Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Závěrečný projev předsedy ODS…

Závěrečný projev předsedy ODS Václava Klause na X. kongresu strany v Liberci

Projevy a vystoupení, 5. 12. 1999

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

vím že nastává klasická atmosféra absolutní únavy jako na konci každého kongresu. Řada z nás již spěchá na dalekou cestu domů. Svou roli hraje určitě i pocit z toho, že ne všichni jsme vyhráli. Vyhráli jak v tom smyslu, že bychom my sami získali ten či onen post v ODS, nebo v tom smyslu, že by ho získali ti, které jsme podporovali. A nebo proto, že názor, který jsem já či někdo mně blízký prosazoval, nebyl prosazen. Myslím, že to je standardní pocit a prosím, abychom s tím uměli žít.

Chtěl bych poděkovat za zvolení nejen sám za sebe, ale i za celé nové vedení ODS. Chtěl bych poděkovat i těm nezvoleným, kteří dříve ve vedení ODS pracovali. Na prvním místě je třeba poděkovat dosavadnímu místopředsedovi Miroslavu Benešovi za skutečně velmi intenzivní aktivitu, kterou předvedl v tomto období. Pevně věřím, že jako člen Výkonné rady, jako stínový ministr a jako předseda jednoho z parlamentních výborů bude mít i nadále dostatek prostoru k tomu, aby byl v politice velmi činný.

Chtěl bych poděkovat i nekandidujícím nebo nekandidovaným členům Výkonné rady, jmenovitě panu primátorovi Hruškovi, kterého doufám nesklátila Matiční ulice. Chtěl bych poděkovat i panu poslanci Pejřilovi z Jižní Moravy. Chtěl bych poděkovat panu poslanci docentu Zvěřinovi z Tábora, jehož nezvolení vlastně způsobil pan kolega Beneš. Kdyby se stal místopředsedou, náhradníkem jihočeského regionu je právě pan docent - takže to si musíte „vyřešit“ sami mezi sebou. Nesmím zapomenout na pana Pištoru z Chrudimi, dlouholetého člena Výkonné rady, pardubického primátora Střítezského a karlovarského primátora Pavla. Pan kolega Payne si rovněž zaslouží poděkování za své vždy osobité a důrazné názory, kterým ne všichni tleskají, ale které leckdy pomohly postrčit věc kupředu. Chtěl bych všem poděkovat za průběh tohoto Kongresu, jakkoliv se v závěru trochu únavou a trochu zklamáním z neúspěchu toho či onoho hlasování nálada poněkud rozklížila.

Za prvé musím říci, že byl náš Kongres kongresem kvalitním. Nevím, jestli jste všichni stejně jako já pozorně poslouchali jednotlivá vystoupení. Z vystoupení, která zde zazněla, mám pocit, že jsou v ODS kvalitní politici, a že vůbec není pravda, co o nás šíří naši odpůrci. Když jsem poslouchal vystoupení kandidátů na místopředsedy, měl jsem pocit, že pokud by byl zvolen kterýkoliv z nich, tak by určitě ODS neudělal ostudu. Jsem přesvědčen, že řada politiků jiných politických stran by ve svém čele takovéto místopředsedy viděla velmi ráda. To je pocit, který jsem měl v průběhu Kongresu a doufám, že to není jenom pocit můj.

Chtěl bych poděkovat tradičně všem, kteří se zasloužili o průběh Kongresu po stránce technické. Začínal jsem své včerejší vystoupení tím, že jsme zde trochu stísněni. Myslím, že to byl jeden z průvodních jevů tohoto Kongresu, ale doufám, že jsme to všichni zvládli. Chci poděkovat libereckým organizátorům, hlavní kanceláři a hlavnímu manažerovi. Chtěl bych poděkovat mnoha pracovníkům manažerské sítě a skrutátorům. Nevidíme je všechny tehdy, když fungují, pouze si jich všímáme, pokud něco nefunguje. Takže si vážně myslím, že jménem nás všech mohu organizátorům toto poděkování vyjádřit.

