Klaus.cz






Hlavní strana » Články a eseje » Na seniory myslím


Na seniory myslím

Články a eseje, 11. 10. 2006

Píšu-li článek k Mezinárodnímu dni seniorů, musím předeslat, že nejsem velkým příznivcem současné módy všemožných „mezinárodních dnů“. Jednak proto, že se tím podle mého názoru jednotlivá témata spíše devalvují, formalizují a skutečný prospěch nikomu a ničemu nepřinášejí, především však jsem přesvědčen, že „zmezinárodnění“ určitých vážných témat je ve skutečnosti pokusem odstranit je z našeho bezprostředního dohledu, a fakticky se jimi nezabývat. Obvykle jde o jeden ze způsobů, jak se „politicky korektně“ vyhnout něčemu, co musíme ve skutečnosti řešit sami, tady a dnes.


Stárnutí je přirozený proces, kterým projde každý, kdo má to štěstí, že neodejde z tohoto světa předčasně. Není to ani nemoc, ani něco, s čím by člověk dopředu nemohl počítat, co by se objevilo náhle a nečekaně. Obecně proto myslím platí, že rozumného a odpovědného člověka přibývající roky nepřekvapí, že se na jistou změnu, kterou „důchodový věk“ přináší, může s předstihem připravit.


Je také skutečností, že s tím, jak se prodlužuje průměrný lidský věk – a u nás v tomto smyslu došlo v posledních patnácti letech ke statisticky významnému posunu – prodlužuje se rovněž doba aktivního života většiny z nás. Nicméně o změnu jistě jde a já si ji také uvědomuji. Ostatně fakt, že na naše seniory myslím, že mi jejich situace není lhostejná, jsem troufám si říci dostatečně výrazně projevoval nejen jako syn svých rodičů, ale také během celého mého polistopadového  politického života ve všech vrcholných ústavních rolích, v nichž jsem se postupně ocital. Ani v dnešní prezidentské roli to nevnímám jinak. Nebylo proto vůbec náhodné, že i v tradičním novoročním projevu, kde v maximální možné stručnosti jednak rekapituluji uplynulý rok a snažím se zamyslet nad nejpodstatnějšími tématy roku nadcházejícího, jsem kromě jiného řekl:


„Klíčem k plnému životu a větší lidské spokojenosti je – a vždy bude – odpovědnost člověka za svůj vlastní život, spoluodpovědnost za život svých blízkých a úcta k druhému. To se snadno říká a hůře realizuje. Zejména v případě generace, která – bez své vlastní volby – většinu svého aktivního života prožila v méně šťastném období, než je to dnešní, a která se na svobodnou, a díky tomu v mnoha ohledech i tvrdší dobu nemohla sama dobře připravit. Na tuto generaci, na generaci našich dnešních seniorů proto nesmíme zapomínat. Nikomu z nich nesmí hrozit bezvýchodná či neřešitelná životní situace.“


Tento svůj apel mohu v této chvíli pouze zopakovat. Opravdu jsem přesvědčen, že v naší konkrétní době a situaci, má společnost i stát vůči seniorům některé nezpochybnitelné závazky a povinnosti. Stejně tak jsem ale přesvědčen, že nic a nikdo nenahradí pevné a fungující rodinné vazby a že je to především generace dětí a vnuků, která musí být tím nejdůležitějším pojítkem a pevným článkem řetězu, který stárnoucího člověka bezpečně spojuje s okolním světem. Je na nás všech, abychom tak jak umíme a můžeme pracovali především na tomto. To za nás žádný mezinárodní den a podobné formální akty nikdy neudělají.

Václav Klaus, měsíčník Doba seniorů, říjen 2006

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu