Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Promluva Václava Klause ve…

Promluva Václava Klause ve svatoštěpánském chrámu u příležitosti rozloučení se s Eduardem Harantem dne 26. července 2025

Projevy a vystoupení, 26. 7. 2025

Vážené dámy a pánové, vážení příbuzní, přátelé, spolupracovníci a kolegové Eduarda Haranta,

je mi velkou ctí, že zde dnes mohu promluvit. Pana Haranta jsem znal nejen velmi dobře po více než třicet let, ale vždy jsem si ho hluboce vážil. Jeho smrt mne naplňuje hlubokým zármutkem. V tomto nádherném domě jsem v podobné situaci již podruhé. Před 21 lety jsem se zde účastnil pohřební ceremonie spolkového prezidenta Thomase Klestila. Dnes se zde loučíme s Eduardem Harantem.

Ten nebyl spolkovým prezidentem Rakouska. Byl to však mimořádný, vysoce uznávaný člověk, výrazná a silná osobnost, která byla pro mnoho lidí velkou autoritou. Především to byl dobrý a laskavý člověk, v tom nejlepším slova smyslu ze „staré školy“.

Od našeho prvního setkání jsme byli – a naše rodiny také – úzce spřáteleni. Můj dlouholetý přítel a kolega dr. Weigl mi pár minut po zprávě o úmrtí Eduarda Haranta napsal: „Nikdy jsem nepoznal většího patriota Česka než vídeňského Čecha Eduarda Haranta.“ Doplnil bych to: „Nejen v Rakousku, ale na celém světě.“ On byl – neformálně – nejlepším velvyslancem Česka v Rakousku.

Nikdy nežil v České republice, a přesto jeho čeština nebyla jen výborná, ale naprosto dokonalá. V naší zemi má mnoho přátel. Mnoha lidem pomohl – tady ve Vídni zajistit dobrou školu nebo najít práci. Podporoval mnohé v těžkých životních situacích.

Jako prezident republiky jsem mu udělil prezidentskou plaketu, můj nástupce ve funkci mu udělil Řád T. G. Masaryka. V obou případech pan Harant tato vyznamenání nechtěl přijmout. Podruhé musel dokonce ocenění převzít rakouský velvyslanec v Praze. Rozuměl jsem tomu. Eduard Harant nikdy nechtěl stát v záři reflektorů. Bylo pro něj důležitější dělat opravdové a pozitivní činy.

Bude nám chybět. Už teď nám chybí. Nikdy na něj nezapomeneme.

Václav Klaus, 26. 7. 2025