Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k vystoupení…

Poznámky k vystoupení předsedy vlády ČR Václava Klause na Severoatlantické radě

Projevy a vystoupení, 14. 4. 1997

Vážení zástupci členských států NATO, dámy a pánové,

jsem rád, že mi moje dnešní návštěva Bruselu poskytuje příležitost setkat se s Vámi. Dnešní setkání je pro mne další možností k vysvětlení záměrů České republiky i k získání přesnější představy o organizaci, do níž chce Česká republika vstoupit i o rozsahu závazků, které z toho vyplývají a které jsme připraveni převzít.

Dobře víme, že rozšiřování NATO probíhá v širší perspektivě nového euroatlantického bezpečnostního uspořádání. Přizpůsobování NATO novým poměrům po skončení studené války je tak jednou z nejpodstatnějších změn celého euroatlantického prostoru. My považujeme za nanejvýš významné, aby NATO i nadále zůstalo hlavním pilířem bezpečnosti evropského kontinentu a spolu s tím i základním a nejvýznamnějším nástrojem americké angažovanosti v Evropě.

Je zřejmé, že k tomu, aby NATO mohlo plnit nové úkoly, musí mít novou strukturu i nové nástroje. Neměnnou konstantou musí zůstat zachování jeho dosavadních základních závazků. Chceme vstoupit do NATO jako do Aliance, která je schopna bránit území vymezené svými členskými státy a která je schopna bránit demokratické hodnoty euroamerické kultury a civilizace, do níž jsme i my historicky vždy náleželi. Neradi bychom viděli Alianci rozmělněnou buď v důsledku vnitřních kompromisů nebo v důsledku vlivů, zásahů a nátlaků zvnějšku. Na druhé straně chápeme, že budoucí NATO musí být organizací pružnější než dosud a že její vojenská struktura musí být přizpůsobena novým rizikům a misím. Proces interní adaptace a přeměny Aliance proto pozorně sledujeme a mohu Vám říci, že má jeho úspěšné završení naši jednoznačnou podporu.

Stejně jako stávající členové, i Česká republika zastává názor, že je Aliance pro klíčovým příspěvkem pro všeobecnou bezpečnostní spolupráci a pro stabilitu na celém našem kontinentu. I Partnerství pro mír během tří let své existence již potvrdilo své místo. Podíl na jeho úspěchu mají bezesporu všechny strany, tedy i partneři z nečlenských zemí NATO. Věřím, že k nim patří i Česká republika. Domnívám se, že jsme potvrdili, že jsme schopni stát se postupně i aktivními spolutvůrci evropské bezpečnosti. Sdílíme ambici dále rozšířit záběr Partnerství za rámec mírových operací, účinně ho využít i k přípravě na nové mise Aliance s nečleny a dát jeho účastníkům větší roli při rozhodování, včetně účasti v nové politické struktuře - Atlantic Partnership Council. Naše vlastní zkušenosti, životní zájem na bezpečnosti a stabilitě u našich sousedů i dnešní postavení kandidáta na plné členství nás k tomu motivují velmi silně. Rovněž chci zdůraznit, že posílené Partnerství a jeho atlantickou Radu, která jej bude zastřešovat, nechápeme jako "cenu útěchy" pro ty, kdo v Madridu nebudou vyzváni k zahájení jednání o přistoupení. Dveře novým členům se po Madridu nesmí zavřít, příprava zemí aspirujících na členství naopak musí pokračovat.

Bezpečnost a spolupráce v euroatlantickém prostoru bude v mnohém záviset na tom, jak se podaří vybudovat partnerství mezi Aliancí a Ruskem. Podporujeme vše, co upevní ruskou demokracii, co pevněji spojí národy Ruska se společenstvím západních hodnot. V konečném důsledku si však Rusko samé musí zvolit svou roli vůči Evropě. K dokumentu o partnerství mezi Aliancí a Ruskem by nemělo dojít za jakoukoli cenu; některé kroky, které Rusko požaduje, např. zákaz rozšiřování vojenské infrastruktury a jiných vojenských systémů na území nových členů, by znamenaly pro některé z nás cestu k druhořadému členství. Stejně tak nelegitimní je ruský požadavek na vyloučení některých zemí z okruhu možných budoucích členů NATO.

Dnešní příležitosti bych rovněž rád využil k informaci o přípravě České republiky na budoucí členství v Alianci, pokud budeme v Madridu vyzváni k zahájení jednání o přistoupení. Jistě víte, že Česká republika deklarovala jasně svůj zájem o členství v NATO od prvních dnů své existence, svůj postoj vůči NATO jsme znovu zopakovali v programovém prohlášení vlády z loňského července, kde se hlásíme ke své spoluzodpovědnosti za obranu evropské demokracie a proto mj. pokládáme za nezbytné dokončit naši vlastní systémovou transformaci ozbrojených sil a dosáhnout kompatibility a stejné úrovně s armádami NATO.

Výchozím bodem našich příprav je vytvořit konsensus vládní koalice a nejvýznamnější opoziční strany ohledně členství v NATO, přičemž za součást tohoto konsensu nepovažujeme referendum. Jsme si také vědomi, že je třeba intenzivněji pracovat s domácím veřejným míněním, zlepšit obecnou informovanost o výhodách i cenách členství. K tomu uvítáme pomoc členských zemí i sekretariátu Aliance.

Od minulých voleb jsme odstartovali řadu legislativních a systémových kroků, které prozatím vyvrcholily nedávno schválenou Národní obrannou strategií a novou koncepcí výstavby Armády České republiky. Poprvé jsme zde explicitně, kvalitativně i kvantitativně formulovali náš předpokládaný cílový stav, harmonogram a kroky, vedoucí k jeho dosažení. Potvrzuji zde odhodlání české vlády mobilizovat prostředky potřebné k tomu, aby Česká republika mohla dostála závazkům vyplývajícím z členství. Přijali jsme rozhodnutí, která zajistí, že se podíl obranných výdajů na HDP bude - ve vazbě na jeho růst - blížit průměru evropských členů Aliance. I naše současné obranné výdaje v přepočtu na jednoho obyvatele jsou srovnatelné s některými stávajícími členy. Je logické, že naše důvěra ve vlastní schopnost sdílet břemeno společné obrany vychází i z celkových příznivých střednědobých odhadů vývoje naší ekonomiky.

Dámy a pánové, děkuji za Vaši pozornost.

Václav Klaus, Brusel, 14. dubna 1997