Hlavní strana » Komentáře IVK » Otevírání tzv. „tajemné…

Otevírání tzv. „tajemné Masarykovy obálky“ bylo smutným obrazem současné české společnosti

Komentáře IVK, 22. 9. 2025

19. září 2025 se v prostorách zámku v Lánech konala akce, během níž byla otevřena obálka se záznamem posledních slov, která měl údajně první československý prezident Tomáš. G. Masaryk těsně před svou smrtí (jak se v průběhu přenosu ukázalo, byla to slova pronesená o tři roky dříve) vyslovit, a která měl jeho syn Jan Masaryk zaznamenat. 

Způsob, jakým se této události ujala česká politika v čele se současným prezidentem Petrem Pavlem, česká veřejnoprávní média a konec konců i část české historické obce, byl nedůstojnou manipulací s veřejným míněním v hledání historické senzace tam, kde nebyla a objektivně ani nemohla být. 

Je zarážející a nepochopitelné, proč hned v počátcích přípravy akce s otevřením onoho tzv. „tajemného dopisu“ rozhodně nezasáhli čeští historikové (od toho tu přece máme Masarykův ústav a archiv Akademie věd ČR). Ač snad nikdo netušil, co je obsahem onoho dopisu, zjevné, alespoň historikům, muselo být – při znalosti vážných zdravotních obtíží prezidenta Masaryka v posledních letech jeho života, že poslední Masarykova slova nemohou v žádném případě být čímsi jako, po sto letech relevantním, vzkazem či vizí Čechům a Slovákům, jakým směrem se má Československá republika ubírat. 

Tomáši G. Masarykovi, který zemřel 14. září 1937, bylo v době jeho smrti 87 let. Byl starým, fyzicky i psychicky vysláblým mužem, od roku 1934 stíhaným vážnými záchvaty mrtvice, v jejichž důsledku byl fakticky slepý s fyzickým omezením pohybu ruky a nohou. Při mluvě i v psaném jazyce komolil slova, postupně si přestával vybavovat pojmy, trpěl poruchami paměti, často mu na mysl vytanula slova dříve v angličtině než češtině, nebyl schopen souvisle mluvit. I přesto nás velmi překvapilo, že většina z oněch údajných posledních Masarykových slov, byla pronesena v angličtině. 

Nemělo být povinností českých historiků, v souvislosti s vážnými zdravotními komplikacemi, tolik pochopitelnými v Masarykových letech, předem varovat, že text Masarykových posledních slov může být posuzován maximálně jako historická kuriozita pro badatele, seriózně však nelze očekávat víc? To, že se českým historikům, kteří se specializují na výzkum Masarykovy doby, nepodařilo zabránit honbě za mediální a politicky lacinou senzací, je nepochopitelné. 

Myslíme si, že i současný prezident Petr Pavel, v péči o důstojnost prezidentského úřadu, měl od počátku přísněji dbát na uměřenost a civilnost, s jakými měla být poslední Masarykova slova zkoumána a prezentována. Měl to být právě prezident, kdo měl odkázat otevření a studium dopisu do historických badatelen, ne před televizní kamery v přímém přenosu. Měl to být prezident, kdo se měl z pozice své autority zasadit nejprve o řádné, důkladné a kritické posouzení textu, až potom vše nechat odborníky kvalifikovaně a srozumitelně přednést české veřejnosti. Nic takového neudělal. Naopak. Obratně využil mediálně přepjaté situace, aby sám sebe v přímém televizním a rozhlasovém přenosu posunul do role člověka hodnotícího a vynášejícího soudy nad prvním československým prezidentem. 

Přepjatá byla organizace celé akce přímo na zámku v Lánech, kam byli dokonce pozváni i zahraniční diplomaté, nepřiměřená očekávání byla médii vyvolána mezi řediteli a pedagogy základních a středních škol. Mnozí, v očekávání jakéhosi senzačního Masarykova poselství, organizovali vysílání „hodiny dějepisu“ ve školních rozhlasech či aulách. Pokud byla tato „hodina živého dějepisu“, jak ji opakovaně nazýval moderátor na zámku v Lánech, následována uceleným výkladem nejen o osobnosti TGM, ale také o obtížné cestě ke vzniku samostatného československého státu a složitostech doby, ve které existoval, snad onen přímý přenos z Lán mohl mít nějaký význam. Pokud ne, pak to vše pouze podtrhne zbytečnou exaltovanost celé akce. 

Z posledních slov Tomáše G. Masaryka, která nám svým zvláštním selektivním výběrem (což vzbuzuje otazníky nad tím, jak byl tento výběr proveden) nabízela přítomná historička s vlastními komentáři a výklady, které do tohoto čtení vůbec nepatřily, jsme se nic podstatného, kromě Masarykovy touhy po velkém „funuse“, pro dnešek podstatného nedozvěděli a ani jsme se nic podstatného dozvědět nemohli. Celá akce s Masarykovým „tajemným dopisem“ byla zneužita nejen k plytké honbě za senzací, měla zřejmě být i skrytým pokusem konfrontovat dnešní českou demokracii s onou „bájnou“ demokracií Masarykovou a v tomto srovnání asi i pokusem dnešek diskreditovat. 

Médii vybičovaná očekávání spojená s údajně posledními slovy prvního československého prezidenta před jeho smrtí byla nejen nedůstojným zneužitím osobnosti a významu Tomáše Garrigue Masaryka, byla zejména skličujícím obrazem povrchnosti a tendenčnosti českých veřejnoprávních médií i zrcadlem nesebevědoméčeské politiky dnešní doby. Byla obrazem dnešní české společnosti. 

Ivo Strejček, Václav Klaus, Jiří Weigl, 22. září 2025