„Podnikli jsme malý výlet, … válka je už téměř u konce, … jsme čtyři až pět týdnů před plánem, … bude tolik míru,“ prohlásil před pár hodinami Donald Trump. I proto si okamžitě americká média, včetně těch protrumpovských, položila vážnou otázku, co tedy skutečně přimělo prezidenta Trumpa pustit se do tak riskantní operace, kterou válka s Íránem je. 

 

Bylo oním vážně míněným cílem svržení íránského režimu a otevření dveří íránské opozici k budování demokracie podle západního vzoru? Alespoň tak o tom v prvních hodinách izraelsko – amerických úderů sám Trump mluvil. Snad by tento cíl vysvětloval i zabití Chamenejího a nejvyšších státních a armádních představitelů. Jenomže ulice íránských měst nezaplavily žádné nadšené davy, neobjevil se nikdo, kdo by se těšil většinové podpoře íránského lidu a byl proto připraven ujmout se moci. 

 

Američané potichu ze státního převratu vycouvali, o změně režimu přestali mluvit, Trump dokonce přiznal, že „jednat v Íránu teď není s kým, protože ti odpovědní jsou už teď mrtví“. Po týdnu války Írán vede odvetné údery zřejmě docela přesně, armádě tedy někdo zkušeně velí, a nezdá se, že by se státní systém v Íránu hroutil. Americké snění o změně režimu tedy bylo naivní vírou a hrubým podceněním íránského vedení.

 

Byly tedy cílem americko-izraelských úderů zařízení na obohacování uranu či dokonce vysoce obohacený uran sám? To je varianta možná, neboť již nejméně posledních několik dnů se v amerických médiích objevují spekulace o nasazení 82. výsadkové divize „někde“ na území Íránu. Divize má asi 5 000 mužů, to je příliš málo na větší operaci, ale speciální operaci by tato elita americké armády zvládnout mohla. I proto se objevují spekulace (zejména izraelské), že v těžce vybombardovaných areálech íránského jaderného programu ve Fordo, Natanzu a Isfahánu se kanystry s obohaceným uranem objevit mohou. To by ale znamenalo nasazení těžké důlní a demoliční techniky uprostřed Íránu. Je to proveditelné? A existuje vůbec něco jako vysoce obohacený íránský uran? Není to jen varianta na slova Condoleezzi Riceové z roku 2003, když obhajovala invazi do Iráku slovy, že „dýmka míru nesmí být atomový hřib“ – aby se posléze v Iráku nenašlo nic?

 

A když už jsme u spekulací amerických médií, začínají se objevovat informace svědčící o tom, že amerických ztrát je zřejmě výrazně víc, než prezident Trump a jeho tým přiznávají. Největší americká vojenská nemocnice mimo území USA se nachází v Německu nedaleko Kaiserslauternu a americký oficiální vojenský server Stars and Stripes na svých stránkách tvrdí, že „nemocnice ve městě K rychle rozvíjí akci darování krve, neboť jí bude brzy velmi třeba“.

 

Trump se chlubí, že íránská flotila už prakticky neexistuje, letectvo a odpalovací rampy balistických raket jsou zdecimované a s íránským dronovým program bylo už málem skoncováno. Bylo tedy cílem americko – izraelských úderů „odstřelit“ duchovní a politické vedení Íránu a zničit jeho vojenskou sílu? Trump natolik často mění názory, natolik často si protiřečí, že jedinou pravdou zřejmě je jeho prohlášení o tom, že „vše je jen v mé hlavě“. A to je při všech hrozbách z íránské války plynoucích opravdu málo.

 

Pokud se tedy Trump nechal zatáhnout do války kvůli zcela nejasným motivům a do války, ve které se zřejmě již počítá s významnými ztrátami, je jeho chování nepochopitelné. Jediným možným vysvětlením tak zůstává úvaha o naplňování zájmů Izraele, premiéra Netanjahua a radikálních židovských politických formací na účet USA a Západu. Jedině zde dává logiku hledat konečné přesvědčení Trumpa o nutnosti bombardovat a bombardovat hned. Americká televizní stanice CNN nemá mnoho důvodů milovat viceprezidenta J. D. Vance, ale tvrdí, že to byl on, kdo v závěrečném rozhodnutí byl proti útokům na Írán (na rozdíl od Rubia, který ukazuje, že je neokonem víc, než jsme si mysleli) a byl prý také přítomen závěrečným telefonátům mezi Trumpem a Netanjahuem, které nátlak Izraele na amerického prezidenta potvrzují.

 

Vývoj posledních dnů i hodin nesvědčí o nějak úspěšném vývoji ve válce mezi USA, Izraelem a Íránem. Íránu se zřejmě podařilo překvapit Američany svojí vojenskou, technickou a politickou připraveností i odhodlaností. Pokud se Trump nechal tajnými službami přesvědčit, že Írán stojí na hliněných nohou a stačí pouze zabít pár desítek duchovních, politických, vojenských špiček a v Íránu se začne budovat demokracie amerického střihu, zle se přepočítal. 

 

Američané, kteří drtivě americkou intervenci odmítají, proto v přímém přenosu vidí skokový nárůst ceny ropných produktů a plynu (ostatně totéž vidíme na našich pumpách i my, a jinde v Evropě to není jiné), a domů se jim zřejmě brzy začnou vracet válkou zničení hoši. Žádné optimistické výhledy na obzoru nejsou. Hospodářské a společenské důsledky budou zlé a budou se překonávat dlouho.
 

Ani geopolitika na Blízkém a Středním východě velké naděje nenabízí. Vítězem může být jen Izrael, přestože sporným, kterému v této části světa vyhovuje vyvolávání a udržování chaosu. Írán, nebude-li drtivě poražen (a tak to zatím vůbec nevypadá), z regionu nikam nezmizí, avšak posílí svoji aureolu „hrdinným odporem proti americké a židovské agresi“. Poraženými budou Američané a spolu s nimi i celý Západ, který se touto válkou znovu ponořil do hrozivých nebezpečí teroristických útoků na svém území. O hospodářských důsledcích ani nemluvě.

 

Žádné skvělé vyhlídky! 

 

Ivo Strejček, 10. 3. 2026