Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Důsledky války…

Ivo Strejček: Důsledky války s Íránem mohou být pro Západ velmi zlé

Jinýma očima, 3. 3. 2026

„Klíčová íránská střediska na obohacování uranu byla naprosto a úplně zničena,“ prohlásil po americkém náletu na íránská centra Fordo, Natanz a Istafán v červnu 2025 americký prezident Trump a dodal, že „údery byly vedeny zničující silou, kterou nedisponuje žádná ozbrojená síla na světě kromě USA“. Jeho spojenec i ideový autor loňské „dvanáctidenní války“ proti Íránu, izraelský premiér Netanjahu, vychválil celou vojenskou operaci s názvem „Vzestup lva“ slovy, že jde o „historické vítězství, které přetrvá generace“. 

V sobotu 28. února 2026 začal společný útok amerických a izraelských ozbrojených sil na Írán pod názvem „Lví řev“. Navzdory onomu historickému vítězství, které přetrvá generace! Z toho se Netanjahu vyvléknul slovy, že „lev zařval a celý svět to slyší“, neboť „zvuk izraelských letadel a běs výbuchů v Teheránu, je „řvem lva, který oznamuje konec tyranie“. Zpátky se moc nedržel ani Donald Trump, když ze svého floridského sídla a skrze svoji sociální síť oznámil začátek americko-izraelské vojenské operace proti Íránu. Na podporu leteckých útoků si vystačil s obvyklým označením Íránu jako „teroristické země toužící po nukleárních zbraních a podporující celosvětový terorismus“, současně však – a to je nové – vzkázal Íráncům, že „my uděláme svou práci, a vy si vezmete svoji zemi do vlastních rukou“. 

Ne, nemám v úmyslu obhajovat po desetiletí strašný teokratický íránský režim, několik poznámek, snad i otázek, se však v souvislosti s touto nejnovější válkou nabízí a ty zmínit chci. 

Ta první je zcela zjevná: bylo bombardování íránských jaderných zařízení před osmi měsíci tak úspěšné, jak nám Trump i Netanjahu tvrdili? Vzpomeňme si, že tehdy byli údajně zabiti, kromě špičkových vojenských velitelů, i vědecké veličiny íránského jaderného programu a na televizních obrazovkách nám byly předváděny detailní fotografie zcela zničených podzemních jaderných zařízení. Byla to pravda, nebo se tehdy Američané trefili už jen do prázdných a opuštěných prostor, kde možná před pár týdny skutečně jaderná výzkumná či vojenská pracoviště ještě byla? 

Nebyli jsme tehdy obětí politické blamáže, když po osmi měsících znovu slyšíme, že jedním z cílů dnešní válečné operace je „nepřipustit vlastnictví nukleárních zbraní Íránu“? A pokud ano, proč bychom dnes neměli být obětí něčeho podobného? Což jsme podobná slova zdůvodňující invazi do Iráku před lety už nezažili? 

Myslím, že hlavním cílem dnešní války s Íránem zřejmě bylo využít hrozby íránských jaderných zbraní ke změně tamního režimu. Pokud ano, pak je důvodné obávat se velké historické chyby Američanů i Izraelců. 

Je samozřejmě možné, a Američané to předvedli, „jednou ranou“ zbavit zemi jejího politického a vojenského vedení, ale co dál? Pro změnu režimu je třeba podpory většinové části obyvatelstva. Írán má více než 90 miliónů obyvatel. Jen 10 miliónů žije v Teheránu, zbytek jsou „vesničané“. Mají stejné cíle a motivace jako ti v metropoli? Je vnitřně velmi heterogenní íránská společnost připravena na změnu režimu, která „by byla dlouhodobě nakloněná Západu“ (jak se ptají komentátoři amerických televizí)? Je možné podpořit změnu režimu pouze leteckými operacemi, nebo by na území hornatého a mimořádně složitého íránského území museli vstoupit američtí vojáci? Lze si vůbec představit hrůzné důsledky takového rozhodnutí? 

Sotva před pár hodinami Američané „ubrali páru“ a slovy ministra obrany Hegsetha i prezidenta Trumpa definovali své cíle už trochu jinak: eliminovat íránskou námořní sílu, dramaticky omezit schopnost Íránu vyrábět balistické střely a vymýtit íránské ambice vlastnit jaderné zbraně. O změně režimu už se moc nemluví. 

A už vůbec se nemluví o izraelském angažmá a izraelských cílech, ač je více než jasné, že hlavním architektem nové války s Íránem je znovu a opakovaně Netanjahu. Američané se zase, pokolikáté už, nechali zatáhnout Izraelci do války, která lidi v amerických Montaně, Georgii nebo Utahu vůbec nezajímá (tedy pokud nebudou muset na druhý konec světa posílat své kluky). Bleskový průzkum veřejného mínění v USA tvrdí, že 59 % dotázaných je proti úderům v Íránu, a dokonce že drtivá většina dotázaných ve věku mezi 18-34 lety válku s Íránem zásadně odmítá. 

My bychom si měli položit vážnou otázku, co současná válka na Středním východě znamená pro Českou republiku a jak bychom v této situaci měli definovat naše zájmy: 

–        Hlavním zájmem by mělo být nenechat se Netanjahuem vtáhnout do války, která není naše, ale jejíž důsledky zřejmě nejvíc vyhovují Izraeli – tedy pracovat na co největším oslabení států Středního a Blízkého východu, čímž by se z Izraele stal konečně dominantní hegemon celého regionu;

–        Českým zájmem by mělo být urychlené ukončení tamní války, neboť naším vlastním rozhodnutím jsme zcela odříznuti od dodávek ruské ropy a plynu, a proto přímo závislí na stabilitě dodávek z jiných částí světa (tedy i Středního východu);

–        A naším zájmem by snad měl být i stabilní Střední a Blízký východ. Pokud dojde k dalšímu stupňování nepřátelství v tomto regionu, snadno se vše přelije do východního Středomoří (což už se po krůčcích děje), rozkymácí už beztak neklidný arabský svět a vyvolá další a mohutnou migrační vlnu směřující do Evropy. 

Chceme-li vážně bránit české zájmy, a to by cílem naší zahraniční politiky být mělo, měli bychom vše říkat otevřeně do očí Američanům, Izraelcům i české nekriticky proizraelské politice i médiím.   

Izraelsko – americký „Lví řev“ a jeho důsledky skutečně v našem národním zájmu nejsou podobně, jako mohou být velmi zlé pro celý Západ.

Ivo Strejček, 3. 3. 2026