Hlavní strana » Články a eseje » Bruselský komisař a česká…

Bruselský komisař a česká referenda

Články a eseje, 15. 6. 2000

Rozhodnutí o vstupu do Evropské unie (a ještě více o následném vstupu do daleko sevřenější Evropské měnové unie) je pro každou zemi, která ho udělá, dobrovolným, tedy nikým nevynuceným zbavením se nemalé části atributů, které po staletí (či tisíciletí) patří ke slovu stát.

To samozřejmě neznamená, že by se v minulosti jednotlivé země občas jedna s druhou nespojovaly ve větší celek, ale v drtivé většině případů to bylo nedobrovolně. Většinou to bylo nechtěným důsledkem války nebo vědomým pokusem ubránit se vnějšímu agresorovi.

Pro Českou republiku, stejně jako pro další země, se jedná o tíživé rozhodnutí, čehož jsou si snad vědomi všichni, kteří se zodpovědně dívají kolem sebe a kteří národ, vlast, stát, ve kterém žijí, berou vážně a kteří vědí, že jsou to hodnoty, které člověk pro svůj plnohodnotný život potřebuje a které proto stojí za zachování. Takové mimořádné a neopakovatelné rozhodnutí vyžaduje neobvyklé procedury a jednou z nich – aplikovanou v minulosti téměř ve všech dnešních členských zemích EU – je referendum, neboli zeptání se všech občanů, co si o tom myslí.

Prohlašuji, že jsem to takto říkal vždycky a jenom se divím, že mé zopakování této myšlenky minulý týden v jedné televizní besedě vyvolalo takovou pozornost doma i v zahraničí. To se teprve teď všichni probudili? To jsme se dříve opravdu vůbec neposlouchali?

Ukazuje se, že nás asi neposlouchal ani pan komisař Verheugen, svým statutem klíčový reprezentant Evropské unie pro otázky jejího rozšiřování. Už v jeho osobě a jeho postojích vidím jistý problém. Zdá se, že si velmi rozumí s naší dnešní socialistickou vládou, což je snad pochopitelné, protože pochází ze stejně ideově tvarované německé politické strany. Neměl by to však až tak okatě dávat najevo, protože to totiž v mezinárodní politice není obvyklé.

Dělá pan Verheugen dobře, když se hlasitě diví, že o našem vstupu do EU chceme udělat referendum? Není to z jeho strany výraz evidentní necitlivosti a nepoužívání stejného metru vůči všem? Patří to do vztahů svrchovaných partnerů? Je to předzvěst praktik, používaných dnes či připravovaných v EU?

Nebo je to snad ještě něco horšího? Není to promyšlené připravování si alibi? Není to hledání záminky pro situaci, kdy uvnitř EU narůstá obava z rozšíření a nebo možná ještě více obava z vnitřních změn fungování EU, nezbytných pro umožnění rozšíření? Víme, že se jedná o takové zásadní změny, jako je

-         přechod od hlasování jednomyslného k většinovému;

-         změna počtu komisařů Evropské komise (vlastně ministrů či členů „evropské vlády“ za jednotlivé země);

-         subvenční politika v zemědělství;

-         oddělení tvrdého jádra členů EU od členů „nižší“ kategorie, atd.

To jsou opravdu velké změny a já je vůbec nepodceňuji. Divil bych se proto, kdyby je chtěli podceňovat občané dnešních členských zemí EU. Ale ani to asi ještě není úplně všechno. Evropská unie je totiž v nemalém pohybu. Registrujeme to vůbec? Uvědomujeme si kam směřuje a do jaké EU asi vstoupíme?

Nezapomínáme náhodou, že v Evropě už dávno neplatí zkratka EHS (neboli Evropské hospodářské společenství)? Že bylo původní uskupení v sedmdesátých letech potichu změněno vynecháním písmene H na pouhé ES (Evropské společenství)? Že se v době, kdy my s touto institucí začali vyjednávat první asociační dohodu, tehdy ještě jako Československo, tato zkratka díky panu Delorsovi a jeho Maastrichtu změnila na EU (Evropská unie)? Že se v dnešní době velmi rychle proměňuje na EMU (Evropská měnová unie) a že některé země – prvně – zůstávají mimo? Že se tedy unie rozdvojuje? Nezapomínáme také, že si potřeby obsluhování EMU – dříve či později – vynutí změnu na EFU (Evropskou fiskální unii), čili na jednotný daňový a rozpočtový systém? A že i to bude dříve či později přeměněno na EPU (Evropskou politickou unii), na jakousi USE (podle vzoru známé zkratky USA).

Uvědomují si všichni u nás i v Evropě, že vznik USE bude znamenat evidentní oddělení se od USA a de facto ukončení NATO, protože dojde ke vzniku Evropské vojenské či obranné unie? Já se všech těchto věci bojím, beru je velmi vážně a žádám jenom to, aby se o nich i u nás vážně hovořilo. Žádný bruselský komisař by se tomu neměl divit.

Václav Klaus, Večerník Praha, 15.6.2000