nám dění ve zdánlivě vzdáleném zahraničí týká.

 

A je zjevné, že prostřednictvím zbraní se řešení dá jen těžko nalézt. Izrael přímo či nepřímo s pomocí USA zničil celé své nepřátelské okolí. Sýrie, Libanon, Irák, Libye, Jemen a dnes i Írán leží v troskách. Milióny lidí živoří v ruinách, milióny lidí se vydaly do Evropy a ta se zmítá v neřešitelné krizi. Před námi je hrozba exodu z dnes stomiliónového Íránu ničeného americkými a izraelskými nálety. Kam půjdou? Do Evropy, připravme se na to.

 

V uplynulých dnech jsme mohli zaslechnout, že zapojením do války v Íránu vyhrožuje jaderný Pákistán. Atomový arzenál v rukách této nestabilní muslimské země, zdá se, nikomu nevadí. Vtažení Pákistánu by nepochybně znamenalo aktivizaci jeho věčného rivala rovněž jaderné Indie. Jaderný konflikt na svých hranicích by těžko akceptovalo Rusko. A máme zde scénář pro vznik třetí světové války jako ze špatné sci-fi povídky.

 

Válka na Ukrajině už trvá čtyři roky.  Ani Rusku, ani Západu, který ji prostřednictvím Ukrajiny vede, nepřinesla ani vítězství, ani více bezpečí, stejně jako Izraeli nekonečná vítězství nad jeho nepřáteli. Můžeme si namlouvat, že více zbrojení a více lepších zbraní na tom něco změní. Íránští ajatolláhové věřili, že rakety a atomová zbraň je budou chránit. Přivedly je do zkázy.

 

Izrael je přesvědčen, že vybití všech nepřátel kolem dokola a přeměna okolního regionu v hromadu sutin mu konečně zajistí mírový život. Nic není vzdálenějšího pravdě, dokud budou kolem jeho hranic živořit milióny bezprizorných lidí, živící se jenom nenávistí.

Stejně tak Rusko a Ukrajina spolu budou muset dále koexistovat a válečné vítězství jedné či druhé strany bude pouze vítězstvím Pyrrhovým. Žádné větší a větší zbrojení nás nepřivede ani k větší bezpečnosti ani ke šťastnější budoucnosti.

 

Je zarážející, že na vrcholu studené války na tuto pravdu  přišli představitelé obou soupeřících supervelmocí, kteří pochopili, že závody ve zbrojení jenom neúměrně zvyšují riziko náhodného vzplanutí vojenského konfliktu a vzájemného sebezničení, a začali jednat o odzbrojení, posílení vzájemné důvěry a mírové koexistenci. A to se tehdy jednalo o dva antagonistické společenské systémy. Dnes tato dimenze odpadla, přesto nás všichni přesvědčují, že jediná bezpečná budoucnost spočívá v neomezeném zbrojení a přípravě na válku.

 

Hermann Goering by se dnes divil, jací puncovaní humanisté dnes bez uzardění dávají jeho zprofanovanému předválečnému heslu „kanóny místo másla“ za pravdu, a při tom jim vůbec není stydno. Ne,  nejsou tak hloupí. Ono ale zbrojení je také ohromný byznys, a vždycky byl. A umí si své zájmy dobře ošetřit. I mezi tzv. humanisty.

 

Odzbrojení, a nikoliv zbrojení, zvyšování důvěry, nikoliv eskalace konfliktů, vzájemný respekt, nikoliv zničení soupeře, by měly být imperativy doby pro ty, kteří řídí světovou politiku. Pokud jsme dokázali přežít v míru studenou válku, bylo by tragédií náš svět vlastní hloupostí zničit dnes. A kloužeme k tomu opravdu ze všech sil. 

 

Jiří Weigl, 11. 3. 2026