Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta Václava…

Projev prezidenta Václava Klause v Polsku

Projevy a vystoupení, 4. 4. 2003

Vážený pane prezidente, paní Kwasniewská, dámy a pánové,

jsem velmi rád, že mohu Vaši zemi navštívit tak krátce po svém zvolení prezidentem České republiky. Svou návštěvou chci dokumentovat tradici přátelství a těsných vztahů mezi našimi zeměmi a národy, ale chci tím zdůraznit i to, že zájmy a priority našich zemí jsou v dnešní nejednoduché mezinárodní situaci velmi blízké.

Spojuje nás minulost i přítomnost. Spojuje nás blízkost jazyka. Spojuje nás historie naplněná staletími bojů o národní suverenitu, chápanou v obou zemích jako svobodu národa i každého jednotlivce v něm. Mnohokrát jsme si při tom byli navzájem oporou. Mnohokrát jsme stáli pospolu v boji proti cizímu ohrožení, ať to byli němečtí křižáci či turecké tažení na Evropu. Mnohokrát jsme inspirovali jeden druhého. I my vzpomínáme na misi Svatého Vojtěcha, která do Polska přinesla křesťanskou víru, která do dnešních dnů představuje trvalou součást Vaší národní identity.

Platí to oboustranně. V českých zemích byla jagellonská doba obdobím vrcholného rozkvětu gotické kultury a právě v jednom z jejích nejkrásnějších produktů, ve Vladislavském sále Pražského hradu, jsem před měsícem složil svůj prezidentský slib.

Oba naše národy zažily ztrátu samostatnosti a národnostního útlaku. Vždy jsme si vážili toho, že v Polsku nacházeli útočiště čeští exulanti prchající před náboženským útlakem jako byl zejména Jan Ámos Komenský. Hrdinná polská povstání proti carské nadvládě, jména Kosciuszko a Bem, stejně jako Mickiewiczovy verše inspirovaly české vlastence a národní buditele.

V mnohém podobný byl i náš osud ve dvacátém století. Nadšení ze znovuzískané samostatnosti vystřídala po dvaceti letech tragédie nacistické okupace, jíž byla ohrožena sama existence našich národů. Osvobození v roce 1945 našim zemím bohužel svobodu a demokracii nepřineslo. Otevřelo naopak cestu k vítězství nové totality, která nás na dalších čtyřicet let oddělila od svobodného světa. Pád komunismu dal naději oběma z nás. Víme, že právě polské opoziční síly se na tomto pádu podílely velkou měrou. Dnes, po téměř čtrnácti letech, můžeme říci, že obě naše země prošly nelehkým obdobím transformace, že se obě staly respektovanými součástmi mezinárodního společenství a zejména členy Severoatlantické aliance a že obě nyní  stojí na prahu členství v Evropské unii.

Současnost dává česko-polskému partnerství novou dimenzi. Máme obdobné zájmy, hledáme odpověď na stejné otázky a na mezinárodní scéně čelíme stejným rizikům. Máme zájem na tom, aby měl hlas budoucích nových členů Evropské unie dostatečnou váhu. Máme zájem na tom, aby byly ve sjednocující se Evropě zájmy našich občanů dostatečně chráněny. Musíme mít zájem i na tom, aby tak obtížně vybojovaná národní identita nebyla ohrožena procesem evropské integrace.

Moje rozhovory s panem prezidentem Kwasniewskim a jeho delegací potvrdily blízkost hodnocení současné mezinárodní situace a variant jejího řešení, i když se naše země mírně odlišily v postoji k irácké válce.

Jsem velmi rád, že se - vedle slibně se rozvíjejících politických vztahů na nejvyšší úrovni - široce rozvíjejí nejen vztahy ekonomické, ale i kontakty mezi našimi regiony, městy a hlavně občany. Přál bych si, aby nový impuls našim vztahům dalo i naše členství v Evropské unii. Přál bych si, aby se se stejným přátelstvím a pohostinností, s jakou jsem byl dnes ve Varšavě přivítán já a za níž chci panu prezidentu Kwasniewskému a Vám všem co nejsrdečněji poděkovat, mohli občané z obou zemí setkávat co nejčastěji.

Pane prezidente, dovolte mi, abych připil na úspěchy Polské republice, na přátelství našich národů a na štěstí Vám a Vašim blízkým.

Projev na večeři pořádané polským prezidentem, 3. dubna 2003, Prezidentský palác, Varšava