Hlavní strana » Dokumenty » Předmluva prezidenta…

Předmluva prezidenta republiky Václava Klause k právě vydané knize "Antonín Švehla a Hostivař"

Dokumenty, 4. 12. 2003

První republika nám často splývá se jménem T. G. Masaryka, někdy možná ještě se jménem E. Beneše. Z historické paměti národa se ale poněkud vytratil další důležitý muž: Antonín Švehla. I jemu naše republika vděčí za svůj vznik, za svou demokracii a za hospodářskou prosperitu, a to v míře s prvními dvěma zcela srovnatelné.

A. Švehla byl dlouholetým vůdcem Agrární strany, byl také klíčovou osobností 28. října, byl dlouholetým ministrem vnitra a byl trojnásobným premiérem. Byl tím, kdo dokázal úspěch Masarykovy a Benešovy zahraniční akce převést do praktické domácí politiky, kdo v dobách poválečných nejistot dokázal při budování nového státu svým přehledem, pragmatismem a věcností nacházet praktická východiska, kdo uměl nalézat kompromisy a kdo také byl schopen je prosazovat.

A. Švehla, majitel statku v Hostivaři, zosobňoval úplně jinou tradici české politiky, než je prázdné politikaření a bezobsažné mentorování. Byl to muž nepatetické každodenní pracovitosti, klidného a neokázalého sebevědomí a vynalézavosti. Švehla odmítal elitářství a nároky samozvaných osobností bez politického mandátu. Hlavně proto nebyl jeho život snadný.

„Kdo je to Švehla vědí jen agrárníci a z budoucích pokolení to nebude vědět nikdo,“ psal v roce 1918 o tomto politikovi bez akademického vzdělání deník národních demokratů, tedy strany, která si vzhledem k velkému počtu známých osobností tehdejší doby ve svých řadách nárokovala rozhodující moc, ačkoliv sama byla ve volbách schopna oslovit pouze osm procent voličů. Zato Švehla původně velkostatkářskou Agrární stranu otevřel drobným zemědělcům a postupně ji přetvořil v nejsilnější českou politickou stranu, schopnou zemi i její politický systém stabilizovat.

Nebyl efektním řečníkem, vyhýbal se pozlátkům, ale věděl dobře, co je podstatné. V roce 1918 právě jeho realismus a jeho nenásilná taktika přispěly k překvapivě hladkému vzniku nové republiky. Jako ministr vnitra měl rozhodující podíl na přípravě všech důležitých kroků nové vlády – Ústavy, volebního zákona, územně-správní a pozemkové reformy. Právě tato jeho každodenní drobná práce jej odlišovala od politických konkurentů. „Spravovat stát je také řemeslo,“ říkával.

Zcela klíčovou úlohu sehrál na počátku dvacátých let minulého století, v letech nástupu radikálního socialismu. Chápal jeho příčiny a jeho podporu ve veřejnosti, neváhal mu i ustoupit, ale věřil, že „český sedlák bolševika napálí“. V roce 1919 stál za vznikem tzv. rudozelené koalice, kdy agrárníci spolu se sociální demokracií vytvořili Tusarovu vládu, která ve svém důsledku vedla k rozchodu sociální demokracie s komunismem. Švehla se při tomto kroku nenechal znechutit obviňováním ze zrady a „politického smilstva“ a politická stabilizace a následný hospodářský rozkvět země mu daly za pravdu.

V letech 1922–1929 stál nepřetržitě – vyjma krátké přestávky v roce 1926 – v čele vlády a byl nesporně nejsilnější politickou osobností v zemi. Byl mistrem kompromisu a jednání, ale současně byl nepopiratelnou autoritou, která se těšila i respektu prezidenta Masaryka, přestože to byl právě Švehla, kdo prezidentův vliv na praktickou politiku výrazně omezil. „Dorostl ve státníka v našich poměrech formátu neobvykle velkého,“ zhodnotil jeho osobu Masaryk.

A. Švehla odešel z politického života v důsledku těžké nemoci v roce 1929 na prahu nové krizové doby. Jak jeho silná a prozíravá osobnost v české politice chyběla, ukázala bohužel léta bezprostředně následující.

Antonín Švehla byl velký státník. Byl jedním z mála, které tato země kdy měla.

Václav Klaus, 1. července 2003

Knihu vydalo nakladatelství MILPO v roce 2003
Autor: Marie Zdeňková
Cena: 168 Kč