Zmínil jsem se, že ne všichni vyhráli, a nyní bych chtěl požádat ty zvolené - ale i všechny ostatní - aby se pokusili svých získaných postů maximálně využít. Vím, jak velkým problémem je zúčastňovat se všech jednání grémia ODS, konaných pravidelně dvakrát týdně a nepravidelně leckdy ještě navíc. A najednou jsme do vedení zvolili větší mimopražskou skupinku, což považuji za technický a organizační problém a zároveň za nemalý nárok na nové členy. Doufám, že to všichni zvládneme.

Přijali jsme usnesení, z nichž vyplývá celá řada věcí jak ohledně našich aktivit všeobecných, ideových, názorových a programových, tak ohledně našich aktivit při dalších politických jednáních, tak ohledně naší přípravy na rok 2000, který v každém případě bude rokem volebním, ať už do Senátu nebo do VÚSC. Eventuelně nikdy nemůžeme vyloučit, že nedojde k nějakým dalším volbám. Myslím, že zde jasně zaznělo, že v těchto volbách musíme obstát a že příprava na tyto volby začíná dnes. Je úkolem nás všech, abychom se na ní podíleli.

Řekli jsme si zde základní orientaci toho, jak máme vést další politická jednání. Vím, že někteří z nás chtěli tuto základní orientaci zúžit a zpřesnit. Myslím však, že je dobré, že závěry kongresu jsou takové, jaké jsou. Velmi výrazně včera vystoupil pan docent Novák s tím, abychom si neuzavírali prostor k jednání. Chtěl bych předem za nové vedení ODS prohlásit, že tomu rozumím tak, že Kongres od nás očekává aktivitu v této věci, že chce naše nápady, naši tvořivost. Mohu zodpovědně říci, že jsem pozorně - a jistě i spolu s dalšími místopředsedy - naslouchal hlasům, které zde zazněly, a tóninám, na které bylo nebo nebylo tlačeno. Jsem přesvědčen, že máme povinnost využít každé skulinky v našem politickém prostoru, která se naskytne, abychom do ní vstoupili a rychle tento prostor, který částečně my vytváříme svojí aktivitou (částečně se vytváří i mimo nás), maximálně využili. Říkám to proto, že ti, kteří chtěli začít jednat s těmi či oněmi, mohou mít jistotu, že se tak stane při první vteřince pocitu, že teď je pro to ta pravá chvíle. Mohu ujistit každého, že to v každém případě uděláme a nehrozí nebezpečí, že by tomu tak nebylo.

Opravdu pozorně jsem poslouchal a myslím si, že i leckdo z Vás si psal postřehy z toho, co zde dnes zaznívalo. Já mám napsánu celou řadu poznámek. Například Pavel Bém hovořil o problematické rovnováze mezi netrpělivostí a ukolébáním se v nějaké situaci. Pozorně jsem si všiml vystoupení Ivana Langera a Dagmar Lastovecké s tezí „jednota neznamená jednohlasnost“. Je velmi důležité, abychom toto říkali. Zahradil s Langerem zdůrazňovali potřebu dohlédnout dál, nemít před sebou jen krátkodobý horizont. Je jasné to, co říkal Vlastimil Tlustý a pan poslanec Ouzký, tedy jak všichni cítíme obrovský rozpor mezi mocí, pravomocí a silou ODS a odpovědností, která je nám připisována. Jak tuto obrovskou složitou nerovnováhu vyřešit pro nás co nejlepším způsobem a samozřejmě nejenom pro nás.

