Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Mění ICT politiku a…

Mění ICT politiku a společnost?

Projevy a vystoupení, 15. 10. 2001

Před rokem jsem zde pronesl vystoupení o ICT (informačních a komunikačních technologiích), které v zainteresovaných kruzích vyvolalo jistou pozornost. Bylo střízlivé, odmítalo „přiživovat“ se na této dnešní módní vlně, pokoušelo se problematiku alespoň elementárně strukturovat, nastolovalo - domnívám se - férové otázky. Konec konců, dnešní otázku, zda ICT mění společnost, a v čem, diskutovalo také.

Říkal jsem mimo jiné, že efektivnost a přínos moderních ICT není dána a garantována apriorně, sama o sobě, ale že vyžaduje splnění celé řady podmínek, což je sice závěr triviální, nicméně nikoli všemi sdílený.

Říkal jsem i to, že – přes odvěké sny socialistů a nepřátel trhu všeho druhu – existence sebelepších ICT neruší vzácnost (jako základní definiční bod lidské společnosti) a že v podstatě v ničem zásadním nemění ani ekonomický mechanismus společnosti (vztah státu a trhu), ale že pouze mění formu tržiště. Říkal jsem také, že tyto technologie zásadně změní fungování mikrosféry, tedy podniku (jsou potlačovány různé zprostředkovatelské funkce, bortí se klasická hierarchická struktura firem, mění se i jejich velikost).

Připomínal jsem, že jako nový stupeň v lidské komunikaci moderní ICT způsobují, že „se mnohé získalo, ale přitom i leccos ztratilo“. A hlavně jsem tvrdil, že jsou tyto nové technické prostředky současně „integračním i dezintegračním prvkem lidské společnosti“.

Co k tomu dodat? Nové ICT politiku, společnost a lidské životy samozřejmě mění a měnit je budou. Otázkou je jen a jedině v čem a jak a nakolik je mění a jak tyto změny hodnotit – ani progresivisticky naivně, ani staromilsky. Přelom tisíciletí je momentem, kterému část veřejnosti připisuje téměř mystický význam a domnívá se, že všechno bude jinak. Nebude. Všechno, co se bude dít v novém desetiletí, století či tisíciletí je jen přirozeným a logickým důsledkem toho, co se dělo v desetiletích a staletích minulých. Nenastává ani konec světa, ani vstup do supernové éry, ve které přestávají platit dosavadní pravidla a zákonitosti.

Dokonce ani teroristický útok na New York, který mnozí interpretujeme jako jistý mezník, nevznikl díky ICT, ale díky přehnané oddanosti, fanatičnosti, nesnášenlivosti, ambicióznosti, tedy díky lidským, nikoli technickým charakteristikám. Přesto byly následky strašlivé. ICT jsou však „jen“ technickými inovacemi, jsou jen jedním prvkem obdivuhodného procesu technického a technologického rozvoje, který známe i v minulosti. Hovořit o „civilizační revoluci“ či o „totální proměně“ v našich životech je podle mého názoru zbytečné.

Ekonomové mají s důsledky či přínosy ICT nemalé potíže. Nikdo z nich nepochybuje, že jsme přímými účastníky další technologické revoluce, ale mnozí z nich se ptají, zda jsou stejně revoluční její ekonomické důsledky. Poslední přehledový článek na toto téma, publikovaný ve Federal Reserve Bank of Richmond Economic Quarterly (podzim 2000), se proto ve svém nadpisu ptá „The IT Revolution“: Is It Evident in the Produktivity Numbers?“ Jejich odpovědí je sice opatrné, ale ne jednoduché ano. Tato technologická revoluce – podle autorů A. Hornsteina a P. Krusella – ovlivnila asymetrickým způsobem výrobní strukturu, projevila se zejména změnou relativních cen (cenové struktury) a vedla k tomu, že se stále větší část outputu ekonomik projevuje ve změně kvality, což je velmi netriviální kvantitativně zobrazit.  To je hodnocení velmi zajímavé, je hlavně daleko jemnější a složitější než jak to obvykle bývá povrchně diskutováno.

Konzervativní člověk ve mně má problémy i se slovem nová ekonomika. V článku „Back to Basics“ (v posledním bulletinu Graduate School of Business, University of Chicago, léto 2001) říká o své zkušenosti v tomto směru Jeff Furst následující věty: „v mé firmě jsme udělali rozsáhlé investiční výdaje do ICT, protože to považujeme za důležitý nástroj podpory byznysu a za cestu, jak mohou malé firmy konkurovat velkým, ale zůstávám staromódní, a proto se i nadále více starám o profit než o internetovou mystiku“. „Základní ekonomické zákony se nezměnily, i dnes je třeba dosáhnout zisku“. „Technologie jsou velkou věcí, ale nemohou nahradit dynamickou lidskou interakci“. Skoro mám pocit, že k tomu není co dodat.  

Čím přispívají ICT k lidské komunikaci? E-mail, SMS, mobil, ale i sám internet i nové extenze standardní televize jsou něčím, co ještě nedávno nebylo. O tom už jistě a se spoustou invence filozofovalo mnoho lidí přede mnou, zkusím to proto z trochu jiné stránky.

