Hlavní strana » Články a eseje » Odešel Milan Knížák,…

Odešel Milan Knížák, všestranná osobnost i blízký spolupracovník našeho institutu

Články a eseje, 28. 7. 2026

Odešel Milan Knížák. Česká kultura, česká politika a český veřejný život ztratily jednu z velkých osobností. Jednu z těch, které zanechávají nesmazatelnou stopu, které vzbuzují neklid, které provokují, inspirují, tvoří, povznášejí i kritizují. Byl originálem sám o sobě, vždy a všude. Ztratili jsme osobnost vpravdě světovou, která po sobě zanechala všestranné a inspirativní dílo.

Odešel „náš“ Milan Knížák. Osobnost mimořádně blízká Institutu Václava Klause. Člověk pevných, sebevědomých a originálních nápadů hluboce přesvědčený o tom, že „svobodu si každý nosíme v sobě“, jsme povinni o ni pečovat s pokorou, ale obhajovat ji velmi rozhodně.

Milan Knížák byl člověkem s nezpochybnitelnou lidskou integritou, jež dokázala spojit zdánlivě nespojitelné  - byl  bohém, rebel a bouřlivák, ale současně člověk se smyslem pro řád a proporce, solitér nerespektující konvence a současně vůdčí osobnost formující umělecké školy, kulturní manažer a dobrý hospodář a při tom věčný hledač nových cest umění a uměleckého vyjádření prožitku, malíř, sochař, hudebník, nábytkář, sběratel, loutkář a významný restaurátor loutek, pedagog s ostrými názory, kritik, manažer, politik, občan.

Byl to vzácný člověk. Byl obdivován, milován, nenáviděn, zatracován, vysmíván, pomlouván a současně adorován, oceňován, respektován, ale nikdy přehlížen nebo opomíjen. To nebylo možné ani v umění, ani ve veřejném životě - jeho hlas zněl kolem nás do posledních chvil, silně, jasně, radikálně.

Jeden ze zakladatelů undergroundu u nás, nonkonformní umělec, který zachytil a spoluvytvářel rozlet 60. let u nás a získal si zahraniční renomé, člověk pronásledovaný a vězněný minulým režimem, nezlomný ve svém trvání na svobodě v životě i v umění. Listopadovou revolucí byl vynesen do pozice rektora Akademie výtvarných umění, kterou řídil sedm let a studenty byl hluboce respektován. Školu zásadně proměnil, věděl přesně, jakým směrem ji vést, otevřel ji světu a vychoval řadu předních osobností současné kultury. Dvanáct let byl úspěšným ředitelem Národní galerie a svou odbornou erudicí i manažerskými schopnostmi z ní vytvořil instituci, na kterou mohla být naše země oprávněně hrdá. V Národní galerii tak zanechal svůj sebevědomý otisk, který byl vybudován na jeho ohromujícím přehledu nadčasového domácího i světového výtvarného umění. I proto nebral ohled na zaběhané cestičky a parciální zájmy, čímž si nadělal spoustu nepřátel. Nebál se jich, vždy dokázal hrdě jít proti proudu a neslevit ze svých nároků.

Vztahy Milana Knížáka s naším institutem byly po celá léta velmi těsné. Sdíleli jsme společně pohledy na vývoj nejen v naší zemi, ale také v okolním světě. Shodovali jsme se v odmítání společnosti nároků a společně s Milanem Knížákem obhajovali i pohled na život, řečeno jeho slovy, „je především souborem povinností“.

Milan Knížák byl autorem řady grafických návrhů nejrůznějších sborníků našeho institutu či novoročenek. Jeho nápady byly nejen neotřelé a originální, nejen uměly přesně uměleckými prostředky vystihnout nosné myšlenky textů, vždy v sobě navíc skrývaly typicky knížákovské hádanky či netradičními formami vyjádřené imperativy.

Pro jeho jasné a odvážně veřejně obhajované názory i pro výsledky jeho umělecké a organizační práce jsme při příležitosti 75. narozenin ocenili Milana Knížáka „Výroční cenou Institutu Václava Klause“.

Dokázal pěstovat pevná a nezištná přátelství. Za života se stal legendou i jistým symbolem, ale pouze s tím se nikdy nechtěl smířit. Byl autentický, vždy byl bojovník, přímý, odvážný a nekompromisní. To mu zůstalo do posledních chvil života.

Jeho originalita, nápaditost, pracovitost i názorová tvrdohlavost budou naší zemi jistě chybět. Milan Knížák ale bude moc chybět i nám, lidem z Institutu Václava Klause.

Václav Klaus a Institut Václava Klause, publikováno v deníku MF Dnes dne 28. 7. 2026 pod názvem "Fenomén Knížák: originál i bojovník, vždy a všude".