Hlavní strana » Ekonomické texty » Podklady pro vystoupení…

Podklady pro vystoupení Václava Klause – Interview 21

Ekonomické texty, 22. 3. 2000

1. V hodnocení výkonnosti tranzitivní ekonomiky existuje nemalý statistický problém, jak ukazují právě publikované změny cenového deflátoru.

2. Nepřekvapuje mne velmi nevýrazný výsledek pohybu HDP ve 4.Q. 1999 i v průběhu celého roku 1999. Vzestup o 1% ve 4. čtvrtletí a pokles o 0,2% za celý rok se nacházejí v koridoru našeho očekávání.

3. Mírné hospodářské oživení České republiky je možné vysvětlit jen a jedině růstem domácí spotřeby, ale je zcela zřejmé, že bez růstu domácích investic naděje na nějaký zásadní zvrat v naší ekonomice není. A investice nebudou růst bez pozitivní úvěrové aktivity bank a ta nenastane bez změny chování centrální banky. Začarovaný bludný kruh české ekonomiky přetrvává i nadále beze změny.

4. Spoléháme také na export, ale jsme si vědomi rizika závislosti našeho exportu na vývoji konjunktury v Evropě, a zejména v Německu. Ta příliš robustní není. Navíc je evidentní, že ve 4. čtvrtletí žádný přínos z čistého exportu – ve srovnání s 3. čtvrtletím – nebyl.

5. Ani relativně vysoký růst mezd (a to i mezd reálných) nevedl k výraznému oživení spotřebitelské poptávky domácností. Vzestup o 1,4% je velmi malý. Přitom růst mezd roku 1999 může vyvolat problém na straně nákladů našich firem a byl vyvolán díky špatnému inflačnímu cílení centrální banky, resp. díky špatnému odhadu vývoje cenového indexu. Jak odbory, tak managementy jsou v tom trochu nevinně.

6. Znovu a znovu se naši zanícení keynesiánci přesvědčují, že ani značný deficit státního rozpočtu nefunguje jako dostatečný impuls k růstu. Úvahy o prorůstovém charakteru rozpočtu, které od vlády slyšíme dnes a denně, jsou úsměvné. Ale je třeba také říci, že v malé otevřené ekonomice s pružným měnovým kursem vláda (a její rozpočtová politika) mají jen malou šanci ovlivnit agregátní poptávku. Klíč v ruce drží centrální banka a její měnová politika.

7. Středně- až dlouhodobě vidím jiný problém. Více než data o HDP mne v posledních dnech zaujala data o obratu zahraničního obchodu, vykazující prudké zrychlení dynamiky obratu ZO i při jen velmi mírném zlepšení dynamiky HDP. Znovu se prokazuje, že nepříjemný vztah mezi tempem ekonomického růstu a ekonomickou nerovnováhou u nás – bohužel – existuje. V malé, otevřené ekonomice není takovým problémem inflace, čili nerovnováha vnitřní, ale velmi varovný je dnešní vývoj zahraničně obchodních toků, který se může dříve či později projevit ve vnější nerovnováze. A s největší pravděpodobností se v ní projeví.

Problémem je co s tím, jak se vypořádát s touto nepříznivou strukturální charakteristikou naší ekonomiky?

- Čekat, že se sama změní jejím jakýmsi přirozeným zráním či zráním jejího institucionálního (a legislativního) rámce při – po celou tuto dobu – velmi pomalém ekonomickém růstu vědomě brzděném měnovou politikou centrální banky (jako hlavním demiurgem našeho ekonomického vývoje)?

- Pokusit se naordinovat ekonomice změnu poměrů cen, kursů a salda platební bilance aktivní kursovou politikou (což by mohlo přivodit dočasnou změnu vztahu mezi vnitřní a vnější nerovnováhou)?

- Přerušit radikálním krokem přetrvávající credit crunch (zablokované úvěrování), zastavit degenerativní kumulativní procesy na nabídkové straně ekonomiky, odblokovat ekonomiku?

8. Velmi bych se přikláněl k tomuto třetímu kroku. Je totiž třeba ukončit éru alibismu – jak centrálních bankéřů, tak i dnešních vládních politiků. Nebude-li překonán všeobecný strach, všeobecná, nepřiměřeně velká averze k riziku, nedostaneme se nikam.

Václav Klaus, Žofín, 22. března 2000