Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Už to tady jednou…

Jiří Weigl: Už to tady jednou bylo - jak to, že jsme na to zapomněli

Jinýma očima, 23. 9. 2025

Když se člověk dívá na dnešní realitu v naší zemi a porovná ji s ideály listopadu 1989 a směřováním naší transformace 90. let XX. století, nevěřícně zírá, že dnes směřujeme naprosto opačným směrem. Je to zcela evidentní i přes to, že nám i v kampani k nadcházejícím volbám dnešní vláda tvrdí, že jde o historickou volbu mezi Západem a Východem, svobodou a diktaturou a podobné nesmysly.

Základním smyslem naší transformace bylo zbavit se zbankrotovaného socialismu a obnovit u nás občanské a ekonomické svobody, tržní ekonomiku a kapitalismus. Znamenalo to umožnit volnou tržní tvorbu cen odbouráním dotací a regulací, liberalizovat vnější vztahy, vytvořit jasná vlastnická práva k majetku a zaručit svobodu nakládání s ním. Hrdinou doby byl odvážný podnikatel, který byl schopen uspět na trhu a dát práci a životní perspektivu svým zaměstnancům i širšímu okolí. Heslem doby byla rozpočtová odpovědnost, přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet, nízké daně a malé přerozdělování. Stát měl být štíhlý a panovalo všeobecné přesvědčení, že erár není z definice dobrým hospodářem. To byl program, s nímž ODS Václava Klause nejen vyhrála volby, ale také ho dokázala uskutečnit.

Dnes podle jména tatáž ODS v čele se svým dlouholetým předsedou a současným premiérem Petrem Fialou sleduje pravý opak - přijala za svůj model přeregulované evropské dotační ekonomiky, která narušuje a ničí tržní prostředí, manipuluje cenami a spoutává ekonomické aktivity regulacemi, omezeními a sankcemi. Hrdinou doby už není podnikatel, ale aktivista, který dokáže nátlakovými akcemi získat pro své priority výhody a dotace z veřejných prostředků na úkor ostatních. Prioritou je zvyšování daní, nikoliv snaha šetřit výdaje, natož škrtat v rozpočtu. Vláda s dominantní pozicí ODS zvedla všechny daně a přesto to nestačí, vláda hospodaří s deficity blížícími se 300 mld. Kč. Bez dotací z veřejných prostředků se nedá podnikat, boj o ně je vlastním obsahem dnešního byznysu. Vláda ODS dobrovolně pomáhá prosadit a realizovat evropské extrémistické utopické progresivistické projekty, jako je Green Deal a další.

Další nehoráznost, která nejen každého pamětníka, ale každého myslícího člověka musí zarazit, je dnes všeobecně převažující přesvědčení, že nedostupnost bydlení a obrovské náklady na ně, které způsobila nadměrná regulace stavebnictví, bytové výstavby a územního plánování ve spojení s chybami měnové politiky, má odstranit nikoliv liberalizace podnikání a překonání bariér, které mu brání, ale státní a obecní výstavba nájemních bytů. Každý, kdo pamatuje, co znamenala za minulého režimu zkratka OPBH a s tím spojená korupce a zanedbanost bytového fondu, si musí ťukat na čelo. Ale jakási celospolečenská skleróza, která zasáhla celý západní svět, včetně naší země, vede velkou část veřejného mínění k přesvědčení, že řešením problémů je opět více socialismu, byť nepojmenovaného, než důvěra v kapitalismus, volný trh a svobodu.

A tak slyšíme, že za problémy s bydlením mohou dnešní vlastníci, kteří dostatečně nepronajímají své byty potřebným. Všichni zapomněli, že jsme po listopadu chtěli, aby si každý měl konečně právo dělat se svým majetkem, co uzná za vhodné, aby ho mohl nabývat a pozbývat podle své vůle a nikdo aby neměl právo mu do toho mluvit. Dnes jsme opsali kruh a vrátili se o více než tři dekády zpět.

Největší zločin je podle dnešního mainstreamu držet byt prázdný pro své nedospělé děti. „Experti“ nejrůznější provenience vážně navrhují, že by stát měl tak zdanit vlastníky nemovitostí, až budou nuceni je lacino prodávat. Bytový problém se tím prý vyřeší. Nikoliv kolaps stavebního řízení v důsledku Piráty zpackané digitalizace, nikoliv řádění aktivistů, kteří za veřejné peníze blokují jakýkoliv stavební projekt, nikoliv nesmyslná evropská i domácí regulace všech aspektů výstavby a bytové problematiky. Dnes jsou nepřítelem vlastníci bytů a jejich údajný „teror“ vůči nebydlícím, jak nedávno napsal jeden prominentní žurnalista.

Jako bychom zkušenost čtyř desítek let komunismu vyvezli někam na skládku a dnes se snažíme opakováním starých chyb znovu vynalézt kolo. V 90. letech jsme vykročili správně, ale od té doby se – s rozhodujícím bruselským přispěním – vracíme zpět před listopad 1989 směrem k inovovanému socialismu. Vede to jenom k zaostávání, nedostatku a problémům. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Nadcházející volby jsou pro takovou úvahu dobrou příležitostí.

Jiří Weigl, 23. 9. 2025