Klaus.cz






Hlavní strana » Ekonomické texty » Podklad pro vystoupení…


Podklad pro vystoupení Václava Klause na Interview 21

Ekonomické texty, 14. 9. 1999

Když jsem včera přemýšlel, co zde dnes říci, data o HDP za druhé čtvrtletí 1999 jsem ještě neznal, ale neměl jsem o nich žádné velké iluze. Věděl jsem, že jsme se během druhého čtvrtletí 1999 nestali žádným „asijským tygrem“. Všechna známá data

- o inflaci
- o vývoji zaměstnanosti
- o produkci průmyslu, stavebnictví, zemědělství
- o dovozu a vývozu
- o státním rozpočtu
- o výdajích spotřebitelů
- o měnových agregátech, úrokových sazbách a měnovém kursu

za prvních 7 či 8 měsíců roku ukazovala – s výjimkou spotřebitelských výdajů – stejným směrem jako v minulých čtvrtletích. Vývoj terciárního sektoru se bez čísel prognózovat nedá, vývoj zásob a složité pohyby deflátoru HDP také ne.

Dnes ráno publikované číslo – meziroční zvýšení HDP o 0,3% (resp. o 3,6% proti předcházejícímu čtvrtletí, věříme-li sezónnímu vyrovnání) – nicméně do jisté míry překvapením je. Mimo jiné ukazuje na relativně malý a stále se snižující význam outputových statistik průmyslu, stavebnictví a zemědělství pro dynamiku našeho HDP (z pohledu jeho tvorby). Mám strach, že z dat samotných a z jejich mimořádné variability dnes žádné nové poznatky nevyčteme – zejména z nich nevyčteme nic o bezprostřední budoucnosti. Nemá přílišný smysl prognózovat čísla z čísel při nejistotě

- ohledně politické situace v naší zemi, zejména při zjevném nárůstu politické nestability v posledních týdnech;

- ohledně chování vlády co se týče státního rozpočtu, jeho deficitu, ale i rozsahu a struktury vládní spotřeby i investic v následujícím roce, ohledně postupu privatizace, ohledně pokračujícího destabilizování existujících manažerských struktur;

- a zejména ohledně chování centrální banky, protože stále ještě nevíme, zda už se konečně začne chovat jako banka země v  depresi nebo zda i nadále zůstane při chování, kdy si klade za svůj základní cíl ekonomiku zmenšovat a z ekonomiky vytěsňovat další a další komerční banky a firmy reálného sektoru.

O příčinách naší dnešní situace, kterou dosud nebylo možné charakterizovat jinak než jako zbytečně hlubokou a vleklou depresi, toho už bylo napsáno a vysloveno dost a i když samozřejmě platí, že je špatné hledat léčebnou terapii při mylně provedené diagnóze nemoci a při chybné analýze jejich příčin, současně platí, že mezi důvody vzniku deprese a východisky z deprese bohužel žádná bezprostřední symetrie není. Poškozené auto, které se po smyku ocitlo mimo silnici s tím, že se do tohoto svého stavu dostalo prudkým řidičovým dupnutím na brzdu po rychlé jízdě na kluzké vozovce, se neuvede do chodu tím, že nový, spíše ještě méně zkušený řidič bude pomalu uvolňovat zablokovanou brzdu.

Nemám v úmyslu vydávat žádná silná prohlášení. Předně je třeba nemást veřejnost, domácí ekonomické subjekty i zahraničí falešnými koncepty jako jsou

- nepřetržité vymlouvání se na minulost;

- spoléhání se na dávno překonané keynesiánské iluze o expanzivním působení deficitního státního rozpočtu;

- dnes snad už pozapomenuté (a proto potichu opuštěné) sny o státní revitalizaci průmyslu, o kterých dnes už nemluví ani pan Grégr;

- obhajoba zastavení úvěrování podniků vědomou politikou centrální banky na základě názoru, že neúvěrování ekonomiku ozdraví;

- víra, že privatizace toho či onoho jednotlivého podniku (či banky) nebo deregulace té či oné ceny sama o sobě, bez potřebné makrosituace, nastartuje v naší zemi ty správné a tolik potřebné růstové podmínky, atd., atd.

Tyto, a mnohé další, dnes a denně v médiích propagované, myšlenky, ani jejich realizace k zásadnímu obratu naší ekonomiky nepřispějí. Obrat nastane jen při

1. změně expektací všech z nás, neboli při znovu nastolení nové důvěry v celé naší společnosti;

2. dalším významným uvolněním měnové politiky, které komerční banky a podniky osvobodí z krunýře nepřetržitě se zhoršující finanční situace a umožní jim nadechnout se a jít vpřed;

3. ukončení podléhání tlakům domácích i zahraničních nátlakových a velmi parciálních zájmových skupin, usilujících díky dnešní depresi o „dobývání renty“, usilujících o vykupování soukromých podniků v obtížích, usilujících o zlevňování privatizovaných podniků, vynucujících novou vlnu potřeby tzv. poradcování (za nesmyslně vysoké sumy placené z kapes daňových poplatníků, podniků či konec konců spotřebitelů). Obhájci těchto názorů v poslední době fakticky ovládli naše média a je evidentní, že si chtějí ukrást závěr transformace pro sebe (když už tolik nezískali na jejím počátku).

Na něco z toho o čem hovořím použitelné instrumenty máme, na něco bohužel ne. Překročil bych však vymezený čas, kdybych se měl pouštět do debaty o jednotlivostech, proto už radši skončím.

Václav Klaus, Interview 21, 14. září 1999

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu