Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Volič chce změnu,…

Jiří Weigl: Volič chce změnu, ale mírnou a v mezích zákona

Jinýma očima, 6. 10. 2025

Skončily parlamentní volby, politické karty byly znovu rozdány a vše teprve začíná, přesto je třeba se nad jejich výsledky vážně zamýšlet a hledat to podstatné, co nám sdělily.

Průzkumy jako vždy u nás selhaly. Bylo to především proto, že ve skutečnosti jsou samy nikoliv nezávislým pokusem o zobrazení politické reality, ale součástí politického boje a snahou o jeho manipulaci.

Před jakýmkoliv pokusem o analýzu výsledků jednotlivých politických stran je třeba říci následující obecný soud – čeští voliči v letošních volbách jasně řekli, že chtějí politickou změnu, ale že ve své drtivé většině stojí za pokračováním polistopadového vývoje a z něho vycházejícího směřování české politiky. Relativně uspěly všechny strany, které na tento odkaz navazovaly, vztahovaly se k němu a chtějí v něm pokračovat. Neuspěl extrémní radikalismus, který volal po „ změně režimu“, zpochybňoval politickou a ekonomickou transformaci po roce 1989 a naše členství v EU a NATO, jakkoliv může být jejich dnešní realita v řadě aspektů problematická či sporná.

Rozhodný vítěz voleb – hnutí ANO překonalo očekávání a při velmi vysoké volební účasti drtivě zvítězilo. Vsadilo na poměrně zdrženlivou kampaň soustředěnou na věcná témata, udrželo na uzdě temperament svého lídra Andreje Babiše a dokázalo se v očích voličů prezentovat jako rozhodná, ale seriózní a rozumná alternativa vládnutí, která již dříve prokázala kompetenci spravovat zemi. ANO se však nebálo v klíčových tématech, jako je Green Deal, azylová problematika a postoj k válce na Ukrajině, vyslovovat rozhodné a jasné postoje, které působily přesvědčivě a jsou voliči chápány jako vážný závazek ke změně politiky dosavadní vlády. Bude zajímavé sledovat naplňování těchto závazků v budoucí vládní praxi, neboť to bude vyžadovat velkou dávku osobní odvahy a politické odolnosti.

Tím vším hnutí ANO přesvědčilo většinu nespokojených voličů a jak je jeho tradicí „vyluxovalo“ elektorát hnutí a koalic, které vsadily na radikální negaci nejen současné vládní politiky, ale do určité míry i dosavadního polistopadového směřování země - hnutí SPD a Stačilo!. Voliči dali jasně najevo, že jsou sice nespokojení s výkonem dosavadní vládní koalice, ale nepřejí si radikální odklon od dosavadního směřování země. ANO tuto poptávku po důrazné, ale současně opatrné změně reprezentovalo nejvěrohodněji.

Dosavadní vládnoucí čtyřkoalice, zpočátku pětikoalice, ideově původně zcela nesourodá, našla jako jednotící ideovou platformu současný levicový evropský progresivistický mainstream, který nejlépe reprezentují Piráti, paradoxně z vlády vyhnaní kvůli neschopnosti zvládnout složitou agendu digitalizace stavebního řízení. Tento ideový progresivistický konglomerát vládní koalici zcela prostoupil. Stala se oddaným realizátorem jeho priorit v evropské i domácí politice bez ohledu na dopady pro naši zemi a její obyvatele. Většina z nich to prožívala velmi úkorně a dala to ve volbách najevo.

Hlavní prioritou současné vlády bylo udržet koalici pohromadě, a tomu premiér Fiala podřídil vše. Svou vlastní stranu zcela upozadil a ideově vyprázdnil, vládu fakticky neřídil a nechal vše běžet samospádem v režii koaličních partnerů a vládní byrokracie. Výsledkem byla rekordní inflace, na níž hospodářská politika nereagovala, energetická politika výrazně zvedající ceny v zájmu energetických lobby a fanatická, iracionální a pro zemi nebezpečná sázka na eskalaci války na Ukrajině v zájmu několika zbrojních skupin. Vše měl zakrýt a překrýt vládou šířený strach z Ruska, vyvolávání válečné hysterie, smršť dezinformací a oficiální nálepkování opozice a všech kritiků jako ruských kolaborantů. Byla to v tomto vládním podání jedna z vůbec nejpokleslejších politických kampaní v historii českých voleb.

