Pár slov ke hře o milost

Tisková sdělení, 17. 2. 2012

Přestože nevěřím v upřímnost právě rozpoutané debaty o milostech, a považuji ji za účelovou politickou hru, a přestože prezident nemá povinnost své milosti „vykládat“, chci říci pár slov o milosti pro paní Annu Benešovou.

Zápisky z Turecka č. 3 – Adana

Články a eseje, 17. 2. 2012

Třetí den naší cesty po Turecku začíná setkáním s primátorem Mersinu na radnici města, ale hned potom odjíždíme do Adany, která je pátým největším městem v zemi s téměř 2 miliony obyvatel. Počasí je krásné, slunečné (na mé oči až příliš) a je teplo, přes den 16°C. I Adana je po tisíciletí pevným bodem na cestě Evropa–Přední Asie, dnes je to ale velmi nové město.

Speech of the President at Çukurova University in Turkey

English Pages, 16. 2. 2012

Mr. President, Ladies and Gentlemen, Students, thank you for the invitation to visit your university and for the possibility to address this audience. I appreciate it very much. This is not my first academic speech in Turkey. Six years ago, I spoke at the Middle East Technical University in Ankara and a year before that at Forum Istanbul.

Zápisky z Turecka č. 2 – z Ankary do Mersinu

Články a eseje, 16. 2. 2012

I v Turecku vzbudí člověka volání muezínů k ranní modlitbě. Bylo to asi 15 minut před šestou. Spíme v nejvyšším patře hotelu Sheraton, odkud je krásný výhled na zasněžené hlavní město. Ankara je 1100 metrů nad mořem, u nás by bylo v této nadmořské výšce sněhu metr, ale tady je jen pár centimetrů. V rozlehlém prezidentském apartmá je tolik květin, že manželka trefně poznamenala, že to tady vypadá jako v krematoriu.

Zápisky z Turecka č. 1 – Znovu po šesti letech

Články a eseje, 15. 2. 2012

Po mrazivé střední Evropě (v Lánech, kde jsem se skoro 2 týdny léčil po zranění kotníků a operaci očí, bylo v neděli ráno 24,8°C, samozřejmě mínus) dlouho očekávaná cesta na jih, resp. na jihovýchod teplo nepřináší. V Ankaře je, když v dopoledních hodinách přilétáme, mínus tři stupně a sněží. Konec konců, před měsícem v saudskoarabském Rijádu také žádné vedro nebylo.

Projev prezidenta republiky při státní návštěvě v Turecku

Projevy a vystoupení, 14. 2. 2012

Vážený pane prezidente, vážená paní Gülová, vážené dámy, vážení pánové, jsem opravdu velmi rád, že Vám mohu při této slavnostní příležitosti vyjádřit své poděkování za pozvání k návštěvě Vaší zajímavé a krásné země a za velmi srdečné přijetí, kterého se mi zde dostává. V Turecké republice nejsem v roli prezidenta České republiky poprvé.

Petr Hájek: Kdo seje vítr

Jinýma očima, 8. 2. 2012

“Klaus, nebo válka?” klade vzrušující otázku v titulku svého článku (Proč Češi cítí odpor k Evropské unii, MFD, 7.2) zástupce šéfredaktora MFD Michal Musil.  Prý si otázkou, proč u nás tolik lidí nadává na EU, láme hlavu už týden. Když pominu, že musí žít ve skleníku, všiml-li si teprve před týdnem, jak navzdory mediálnímu velebení “evropského integračního projektu” si lidé o EU už dávno myslí své, pokusím se mu pomoci s odpovědí.

Jiří Weigl: Ještě k hledání ústavních soudců

Jinýma očima, 7. 2. 2012

Politolog Lukáš Jelínek v pondělním Právu naříká v článku s názvem „Zmatené hledání ústavních soudců“ nad rýsujícími se politickými hrami v Senátu kolem schvalování  JUDr. Jana Sváčka, navrženého prezidentem republiky  na soudce Ústavního soudu. Autorovi se zdá průběh projednávání této prezidentské nominace v senátních výborech místy absurdní a děsí se toho, že by ze strany sociální demokracie šlo o obstrukční blokaci jakékoliv osoby navržené do Ústavního soudu Václavem Klausem.

Prezident se podrobil operaci šedého zákalu

Tisková sdělení, 4. 2. 2012

Prezident republiky Václav Klaus se ve středu dne 1. února 2012 ve večerních hodinách podrobil dlouho připravované operaci šedého zákalu. Využil toho, že kvůli zranění kotníku stejně musel přerušit svůj program. Operace byla provedena ambulantně ve Zlíně na oční klinice Gemini MUDr. Pavlem Stodůlkou, pooperační vývoj probíhá normálně.

Rozhovor Václava Klause mladšího pro MF Dnes: Školství mají mnohde horší

Jinýma očima, 4. 2. 2012

Jak byste poradil ministru Dobešovi zacházet s rozezlenou akademickou obcí?

Těžké, no. Akademický svět je mocný a disponuje stovkami kvazistudentů, kteří jsou schopni vyrazit do ulic kvůli lecčemus. Dřív tu bylo deset procent vysokoškoláků a teď je to padesát. Stát to platí a školy chtějí mít absolutní akademické svobody, tak to nejde dohromady.