Hlavní strana » Ekonomické texty » Jak nezachraňovat letošní…

Jak nezachraňovat letošní státní rozpočet

Ekonomické texty, 6. 9. 2000

Vzhledem k objektivně existující velké nejistotě ohledně budoucnosti a vzhledem ke spoustě neznámých faktorů ekonomického i neekonomického typu (z nichž řada je zcela mimo dosah kohokoli z nás) je rozpočtová prognóza složitá. Toto nepodceňuji. Česká ekonomika se sice trochu pohnula kupředu, HDP už několik čtvrtletí roste, ale naše ekonomické oživení moc zřetelné není. Je také zřejmé, že ministr financí zůstává ohledně odhadu růstu příjmů státního rozpočtu v roce 2001 poměrně skeptický. Být opatrný je sice jeho téměř ústavní povinností, ale zdá se mi, že je v tomto případě obezřetný až příliš. Není-li to součástí jeho rafinované strategie v souboji s jednotlivými ministry jeho vlastní vlády, kteří pro svůj resort chtějí dostat více peněz než je možné, musel bych trochu protestovat. Ale o to mi teď tolik nejde.

Novinkou však je nápad ministra Mertlíka - najednou, v posledních dnech srpna, mimo dávno rozběhnutý rozpočtový proces - mezi rozpočtové příjmy dodatečně zahrnout výnosy z prodeje telekomunikačních licencí. To je věc do pranice. To se musí stát předmětem pozorného zvážení. Pozorného posouzení nejen ekonomického a finančního, ale i politického.

Začal bych tím, že při využití peněz z prodeje telekomunikačních licencí ve prospěch státního rozpočtu nejde, resp. že by nešlo o nelegální krok. Příjmy státu to nesporně jsou (na rozdíl např. od příjmů z privatizace, které jdou do Fondu národního majetku) a stát je proto použít, a to bez speciálního povolení sněmovny, může.

Problém je v něčem jiném. Jedná se o jednorázový, neopakovatelný příjem státu, o příjem, s nímž v následujících letech není možné počítat. Naproti tomu rozpočtové výdaje (nejde-li o takové nečekané věci jako je jednorázový dárek pro ČSOB od daňových poplatníků nebo třeba odstraňování následků povodní) se vyvíjejí plynule a jednorázový charakter nemají. Ve výdajích funguje něco jako princip západky: přidat lze snadno, ubrat snadno nelze. Jakmile vláda své výdaje jednou zvýší, není schopna je v dalších letech bez obtížného politického boje snižovat, protože jsou jejich příjemci považovány za nárok.

Proto by opakované a opakovatelné výdaje neměly být založeny na konjunkturálním příjmu neopakovatelného charakteru. Problém jejich dlouhodobého krytí se tím jenom odsouvá do doby, kdy bude řešitelný ještě obtížněji. Výdaje si snadno přivykají (resp. přivykají si jejich příjemci) na nějaký nadstandard a to v budoucnu hrozí deficitem rozpočtu nebo zvyšováním daní.

Ani jedno z toho není přijatelné. Není to přijatelné obecně, ale navíc to není přijatelné ani v rámci schématu Tolerančního patentu, i když v něm žádná výslovná zmínka o licencích na telekomunikace samozřejmě není.

Zajímavá je velmi obdobná zahraniční zkušenost. Minulý týden jsem měl v německém Freiburgu přednášku spolu se spolkovým ministrem financí Eichelem. Ten tam mluvil o dvou věcech, kterými se letos proslavil: na jaře historickým snížením daní, které byly v Německu po celá poválečná desetiletí jedny z nejvyšších na světě a v posledních dnech tím, že se naprosto nemilosrdně postavil proti tlaku svých vládních kolegů, aby v rozpočtu na příští rok rozpustil výnos z licence na novou generaci mobilních telefonů (v astronomické výši téměř 100 mld. marek). Tuto svou při (zatím) ustál a je plně rozhodnut tyto jednorázové, neopakovatelné zdroje použít výlučně na umořování starých dluhů. Ministr Mertlík by si měl ze svého německého, také sociálně demokratického, kolegy vzít příklad.

Měl by také začít včas politicky jednat a ne poslat rozpočet do sněmovny jako hotovou věc. Je jistě možné hledat určitý kompromis, ale není třeba, abych ho v detailech navrhoval touto cestou. Mělo by se o něm začít jednat brzy. Uvedu pouze jeden námět: ministr Mertlík poslal v posledních dnech do sněmovny několik návrhů na vydání státních obligací. Ať některé z nich uhradí takto získanými jednorázovými, neopakovatelnými státními příjmy. Ať je nenechává splácet budoucími vládami a dalšími generacemi daňových poplatníků.

Václav Klaus, Mladá fronta dnes, 7.9.2000