Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev předsedy Poslanecké…

Projev předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause v Sezimově Ústí

Projevy a vystoupení, 3. 9. 1998

Dnes uplynulo 50 let od úmrtí Edvarda Beneše, jedné z nejvýznamnějších postav naší moderní historie. S jeho jménem jsou spojeny tři ze čtyř či pěti zásadních historických zvratů, které v tomto století poznamenaly život našeho národa. Byl to vznik Československa v roce 1918, mnichovská krize v roce 1938 s následnou válečnou katastrofou a nástup komunismu v roce 1948. Ve všech těchto přelomových obdobích hrál Edvard Beneš mimořádně důležitou roli. Troufám si říci, že bychom v naší moderní historii jen těžko hledali druhou osobnost, jejíž kroky a rozhodnutí by takovým zásadním způsobem předurčily osudy našeho státu i život miliónů jeho občanů na dlouhá desetiletí dopředu, jako tomu bylo v případě druhého československého prezidenta.

Byl aktivním účastníkem tolika událostí, že dnes, půl století po jeho smrti názor na jeho osobu naznačuje postoj kohokoli z nás k zásadním otázkám moderní české státnosti, ke způsobu jejího naplnění, k naší mezinárodní orientaci, ke komplikovaným česko-slovenským a česko-německým vztahům i k věčně živým otázkám politické demokracie a její obrany. Není proto překvapivé, že je odkaz prezidenta Beneše předmětem živých diskusí, že jsou o jeho hodnocení vedeny nemalé spory a že tyto spory mají závažný vnitropolitický i zahraničně-politický význam.

Edvard Beneš byl mistrem politické taktiky, především v mezinárodní oblasti, a tuto svou schopnost prokázal nejlépe ve spletitých událostech, které předcházely vznik samostatného Československa. Jemu lze přičíst úspěch při prosazení maximalistické koncepce české státnosti na versailleské konferenci v podobě mnohonárodního československého státu. Důležitou roli sehrál i při organizování československého odboje za druhé světové války, při budování mezinárodního postavení exilové vlády a při obnově Československé republiky. Byl velmi uznávanou osobností evropské politiky v průběhu celého meziválečného a válečného období a byl výraznou autoritou i na domácí scéně.

Jeho strategické koncepce však ve zkoušce času neobstály. První československá republika zdědila po habsburské monarchii vratké základy málo homogenního mnohonárodního útvaru. Mezinárodní zakotvení republiky v rámci versailleského systému vzalo za své s jeho postupným rozpadem a s nástupem nacismu v Německu. Vyvrcholením krachu této strategické koncepce byl Mnichov, který se stal tragickým předělem v životě Edvarda Beneše a samozřejmě i celé naší země. Snaha odčinit Mnichov se stala traumatem zbytku jeho života. Úsilí navždy vyloučit možnost podobné katastrofy ho vedlo ke spolupráci se Stalinem a komunisty, v určitých fázích válečné situace takticky snad výhodné, z dlouhodobého hlediska však pro osud naší země i pro prezidenta samotného zhoubné. Stejná logika motivovala i ideu poválečného transferu německého obyvatelstva, čímž chtěl Edvard Beneš předejít opakování nedávné historie.

Edvard Beneš byl demokratickým politikem, který byl silný a úspěšný ve standardních podmínkách politické demokracie. Méně úspěšně však chápal a předvídal logiku a motivy chování totalitních sil, s nimiž byl ve svém politickém životě nejednou konfrontován. Událostmi byl dohnán do tragických mezních situací, v nichž nakonec dvakrát kapituloval. Diskuse o jeho kapitulaci před mnichovským diktátem v roce 1938 či před komunistickým diktátem v únoru 1948 a pře o různá „kdyby“ budou u nás nepochybně pokračovat. Stejně tak dodnes je a pravděpodobně bude odsun Němců předmětem různých interpretací: od nepřijatelného uplatnění principu kolektivní viny po spravedlivou odplatu za válečné utrpení a nezbytnou preventivní akci, chránící nezpochybnitelnost českého státu.

Prezidenta Beneše můžeme s výhodou časového odstupu poměrně snadno a oprávněně kritizovat. Můžeme se také snažit jeho kritikou omluvit selhání dnešních či minulých generací naší země. Můžeme se přít o jeho odkaz. Nemůžeme však pominout to, že byl velkým českým státníkem a politik a že byl jednou z mála skutečných osobností, které se na naší politické scéně v tomto století vůbec objevily.

Proto jsme se přišli poklonit jeho památce, a to právě v tento den.

Václav Klaus, Sezimovo Ústí, 3. září 1998