Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Tragické omyly profesora…


Tragické omyly profesora Stiglitze

Články a eseje, 15. 6. 2001

Řada z nás, zajímajících se o ekonomickou teorii, znala texty prof. Stiglitze ze Stanfordské univerzity již v sedmdesátých a osmdesátých letech. Byl to špičkový „technický“ ekonom, v každém případě hrající ekonomickou extraligu a kdyby neodešel do politiky, jistě by patřil do okruhu těch, kteří jsou (či spíše byli) zmiňováni mezi potencionálními kandidáty Nobelovy ceny. Leccos jsem se od něho naučil, zejména v oblasti ekonomického pohledu na informace, i v oblasti teorie veřejných financí.

Mnohokrát jsem s ním hovořil, nejednou jsme byli na různých mezinárodních konferencích postaveni do protikladných rolí úvodních řečníků, kteří měli otevřít či rozproudit diskusi. Naposledy letos v Davosu, kde se mi ale jeho postoje – tváří v tvář – zdály být daleko více smířlivé než v minulosti. O to překvapivější je jeho rozhovor v MFD (11. června 2001).

Stiglitzovo hodnocení posledního desetiletí české ekonomiky a její transformace z centrálně plánované, plně postátněné, nedostatkové a na východní trhy orientované ekonomiky do dnešní podoby nelze považovat za seriózní analýzu, ale za vyjádření jeho ideologických, k levici inklinujících názorů (i proto byl poradcem prezidenta Clintona), navíc podložených velmi nedostatečnými a pana profesora nedůstojnými argumenty, vycházejícími z nesmírně povrchní znalosti naší země.

Stiglitz přistupuje k transformaci země zcela ahistoricky, jako k jakémusi cvičení z aplikované ekonomie. Nevidí ji jako politický proces, jako výslednici názorů, zájmů, relativní síly, tlaků různě organizovaných miliónů účastníků tohoto procesu, kterým nikdo nevelí, nikdo jim nediktuje. Přesto, nebo snad právě proto o tom vyslovuje velmi kategorické soudy, plné naprostých bludů, opakovaných mediálních mýtů a evidentních nepravd.

Zmiňuje stále do kolečka (podobně jako Miloš Zeman) kupónovou privatizaci, odmítání zahraničního kapitálu, mladoboleslavskou Škodovku. Tuší vůbec o čem mluví? Kdo odmítal zahraniční kapitál? Já nebo tehdejší Miloš Zeman a Richard Falbr? Nikdo se nepře o tom, že kdyby do každého našeho tehdejšího podniku přišel zahraniční kapitál typu Volkswagen, bylo by dnešních problémů jistě méně. (Ale to radši nezačínám debatu o tom, jak velkoryse byla tehdy Škodovka očištěna.) „Hrnul“ se k nám v té době kapitál tohoto typu? Autoritativně prohlašuji, že nehrnul. Měl zájem jen o několik nejlepších podniků a navíc téměř „vydíral“ svými požadavky na úlevy, výhody, daňové prázdniny, ekologické vyčištění, atd. Navíc i u těch „rozinek“, které si vybral, měl velmi střídavé úspěchy: proč se vedle Škodovky nemluví o Aeroliniích, o Letu Kunovice, o Tatře Kopřivnice a o řadě dalších? Problémem nebylo, zda dát přednost zahraničnímu či domácímu investorovi, ale co udělat se stovkami či tisíci státních podniků, nacházejících se ve vlastnickém vakuu a v předprivatizační agónii. Jen proto bylo třeba volit nestandardní metody privatizace – kupónovou nebo na úvěr, které se Stiglitz tak vysmívá. Zdánlivě paradoxně vyzdvihuje Polsko, kde se de facto neprivatizovalo vůbec nic (a jinde a jindy vyzdvihuje zejména Čínu za její gradualismus – tedy za postupnou liberalizaci, deregulaci a privatizaci při tuhé politické kontrole).

Únavné a úsměvné by mohly být spory o kvalitu právního rámce. Šokující a urážející jsou však formulace „Klaus podceňoval nutnost kvalitních zákonů“. Kdy? Jak? Jakým výrokem či činem? Ví někdo, kolik zákonů u nás vyprodukovala vláda a parlament v prvních letech transformace? NDR přejala celou legislativu naráz (i se soudci, úředníky a manažery) a já si nemyslím, že je na špici zájmu investorů a na špici prosperity. Podle Stiglitze jsme asi měli transformaci hned po listopadu zastavit, pár let připravovat legislativní rámec a teprve pak k nám nechat „proudit život“. Ale lidský život není pokusná laboratoř. Nelze mít napřed dobré zákony a pak do nich dosazovat reálné vztahy a lidi.

Neméně šokující je jeho výrok: „vlivní politici schvalují korupci… Ano, mluvil jsem s takovými“. To měl pan profesor ohlásit na policii! Spor se Stiglitzem samozřejmě není o tom, že by někdo korupci podporoval a někdo odmítal. Korupci odmítají všichni slušní lidé.

Absurdní je tvrzení, že „Václav Klaus byl proti restriktivní měnové politice“, když každý soudný člověk naší země ví, co jsem si od levice (a Zemana) za svou restriktivní politiku počátku devadesátých let vytrpěl. Mimochodem, ostatní postkomunistické země byly díky nikoli restriktivní politice „oddluženy“ vysokou inflací na úkor úspor obyvatelstva. My jsem úspory uchránili před velkým znehodnocením (inflace za 10 let byla u nás 295%, v Maďarsku 635% a v Polsku 6200%, v dalších zemích o jednu, dvě i více nul více!!!) a dnes proto stále ještě splácíme původní dluhy. Vybíráme-li si ze složité reality pouze to, co se nám hodí, pak podstatu věci nepochopíme. To by pan profesor dělat neměl.

Stiglitzovi vadí i to, že jsou u nás vzdělaní lidé placeni „skoro nejhůře na světě“, což navíc není pravda, ale k takové populistické („Rathovské“) levicové propagandě by se neměl snižovat. Copak si někdo přeje, aby u nás lidé vydělávali málo? Kvalifikovaní i nekvalifikovaní? Úroveň mezd je přece součástí celkové konkurenční schopnosti země bez ohledu na to, co by si zaměstnanci, profesoři, či politici přáli. Ale to už by pan profesor měl vrátit svou profesuru, jestli to neví. Jím tolik vyzdvihovaní zahraniční investoři platí pracovníkům právě tolik, aby jejich investice vynášely! Nebo snad platí záměrně málo?

Mohl bych diskutovat do nekonečna, ale je to spíše smutné.

Václav Klaus, MFD, 18.6.2001

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu