Klaus.cz




Vyhledávání

Kalendář


Nejnovější


Nejčtenější



Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev v předvečer vstupu…


Projev v předvečer vstupu České republiky do Evropské unie

Projevy a vystoupení, 30. 4. 2004

Vážení přítomní, vážení spoluobčané,

za několik hodin se staneme svědky a současně budeme i aktivními účastníky jedné z nejvýznamnějších událostí dosavadní existence českého státu. Říkám-li dosavadní existence, mám na mysli jeho celou tisíciletou historii, nikoli jen relativně krátkou chvíli novodobé státnosti, tak jak se utvořila po 1. lednu roku 1993. O dnešní půlnoci přestane Česká republika existovat jako samostatný státní celek a stane se součástí Evropské unie.

To pro nikoho z nás není nečekané. Bylo to připravováno dlouhou dobu a mělo to mnoho předstupňů. Již v listopadu roku 1989 statisíce z nás – téměř podvědomě a proto zcela spontánně – vyslovily heslo „Zpět do Evropy“, které se stalo jedním z nejdůležitějších symbolů celého našeho dalšího vývoje. Stalo se výzvou
- k překonání půl století trvající uzavřenosti naší země,
- k překonání naší tehdejší nepřirozené a jednostranné orientace východním směrem,
- k ukončení našeho nerespektování základních hodnot politických a ekonomických systémů úspěšně fungujících na západ od nás,
- a k ukončení našeho nepodílení se na činnosti těch evropských institucí, které se vytvořily v době naší absence na demokratickém vývoji svobodné části evropského kontinentu mezi únorem 1948 a listopadem 1989, institucí, které daly Evropě její dnešní tvář.

Tuto výzvu jsme přijali a jejím výsledkem je vstup do Evropské unie. V tomto smyslu je dnešní den tečkou za vývojem posledního jednoho a půl desetiletí.

Byl umožněn přestříháním ostnatých drátů na našich hranicích v posledních dnech listopadu 1989. Byl spojen se zrodem a postupným zráním naší demokracie a s důsledným prosazením hodnot svobodné společnosti v naší zemi. Byl předpřipraven mnoha našimi vlastními radikálními opatřeními, na prvním místě otevřením hranic nejen pro pohyb lidí, ale i myšlenek a názorů, velmi brzy poté liberalizací obchodu (tedy uvolněním pohybu zboží a služeb přes hranice) a v neposlední řadě i liberalizací finančních transakcí, což naši zemi a naši ekonomiku otevřelo Evropě a světu. Byl potvrzován členstvím v mnoha regionálních, evropských i globálních institucích – v Severoatlantické alianci, v Radě Evropy, v Mezinárodním měnovém fondu, v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, ve Středoevropské zóně volného obchodu, ve Visegrádském seskupení a v řadě dalších. Byl předznamenán naším přidruženým členstvím v Evropské unii již od října 1993 a naší oficiální žádostí o plné členství v lednu 1996. Hlavně však byl každodenně uváděn v život naší domácí aktivitou, spojenou s radikální rekonstrukcí našeho politického, ekonomického a vůbec společenského systému. Nejednoduchá poslední léta masivního přejímání právního systému Evropské unie byla už jen závěrečným vyvrcholením tohoto procesu.

Jak už to v životě člověka i celé lidské společnosti bývá, dnešním dnem něco získáváme, ale současně i něco ztrácíme. Vždy je něco za něco. Měli bychom udělat všechno pro to, aby byl poměr toho, co získáváme a co ztrácíme, pro nás příznivý, což v žádném případě není a nebude automatické. V prvé řadě to bude záviset na nás samotných.

Podmínky, které v současnosti platí pro všechny členské země Evropské unie, stejně jako specifické podmínky, které jsme si pro sebe před vstupem vyjednali my sami (a teď je zbytečné přít se o to, zda optimálně či nikoli), jsou vnější daností a my je dnes nemůžeme změnit. Musíme se uvnitř nich naučit pohybovat. Musíme se v prostoru, který nám otevírají, prosadit nejen jako jednotlivci a jednotlivé instituce, ale i jako celý český stát, jehož úkolem je zajistit prosazování toho, co přesahuje individuální zájmy každého z nás. Tyto širší zájmy existují a nepřipusťme ani na okamžik, aby byly někým z nás či někým mimo nás označovány za dávno překonaný nacionalismus. Vůči našim předchůdcům jsme povinni zajistit pokračování české státnosti. Do Evropské unie nesmíme vstupovat jako jednotlivci nebo jako jednotlivé instituce, obce, města, či regióny. Do Evropské unie vstupujeme jako Česká republika.

Mimořádnost dnešní historické chvíle bude řečníky u nás i v zahraničí motivovat k vznešeným projevům o Evropě, o evropanství, o evropské civilizaci a kultuře a o hodnotách, které se po staletí na tomto kontinentu – určitě poněkud jinak než v jiných částech světa – prosazují. Bude řečníky motivovat k poezii. Chtěl bych před tím varovat. My dnes nevstupujeme do Evropy, protože v té už dávno jsme a byli jsme v ní vždycky, i v dobách naší největší poroby. Dnes vstupujeme do Evropské unie a náš úkol je proto daleko prozaičtější: umět se orientovat a pohybovat v bruselských strukturách a v jimi utvářeném složitém nadnárodním celku, který s poezií nemá nic společného. Nesmíme se tam ztratit. Musíme zajistit, aby nedošlo k rozmazání naší identity a ke ztrátě základních atributů českého státu, kterých si – pevně věřím – všichni vážíme a vážit budeme i nadále.

Jsem optimista. Proto jsem přesvědčen, že v tomto našem dnešním úkolu, v úkolu dnes žijících generací, před minulostí i budoucností obstojíme a že této mimořádné chvíle využijeme v pozitivním směru.

Václav Klaus, Praha - Španělský sál, 30.4.2004

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu