Hlavní strana » Dokumenty » Závěrečný projev na kongresu…

Závěrečný projev na kongresu ODS

Dokumenty, 22. 11. 2001

Vážení kolegové,

já myslím, že teď už to není na velké projevy. Když vidím, že už si i Martin Říman splete svou komisi návrhovou s mandátovou, co se dá očekávat ode mne? Určitě nic dobrého.

Přesto bych pár bodů zmínil. Jsem přesvědčen a to i z kuloárových pocitů, že kongres, který právě končí byl kongresem kvalitním. Myslím, že to je většinový pocit, který zde všichni máme. Myslím, že ten kongres velmi úspěšně vyvrcholil demokratickými volbami místopředsedů a to je další plus ODS. S trochou ironie dodám, že ta volba předsedy moc demokratická nebyla, ale volby místopředsedů demokratické určitě byly.

Chtěl bych poděkovat delegátům za velmi aktivní účast v celém jednání. Chtěl bych dvojnásob poděkovat aktivně diskutujícím, členům nejrůznějších komisí, moderátorům, chtěl bych poděkovat organizátorům celého kongresu, to znamená, jak těm v Hlavní kanceláři, tak hlavně těm domácím, kteří odvedli spoustu práce. Takže Ostravě, jako celku bych chtěl za tento kongres poděkovat. Proběhl bez sebemenšího zádrhelu a i všechny doprovodné akce byly na velmi pěkné úrovni. Zvolili jsme prvně třídenní kongres a mám pocit, že se to osvědčilo. Přidalo nám to určitý prostor v sobotním odpoledni a večeru, díky tomu to ubralo jisté nervozity. Více času určitě bylo.

V téhle chvíli bych také chtěl poděkovat už dále nezvolené místopředsedkyni Libuši Benešové za její dlouholetou činnost v této funkci. Váš potlesk, který jsem nechtěl zastavit, to jasně demonstruje a já jsem včera ve svém ranním projevu řekl, že s ní určitě dále v ODS počítáme. I váš potlesk to jasně naznačuje. Chtěl bych poděkovat, a teď nebudu vyjmenovávat, osobně těm členům Výkonné rady, kteří už dále nekandidovali či nebyli zvoleni, za jejich dvouletý výkon ve Výkonné radě. Teď bych je tady musel zpaměti vyjmenovávat a určitě bych na někoho zapomněl. Milanu Kondrovi, dlouholetému členu Výkonné rady, Jardovi Jurečkovi, paní senátorce Lastovecké, panu vicehejtmanu Vystrčilovi a panu poslanci Nájemníkovi.

Nechci se pouštět do žádné politické debaty. Myslím, že v řadě příspěvcích zaznělo připomenutí řady problémů. Nově zvolený místopředseda Jan Zahradil hovořil o tom, abychom usilovali o politickou komunikaci. To je to, co my všichni cítíme jako velikánský problém a slyšeli-li jsme i včerejší reakce našich potenciálních partnerů na naší politické scéně, tak vidíme, že s tou politickou komunikací to je a bude velmi složité. Myslím, že to demonstruje i účast hostů, kteří byli na tomto kongresu. Na straně jedné generace, která na své vlastní kůži zažila éru komunistickou, pan doktor Drobný – Konfederace politických vězňů, jedna nám blízká skupinka, na druhé straně skupina mladých, to znamená Mladí konzervativci. To jsou dvě entity, které s námi komunikují a my si toho velmi vážíme. Pak už jsme tady měli jenom Mezinárodní demokratickou unii a zastoupení Anglické konzervativní strany. Toto musíme rozšiřovat, hostů na našem kongresu musíme v budoucnu mít více.

Vím, že je i s námi problém. Velmi přesně to formuloval Vlasta Tlustý, když říkal: „My prostě chceme stále totéž“. Myslím, že je to velmi trefná formulace. Protože stále chceme totéž, někteří další z toho nemají radost. Ale je jasné, že od toho ustoupit v žádném případě nemůžeme. Jak říkal pan hejtman Petr Bendl, teprve stokrát opakovaná pravda se stává pravdou. Doufám, že si to všichni převádějí v něco jiného. Nejenom v bonmot, ale ve výzvu. Že si to převádějí ve výzvu vůči každému z nás, ve výzvu k výrazné veřejné aktivitě, abychom tu pravdu říkali stokrát nebo tisíckrát a aby nás bylo co nejvíce, protože jedině tak se dostane mezi českou veřejnost.

Mnohokrát zde zaznělo, že jsme připraveni volby vyhrát a jít do vlády. To je pravda, ale práci před sebou máme ještě obrovskou. Ivan Langer říkal, že ty čtyři roky už stačily, nebo něco v tomto duchu. Já jsem to včera ve svém  projevu spíše kladl jako otázku. Neříkal jsem to jako jistotu, já jsem se ptal: „ověříme si v příštích volbách, zda ty čtyři roky levicového experimentu stačily.“ Proklamovat to máme, ale s jistotou pouze za sebe sama. Naším obrovským úkolem bude ověřit si, zda o tom, že ty čtyři roky stačily, jsou přesvědčeni i občané naší země a voliči. Tady je právě ten obrovský úkol, který máme. Volby opravdu budou, jak jsme tady několikrát také říkali, už normální a mně se líbil výraz našeho nového místopředsedy, když říkal, že to nebude souboj dobra se zlem, jak se nám to pořád pan prezident snaží převést do této terminologie, že to budou standardní volby o standardních věcech ve standardní demokracii.

Zaujalo mně, jak Marin Říman říkal, že je strašně důležité a významné naše přesvědčení a naše přesvědčivost. Uvědomil jsem si, když jsem psal svůj projev, který jste velmi laskavě vyslechli, že nejčastější slovo, které tam mám a které jsem potom mnohokrát vyškrtl, bylo právě slovo přesvědčivost a být přesvědčivý a podobně. To souvisí i s tím, co říkal Jirka Payne. Mnozí z nás jsme volali po nových členech, ale on říkal, že nepotřebujeme jenom nové členy, ale že potřebujeme i politiky s přesvědčivostí v tváři, s přesvědčivostí v hlase. Všichni jsme se navzájem poslouchali a víte, že ten hlas leckomu z nás zní s různou mírou přesvědčivosti. Čili mě to, co Martin Říman připomněl, to přesvědčení a přesvědčivost, se zdá velmi, velmi významné. Pan poslanec Pejřil, beru to jako jistou míru polemiky se mnou, řekl větu, že přichází sebevědomě a já myslím, že to je  dobře, že přichází sebevědomě podpořit ne nové, ale staré tváře. Já si na tuto jeho větu dobře pamatuji, a proto bych řekl, nepokoušejme se podle tohoto dělítka dělit, nepokoušejme se dělit se na nové a staré tváře. Já jsem to opravdu takto nemyslel a určitě to z mé strany nebyl útok na staré tváře a  ještě jsem tam dodal větičku, že to nové a staré neberu ročníkem narození. Můj apel byl v každém případě na to, abychom se neuzavírali a dávali šanci na jistou obměnu, posun a podobně. Někteří z vás zde hovořili o loajalitě, Honza Zahradil říkal, jestli jsem si to dobře napsal, že loajalita není slepá poslušnost, a proto varoval před destruktivní sólohrou. To jsou také důležitá slova, která bychom si měli uvědomovat. Je strašně potřeba, abychom hráli jako jeden tým. To platí vždycky, ale před těmito volbami to platí určitě dvojnásob.

Do žádných politologických úvah se pouštět nebudu. Myslím, že Honza Koukal správně mlluvil o občanské společnosti a o tom, že o její interpretaci je de facto celý spor téhleté doby. Je to spor s lidmi, kteří si slovo občanská společnost a) kradou pro sebe, b) dávají mu obsah, že občanská společnost rovná se občanská neposlušnost a já myslím, že to není hra se slovíčky. Jestli my říkáme, že proti této větě, proti občanské neposlušnosti stavíme úplně jiný koncept, ten je od prvopočátku a od své podstaty jiný a je to slovo svoboda. Slovo svoboda je něco nekonečně jiného než občanská neposlušnost, jak to pořád někteří chápou se svými zastydlými vzpomínkami na dobu před 15, 20, 30 a 40 lety. Občanská neposlušnost rovná se nepřijímání výsledků vzniklých demokratickou, legitimní cestou. Svoboda není občanskou neposlušností, svoboda je něco úplně jiného a já si myslím, že i to musíme být schopni předvést našim spoluobčanům, naší veřejnosti, našim voličům. Strašně rádi bychom to předváděli našim médiím, ale máme strach, že oni o tom dnes do večerních televizních zpráv nic nedají.

Ale už opravdu budu končit, protože na rozdíl od vás, kteří si možná půjdete teď trošku odpočinout, až přijedete domů, tak já rovnou tady odsud jedu na „velmi oblíbený“ televizní pořad Naostro. Už je mi avizováno, že se tam setkám s pány Leschtiny a Erazimy Koháky, už se na to velmi těším a argumenty si raději nechám na potom a ne na teď.

Dovolte mi, abych s tímto skočil, a ještě jednou poděkoval všem, kteří se zasloužili o tak zdárný průběh XII. řádného Kongresu Občanské demokratické strany, abych Vás vyzval k tomu, abyste dali šanci nově zvolenému vedení se předvést, uspět, nebo neuspět a Vás všechny vyzývám, abychom si nemysleli, že jsme teď něco odpracovali a dokončili. Naopak, teď to právě ode dneška do června roku 2002 začíná. Prohlašuji formálně kongres za uzavřený.

Václav Klaus, 4.11.2001