Voliči v hlasování ukázali, že si stále uchovali zdravý rozum a nesedli na lep této falešné protiruské hysterii Fialy a spol. Přestože se vládě podařilo část veřejnosti vystrašit a tímto způsobem získávat hlasy, většina dala najevo, že sice netouží po nějakém pádu do ruského područí, ale současně že nevěří těm, kteří se vyvoláváním strachu z Ruska snaží zamaskovat vlastní selhání a neschopnost. Nejenom v USA, ale ani v ČR nelze zahraničněpolitickou agendou vyhrát volby, vzkázali voliči Fialovi.

Pohled na volební výsledky nám říká, že volby měly dva vítěze a ostatní, až na Piráty více či méně poražené nebo viditelně oslabené . Těmi vítězi byly hnutí ANO, o němž již byla řeč, a hnutí Motoristé sobě, které bude nováčkem v nové Sněmovně.

Motoristé jsou plodem Fialova opuštění původní ideové báze ODS a jeho příklonu k levicovému progresivismu. V kampani se dokázali jasně odlišit od ostatních protestních subjektů – SPD a Stačilo!. Ve své programu i rétorice navazovali na klausovské tradice původní ODS opuštěné Fialou a kladli důraz na odpovědnou hospodářskou politiku a polistopadovou kontinuitu a sounáležitost s evropskými a transatlantickými vazbami. Přitom se dokázali jasně vymezit proti dnešnímu směřování EU, Green Dealu genderové ideologii i dotačnímu evropskému socialismu. Výsledkem byla voličská podpora napříč celou republikou, která Motoristy oproti médii šířenému očekávání jednoznačně katapultovala do Parlamentu. Pro hnutí ANO, s nímž jsou členy evropské frakce Patriotů, jsou nejpřirozenějšími partnery pro sestavení nové vlády.

Předvolební atmosféru kalila otázka volebních koalic a pseudokoalic, kterou včas rozsekl Ústavní soud. Přesto jsou volební koalice fenomén, kterému je třeba věnovat pozornost. Paradoxně to není otázka procentuálního limitu pro vstup koalic do Parlamentu, která byla předmětem žalob, co vyvolává diskusi. Tím podstatným fenoménem je dnes fakt, že jak otevřené, tak skryté koalice zcela zjevně neprospěly svým lídrům, ale umožnily do Parlamentu proniknout na jejich úkor marginálním subjektům, které by na účast v Parlamentu nemohly nikdy ani pomyslet. Jenom pro ilustraci – v koalici Spolu získala KDU-ČSL 16 mandátů, TOP09 9 mandátů a ODS, která je na svém hřbetě do Parlamentu vyvezla, pouze 27. Podobně SPD přenechala 5 ze skromných 15 mandátů svým koaličním partnerům. Především pro Petra Fialu je tento výsledek dvojnásobný debakl, který ilustruje i fakt, že jejím nejúspěšnějším kandidátem ve volbách se stal přeběhlý pirát a progresivistický aktivista ministr zahraničí Jan Lipavský.

Přestože lídři koaličních stran uznali porážku a výsledky voleb nezpochybnili, nelze spoléhat na to, že by nás čekalo zasypávání politických příkopů a hledání shody na politické scéně. Polarita mezi vznikající novou vládní koalicí v čele s ANO a dnes zcela jednoznačně radikálně progresivistickou opozicí bude jenom narůstat, stejně jako se prohlubuje politický protiklad mezi dominantě liberálně progresivistickou Prahou s nejbližším okolím a Brnem a nespokojeným zbytkem republiky. Vítěze voleb rozhodně snadné vládnutí nečeká.

Jiří Weigl, 6. 10. 2025