Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro MF Dnes:…

Václav Klaus pro MF Dnes: Mluvme o Trumpovi a jeho ekonomické politice racionálně (a v patřičném kontextu)

Články a eseje, 8. 8. 2025

Dlouhá léta sleduji texty kanadského ekonoma Pierra Lemieux, který je spojen s univerzitou „du Québec en Outaouais“ a se špičkovým časopisem Regulation, který vydává americký CATO Institute. V čísle 2, 2025 uveřejnil poměrně krátký, ale velmi přesný článek „Of Tariffs and Industrial Policy“ (O clech a průmyslové politice), který je blízký mým názorům.

První věta tohoto článku připomíná, že „cla nejsou jediným nástrojem, kterým chce Trump měnit americkou ekonomiku“ (str. 7). Už dlouho kritizuji, že cla jsou bohužel to jediné, čeho si veřejnost, ale i ekonomové (nemluvě o novinářích), u nás i ve světě všímají. Trump je nejen manipulátorem cel, ale i zastáncem aktivní „průmyslové politiky (industrial policy), i když tento pojem sám nepoužívá“ (dodává Lemieux). „Tato politika je založena na dotacích, regulaci, direktivách, daňových zvýhodněních a dalších metodách státní intervence, které vedou k podpoře těch průmyslových odvětví, která stát favorizuje.“ Podle učebnicové definice je průmyslová politika „pokusem o transformaci struktury ekonomiky ve snaze uspokojovat nějaký veřejný zájem“.

Trump chce podle Lemieuxe podporovat průmyslová odvětví zpracovatelského průmyslu, která „byla dominantními, když byl dítětem“. Zpracovatelský průmysl byl na svém vrcholu ve 2. světové válce, kdy v něm bylo zaměstnáno 39 % všech pracujících Američanů, ale od té doby tento podíl nepřetržitě klesá. V roce 2025 je to jen 8 %. Přesto Trump považuje tato „strategická odvětví“ i dnes za klíčová. Až moc to připomíná naše komunistické centrální plánování, kdy plánovači uvažovali stejným způsobem.

Komunismem to nezačalo. Prapůvod průmyslové politiky je oprávněně spojován s ministrem vlády krále Ludvíka XIV. Jean-BaptistemColbertem a jeho merkantilismem. Tuto neocolbertovskou, v podstatě antitržní politiku vrátil ve Francii do hry Charles de Gaulle v druhé polovině šedesátých let minulého století, ale jeho pokus evidentně selhal. Většinou je to pokus podporovat upadající odvětví (se kterými jsou spojeny mocné zájmy).

To všechno bylo u nás intenzivně diskutováno na počátku 90. let, kdy byl veden spor – už ne s komunismem, ale s obhájci staré známé průmyslové politiky. Novým Colbertem se chtěl stát Valtr Komárek (a jeho blízcí, z nichž žije snad už jen ministr Grégr). Naše ekonomická transformace byla ve své podstatě polemikou s těmito novodobými colbertisty. Základní koncept hospodářské politiky dnešní EU se od toho bohužel příliš neliší.

Ale zpátky k Trumpovi. Nežijme v představě, že mu jde jen o cla. On chce změnit strukturu americké ekonomiky. Zatímco cla má do určité míry „v ruce“, ostatní prvky průmyslové politiky může ovlivňovat jen nepřímo, přes Kongres, což trvá dlouho.

Z počátku prováděl celní politiku jako protest USA proti politice řady zemí světa a říkal, že pokud tyto země svou antitržní politiku nezmění (zejména pokud neodstraní obří dotace ve prospěch domácích odvětví), pak zavede vysoká cla. Tak jsem Trumpa dlouho obhajoval. Pierre Lemieux si to nemyslí. Myslí si, že Trump není žádným obhájcem volného trhu (mého trhu bez adjektiv).

Nebyl by v tom sám. V Americe probíhá obrovský, pro mne naprosto nevysvětlitelný (a nepřijatelný) nový nástup keynesiánství a Keynese samotného. Něco, co bylo od osmdesátých let naprosto nepředstavitelné. Lemieux kritizuje řadu ekonomů, kteří útočí na Trumpa zleva a vyčítají mu, že nemá komplexní průmyslovou politiku. Lemieux ví, že je „racionální průmyslová politika nemožná“ a že je více ideologií než praktickou hospodářskou politikou.

Americký čtvrtletník The International Economy je v posledních letech plný keynesiánských textů. V posledním čísle je to zejména článek s názvem „A Keynes Redo“ (Keynes znovu) autorů R. J. Barbera a G. Holthama, kteří se snaží vytvořit ekonomii pro 21. století. Snaží se dohadovat, co by Keynes napsal, kdyby svou General Theory psal nyní. Autoři tohoto článku tvrdí, že v dnešní ekonomii je „moc matematiky a málo myšlení“, což je určitě trefný bonmot, ale neobhajují vlastně nic jiného než starou známou keynesiánskou tezi, že „je třeba dát větší roli veřejným investicím“ (str. 52), což znamená věřit v blahodárnou roli státu. Znovu opakuji, že právě o tom byla celá naše transformace.

V Evropské unii jsme zastání neměli nikdy (myslím my, protržní liberální ekonomové), ale zastání bývalo v USA. Teď už bohužel není ani tam. Ve světě není nikdo, kdo by v blížících se volbách mohl být ideovým vzorem pro naši pravici.

Václav Klaus, MF Dnes, 8. srpna 2025