Nerozumím ale některým laciným slovům nebo gestům. Například když pan Oberfalzer požaduje nový étos. Velmi rád bych chtěl vidět a slyšet, jak ho realizovat. Včera jsem si všiml rozpačité reakce některých z Vás na to, co Nova odvysílala o našem včerejším jednání. Vaše reakce byla oprávněně a logicky rozpačitá. Jen jsem skupince rozzlobených delegátů, která mě přišla na to vysílání upozornit, říkal, že pokud se zlobí na toho či onoho stínového ministra či poslance, že se s étosem neprosadil do medií tak, jak by si sám přál, je to možná také proto, že byla z jeho vystoupení udělána taková karikatura, jakou jsme včera viděli v reportáži z našeho kongresového jednání. Proto prosím, abychom tato slova vždycky velmi vážili.

Nerozumím panu Fialovi, který požaduje nové pravicové chování. Kdyby řekl, že chceme hájit úplně jiné ideje, než jsme dosud hájili, kdyby sem s jejich návrhem přišel a kdyby je zde přednesl, tak bych tomu rozuměl. Nerozumím však paušálnímu vyjádření o novém pravicovém chování. Pan Černohorský říkal: „Probuďme se.“ Opravdu máte pocit, že je tady někdo spící, neprobuzený? Já jsem tento pocit ze žádného účastníka Kongresu neměl. Takže moc prosím, abychom podobná slova vyslovovali s určitou rozvahou, jak co chceme učinit, jelikož realita není tak jednoduchá.

Myslím, že užitečné bylo pozvání oné dvojice emeritních studentů, aby nám zde objasnili svůj projekt. Zaslechl jsem zde mnoho hlasů – mimo jiné „morální kýč“ od Zahradila, „masová hnutí blbé nálady“ pana Bednáře, „satanizace některých politiků“, jak řekl nový místopředseda Nečas, „nespokojenci všech stran spojte se“ říkal Milan Kondr. Pan Černý výzvu srovnával s hesly o permanentní revoluci maoistů a podobně. Myslím, že to jsou hezké nadpisy článků nebo věty do nějaké televizní debaty, ale opravdu si musíme uvědomit to, co zde zaznělo z mnoha stran, od mnoha z vás. Máme nyní dva problémy: jedním je pravolevý střet, druhým je střet právě tohoto typu a je sporné, který je v kterou konkrétní chvíli naléhavější, důležitější, dramatičtější a pro budoucnost naší země nebezpečnější. Pan exministr Benda zde včera pěkně hovořil o tom, že je nestejný zájem jednotlivých politických subjektů na fungování parlamentní demokracie. Jeho výrok byl oceněn zřetelným potleskem. Tyto věci vnímáme a myslím si, že se v tomto smyslu nemusíme probouzet.

Máme před sebou řadu dalších aktivit. Zvolili jsme poněkud obměněné grémium. Zvolili jsme výrazně obměněnou Výkonnou radu. Cítím tam řadu ambiciózních tváří, které se budou jistě politicky prosazovat na jejích zasedáních a intenzivně zasahovat do současného dění. Řekli jsme si, že uspořádáme ideovou konferenci, čekají nás volby - čili jsem přesvědčen, že máme co dělat. Kongres ukázal, že máme odvahu prosazovat své názory, i když nejsou vždy populární. Kongres po nás chce, abychom byli důslední jak při prosazování našeho programu, tak při nejrůznějších politických jednáních. Všichni jsme si vědomi své síly, kterou na české politické scéně máme, a je naší povinností, abychom tuto sílu maximálně prosadili.

Ještě jednou chci poděkovat všem delegátům za tyto dva dny, které možná nebyly tak dramatické jako dva dny v Poděbradech, ale myslím, že se opět konaly v nelehké chvíli naší země a koneckonců i naší politické strany. Ještě jednou děkuji za to, jak kongres proběhl, a doufám, že nové vedení ODS začne velmi intenzivně pracovat. Vím, že to se týká každého z vás, na každé úrovni místní, oblastní, regionální, takže nic nekončí, všechno začíná.

Touto formou bych si dovolil oznámit ukončení X. řádného Kongresu ODS.

Václav Klaus, Liberec, 5. prosince 1999