Vidím nový vztah formy a obsahu lidské komunikace. Vidím úpadek formy a přehnaný důraz na holé sdělení, čímž esteticky trpím. Zhoršuje se jazyk, nikdo se netrápí s konzistentností argumentu, sdělení je opravdu „holé“, tedy i bez kliček a dosavadních civilizačních ohleduplností. Co proti tomu stojí jako přínos? Rychlost, obrovský nárůst kvantity (často na úkor kvality), vznik nových, dosud neznámých kontaktů nejrůznějšího typu, umožnění kontaktů lidí bez přítomnosti na místě děje, ztráta bezprostředního lidského kontaktu, ztráta vidění tváře, gest, tónu hlasu, pohledu. Nechci odsuzovat, v minulosti se něco podobného stalo už mnohokrát – moje generace si jistě dobře vzpomíná např. na problém propisky, na zákaz jejího používání ve škole a na její důsledky na kvalitu písma. Jsme asi v podobné éře, ale je evidentní, že tehdy propiska vyhrála a proto je možné předvídat, že vyhraje i ICT.

Vidím ale i hlubší, dalekosáhlejší změnu. Sociologové odlišují „face-to-face society“ od velké, anonymní společnosti a vyvozují z toho spoustu věcí, např. jinou roli morálky (jako individuálního kompasu lidského chování) a úlohy vnějších norem či přímo zákonů (jako vnějšího regulátora lidského chování). Vyslovuji hypotézu, že ICT znamená další stupeň zúžení prostoru „face-to-face“ společnosti ve prospěch nebezprostředního kontaktu a anonymity. Každý, kdo má alespoň elementární zkušenost s mobilem, SMSkami, e-mailem, diskusními fóry na internetu či chatováním, ví, o čem mluvím. Zažíváme schovávání se za sdělování informací nikoli z očí do očí, zažíváme schovávání se za anonymitu, zažíváme pád zábran díky nebezprostřednímu styku, prožíváme nárůst vulgárnosti, povrchnosti, strohosti, bezohlednosti. Nemoralizuji, ale vím, že je nepříjemné i nenávistné sdělení v anonymitě či mimo dosah druhého daleko snazší. I to všechno je mixed blessing.

Vidím podobné jevy nejen v komunikaci osobní, ale i v nové, internetové žurnalistice. Ta je sice rychlejší, ale i subjektivnější, nezodpovědnější, nezávaznější a jak jsem si někde přečetl i „žvanivější“. Větší prostor než v standardní žurnalistice má „hlas lidu“. Je snad svobodnější (ale i svévolnější jak říká Ivan Hoffman z ČRo, kterého jinak nikdy necituji), je více interaktivní, ale i daleko povrchnější a hlavně se dá rychle smazat. To ji znevažuje a to u standardní žurnalistiky není. Přidává kvantitu, ale svou bezbřehovostí a absencí přísné redakční práce prudce snižuje laťku novinářského řemesla.

Moderní ICT nemohou neovlivňovat politiku. I politici jsou lidé a ICT využívají. Jestli v průměru lépe či více než ostatní smrtelníci, nevím. Když jsem před rokem na tomto fóru představil svou internetovou stránku www.klaus.cz, mnozí se divili, ale i pro mne jsou ICT jedním z důležitých komunikačních kanálů. Mimochodem, dnešním dnem je na ní instalována nová grafika a jiná logika diskusních fór, včetně zavedení zcela nového, obecného diskusního fóra. Moje dosavadní zkušenost s tímto komunikačním prostředkem je však velmi nejednoduchá, neboť jeho demokratičnost je několika, chce se mi skoro říci, „teroristy“ velmi snadno zneužívána a diskreditována, ale i to už je dnes součástí mého života. A jistě to tak v mém politickém životě zůstane.

Politické postoje se díky ICT nemění. Kdo byl v minulosti, bez ICT, liberálem, bude jím i dnes. Kdo byl v minulosti sociálním demokratem, zůstává jím i po vynálezu internetu. Něco jiného ale je, jak se postavit k ICT. Postavit se k nim liberálně či protekcionisticky či budovatelsky? Tradiční politické ideologie kvůli informačním a komunikačním technologiím dnešní doby jistě nebudou nijak viditelně přehodnocovány. Kdy byl v minulosti liberálem, nebude pravděpodobně ani dnes příliš nakloněn k jejich privilegizaci daňovými či subvenčními dárečky ze strany státu. Kdo byl v minulosti sociálním demokratem, zvyklým štědře podporovat jednou hutnictví, podruhé textilní průmysl, jindy automobily nebo mléko, protože jsou podle jeho názoru „progresivní"“ nebo protože jsou „tahouny ekonomiky“, nyní zřejmě přesedlá na podporu ICT. ICT nemění nic na základním politickém sporu mezi pravicí a levicí, pouze v levicovém srdci vyvolávají popudy a impulsy k další státní podpoře, k dotacím či daňovým úlevám. Autentičtí liberálové a konzervativci by proto měli vyzývat k opatrnosti.

Jsou-li ICT tak progresivní, jak o nich tvrdí jejich nekritičtí zastánci, prosadí se samy. Lidé je buď potřebují nebo nepotřebují, buď je budou kupovat nebo nebudou, buď je budou užívat nebo ne. Vyzdvihováním jakéhokoli jednoho prvku ekonomiky před ostatními je ve svobodné tržní ekonomice zbytečné a v podstatě chybné. Trh a svobodná konkurence jsou pro rozvoj všech inovací, tedy i inovací v oboru ICT, daleko účinnější než dobré úmysly politiků a státních úředníků. A tím mohu, myslím, v pravý čas skončit.

Václav Klaus, Poznámky na vystoupení na INVEXU, Brno, 15.10.2001