Hlavní strana » Ekonomické texty » Perspektivy vývoje české…

Perspektivy vývoje české ekonomiky ve světle posledních statistických dat

Ekonomické texty, 22. 3. 1999

Název je slibný a slibující. Diskutujme českou ekonomiku nad daty, ne nad přepolitizovanými dokumenty, ve kterých jsou předem zabudovány apriorní odsudky.

Právě publikovaná data nejsou, bohužel, vůbec příznivá, stejně bohužel se musí říci, že nejsou překvapivá. Víme-li něco o ekonomických poučkách a zákonitostech, pak víme, že k tomuto ekonomickému propadu muselo dojít.

Mluvme o problému nezvládnutí korekce vnější nerovnováhy. To je podle mého názoru adekvátní název dnešní situace. Řešit se narůstající vnější nerovnováha musela, i když jsme se jí mohli méně leknout, i když jsme mohli udělat jemnější a jiný zásah a i když jsme v něm měli pokračovat daleko kratší dobu.

Korekci zahájila ČNB osudovým krokem v červnu 1996 a pokračovala v této své politice i po výrazném balíčkovém zásahu vlády na jaře 1997. Druhý krok udělala dalším přitvrzením své politiky na přelomu roku 1997/98 přechodem na tzv. inflační cílování. Třetí krok udělala zhruba v polovině roku 1998 dalším přitvrzením podmínek pro komerční banky ohledně vytváření oprávek na různě komplikované či špatné úvěry.

Celou tuto dobu ekonomická data směrovala jedním směrem – dolů. Padal produkt (HDP i všechny jeho složky), padala inflace (nekonečně rychleji než si ČNB přála a plánovala), snižovala se nadměrně rychle i vnější nerovnováha. Dolů šla i zaměstnanost (resp. rostla nezaměstnanost).

Musím doufat, že nic z toho ČNB nechtěla, že sice chtěla pohyby v tomto směru, nikoli rozsah těchto pohybů. Chtěla-li by i tento jejich rozsah, pak by to byl masochismus téměř neznámého typu.

A to nespekuluji ještě dále. Nespekuluji o tom, že to bylo součástí mocenské politické hry na výměnu jedné politické garnitury.

Bude-li ČNB říkat, že bylo všechno jinak, pak musím říci, že naše hlavní měnová instituce nevěří v sebe sama, že nevěří ve své působení na ekonomiku, že nevěří zásadní tezi, že „money matters“ (za kterou dostal Milton Friedman Nobelovu cenu za ekonomii). Jiná možnost výkladu není. Je to názorový návrat v předfriedmanovské, předmonetaristické období, kdy se zdálo, že money does not matter.

Cesta z pasti, do které se naše ekonomika dostala, je složitější než cesta do ní, mimo jiné proto, že byla posledními dvěma lety naše ekonomika nesmírně oslabena a poškozena. Přesto nevede mimo měnovou politiku (v nejširším slova smyslu), nevede mimo zásadní změnu hierarchie cílů hospodářské politiky, nevede mimo dílčí obětování cílů jedněch na úkor druhých. Nevede přes stálé opakování, že chceme vytvářet podmínky pro dlouhodobě zdravý, harmonický, udržitelný, rovnovážný (a já nevím jaký ještě) růst a přes krátkodobé nicnedělání. Vede přes pochopení, že dominantním cílem je ekonomické oživení a to oživení teď, dnes – ne zítra, ani pozítří.

Václav Klaus, „Interview 21“, Žofín, Praha, 22. března 1999