Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Poslední…

Ivo Strejček: Poslední listopadový týden v české politice (několik glos)

Jinýma očima, 2. 12. 2025

Poslední listopadový týden byl v naší zemi plný zajímavých politických událostí. Stojí za to se nad některými zamyslet a vsadit je do širšího kontextu aktuální české politické reality. Proto dnes mých několik letmých glos. 

Skutečně je Turek největším problémem české politiky? 

Volby do poslanecké sněmovny proběhly už před dvěma měsíci a voliči v nich dali jasně a nezpochybnitelně najevo své preference. Volili politické strany, které zřejmě vytvoří vládní půdorys, a rozhodli se tak jistě z různých důvodů. Snad svými hlasy chtěli podpořit lepší hospodaření s veřejnými financemi, možná chtěli méně Green Dealu, snad volali po změně naší zahraniční politiky ve smyslu méně „bruselského vazalství, více obhajoby národních zájmů“, mnozí jistě svou volbou vzkázali, že si nepřejí pokračování vládní „válečnické“ politiky atd. atd. Motivace voličů, z jejichž podpory vznikla dnešní Babišova „108“, mohly být různé, jeden však byl určitě společný: ať už vládnutí Fialova kabinetu skončí co nejdříve. 

Jak dál s rozpočtem na rok 2026 je jen jedním z příkladů, jak vážné problémy tu vláda Petra Fialy zanechala. Proto překvapuje, jak nesmyslně a zbytečně se současná „profialovská“ politika s fanatickou podporou významné části médií (a jako obvykle i částí umělecké avantgardy) zabývá osobou Filipa Turka, jako by on byl tím největším problémem české současnosti. Moralizování Turka poslanci budoucí opozice na základě podivně se vynořujících kompromitujících materiálů sporné hodnoty se v kontextu ohromných problémů České republiky jeví jako zvláštní luxus. Jako by tu nebyly daleko vážnější a zásadnější problémy! Co kdybychom nechali vládu co nejrychleji vzniknout, třeba i s Filipem Turkem, ať ukáží, co v nich je. Není to racionálnější a odpovědnější přístup k budoucnosti této země, než jen plkat o Turkově „kompetenci“? 

… à propos: „kompetence“ 

Pirátský poslanec Zdeněk Hřib prohlásil, že nominanti (Turek a další) „nemají … žádnou reálnou kvalifikaci“ pro ministerské posty. Podobně mluví starosta Rakušan nebo lidovec Výborný. Být Hřibem, Rakušanem nebo Výborným, raději bych své politické oponenty z nedostatku odborné kompetence nevinil. Hřib má na krku neprůjezdnou Prahu a „kompetentní“ zpackání digitalizace stavebního řízení v podání svého Bartoše, Rakušan s partou svých „kompetentních“ Gazdíkem a Bekem řádili na ministerstvu školství, a Výborný se stranickou historií všech svých bývalých lidoveckých ministrů, jejichž jedinou kompetencí bylo jejich „lidovectví“, by měl raději mlčet. 

Jakou kompetenci k výkonu ministerské funkce měli Špidla, Gross, Buzková, Kuchtová, Liška, Talíř, Baudyš, Hladík či Jurečka …, abych vzpomenul jen namátkou pár z těch, kteří se do dějin české politiky žádným pozitivním činem nijak nezapsali, ale ano, prošli volbami. Turek, Macinka a další, které si vzali ti dnešní Výborní na paškál, také prošli volbami. Měli svůj volební program, který před voliči obhajovali – a uspěli. Získali od voličů politické mandáty k tomu, aby myšlenky, které hlásali, zkusili prosadit. Kompetence zkusit řídit ministerstvo získali ve volbách, ač se to leckomu nemusí líbit. Debata o tom, zda „na to mají“, nás čeká až poté, co něco předvedou. 

Skončí za Okamury CKSP (cestovní kancelář poslanecké sněmovny)? 

Čerstvě zvolený předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura prohlásil, že pod jeho vedením „nebude poslanecká sněmovna luxusní cestovní kanceláří“. Se slovy, že „někde se začít musí“, si nechal zpracovat přehled všech zahraničních cest poslanců za poslední čtyři roky, aby například zjistil, že „jsou tam zahraniční cesty typu, kdy jeden poslanec měl dvoudenní zahraniční cestu za 250 000 Kč do Spojených států“. 

K práci poslanců našeho parlamentu pracovní cesty do zahraničí patří, což si jistě předseda sněmovny Okamura uvědomuje. Že je ale na místě tyto mise racionalizovat, podrobit kontrole jejich skutečné přínosy a užitek, to je určitě Okamurovo vykročení správným směrem. Má-li se v budoucím rozpočtu škrtat (a to je víc než nutné), měli by politikové začít sami u sebe. Jen tak se mohou pokusit získat v očích veřejnosti důvěru k vytvoření nového státního rozpočtu na rok 2026, když ten původní návrh tak skandálně odflákla Fialova vláda. 

ODS bez Kuby, nebo Kuba bez ODS 

Již několik let ke mně z různých stran prosakují z útrob ODS zprávy o dlouhodobé nespokojenosti hejtmana (a bývalého ministra) Martina Kuby s politikou své strany. Kuba byl letitým odpůrcem Fialova projektu SPOLU, ve kterém viděl nebezpečí rozplynutí své strany v lidovecko-topácké šťávě a už léta kritizoval program „antibabiš“ jako neproduktivní. I proto se politicky opevnil ve svých jižních Čechách, které obratně a zkušeně ovládnul. Tak dokonale, že v posledních krajských volbách tam vyhrála „jeho“ samostatně kandidující ODS zdrcujícím způsobem. Bylo jen otázkou času, jak a kdy půjde Martin Kuba dál. Rozhodnul se po svém – založí si nové politické hnutí. Se svou nezpochybnitelnou pracovitostí i širokou sítí politických kontaktů není, myslím, bez šance. Vše ale ukáže čas. 

Nicméně o komentář rozhodnutí Martina Kuby mi dnes ani tolik nejde. Za povšimnutí mi totiž stojí něco jiného: bohorovné a arogantní vzkazy zevnitř ODS a zejména z jejího vedení. Například Marek Benda může stokrát tvrdit, že „ODS tenhle odchod nijak nepoškodí“, jižní Čechy jako vždy spolehlivou konzervativní voličskou základnu však může tahle strana na léta dopředu klidně odepsat. Uvědomuje si to? 

Povýšené reakce ODS na odchod Martina Kuby jsou výpovědí o tom, kam až se tahle kdysi sebevědomá strana oplývající silnými osobnostmi se zajímavými nápady propadla. Do vlastní vnitřní izolace, do strnulosti, ve které si její vedení sice stále ještě uznale navzájem poklepává na ramena, ale „jejich“ Titanic je již málem na mořském dně. 

Ale upřímně: mohla se ODS s Fialou, Kupkou, Stanjurou, Decroix, Němcovou, Baxou, Žáčkem či Vystrčilem dostat jinam? Třeba se jich na to někdo na lednovém kongresu strany zeptá. Uvidíme.  

Ivo Strejček, 2. prosince 2025