Hlavní strana » Dokumenty » Vyjádření Václava Klause pro…

Vyjádření Václava Klause pro Ústavní soud ČR

Dokumenty, 15. 2. 2002

Vyjádření Poslanecké sněmovny PČR pro Ústavní soud

Ústavnímu soudu
České republiky
v Brně

Věc:   Návrh skupiny poslanců a senátorů Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II bodu 8 zákona č.142/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 

                                  Vyjádření 
                                  Poslanecké sněmovny Parlamentu
                                  České republiky

V Praze dne 14. února 2002

K výzvě Ústavního soudu, kterou podal asistent soudce ústavního soudu  JUDr. Milan Gavlas dopisem ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. Pl. ÚS 38/01, doručeným Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 18. ledna 2001, k návrhu skupiny poslanců a senátorů Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II bodu 8 zákona č.142/1996 Sb., podávám v požadované lhůtě podle § 69 a v souladu s § 30 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky toto

v y j á d ř e n í:

I. 

Návrh na zrušení ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 142/1996 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb. a č. 239/2001 Sb., a na zrušení čl. II bodu 8 zákona č. 142/1996 Sb. odůvodňují navrhovatelé rozporem s ustanovením čl. I  Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a s čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, zejména se zásadou rovnosti, zákazem diskriminace a s právem na ochranu vlastnictví.

II.

Napadená ustanovení byla do obchodního zákoníku zařazena postupně řadou zákonů, z nichž prvním byl zákon č. 142/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Na základě návrhu podle usnesení rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny se povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi veřejně obchodovatelných akcií nevztahovala v tehdejší podobě § 183b podle odst. 2 písm. a)  na Českou republiku, státní organizace  a Českou národní banku, a podle čl. II přechodných ustanovení bodu 8 dále na státní peněžní ústavy, Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky a na osobu, která nabývá akcie společnosti v souladu s rozhodnutím o privatizaci podle zvláštního zákona. Zákon byl v Poslanecké sněmovně schválen 116 poslanci a nikdo nebyl proti.

Zákon č. 370/2000 Sb. v § 183b odst. 3 písm. a) rozšířil okruh subjektů, na které se nevztahuje povinnost podle nové formulace zákona „učinit nabídku převzetí všem majitelům účastnických cenných papírů cílové společnosti“ o Fond národního majetku ČR, Pozemkový fond ČR, obce a vyšší samosprávné celky, jestliže na ně byly účastnické cenné papíry převedeny nebo je získaly v souvislosti s privatizací majetku státu, a tedy v podstatě zahrnul do paragrafové části obchodního zákoníku téměř všechny subjekty, uvedené v čl. II bodu 8 zákona č. 142/1996 Sb., mimo osoby, která nabývá akcie v souladu s rozhodnutím o privatizaci podle zvláštního zákona, Zákonem č. 120/2001 Sb. pak byly do režimu ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) zařazeny další osoby, jestliže na ně byly účastnické cenné papíry převedeny nebo je získaly v souvislosti s privatizací majetku státu, a zákonem č. 239/2001 Sb. byl okruh těchto subjektů dále rozšířen o Českou konsolidační agenturu.

Všechny uvedené zákony byly schváleny potřebnou většinou poslanců a senátorů Parlamentu České republiky, byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášeny.

Pro úplnost uvádím, že návrh opomíjí poslední úpravu napadeného ustanovení provedenou zákonem č. 239/2001 Sb., který s účinností od 1. 9. 2001 rozšířil výčet subjektů v § 183b odst. 3 písm. a) o Českou konsolidační agenturu. V současně platné podobě jsou z režimu ustanovení § 183b odst. 1 obchodního zákoníku vyloučeni Česká republika, státní organizace, Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky, obce, vyšší samosprávné celky, Česká národní banka, Česká konsolidační agentura a další osoby, jestliže na ně byly účastnické cenné papíry převedeny nebo je získaly v souvislosti s privatizací majetku státu.

III.

Motivem zákonodárce pro přijetí právní úpravy povinné nabídky převzetí účastnických cenných papírů při ovládnutí cílové společnosti byla v rámci vytváření podmínek pro řádné fungování kapitálového trhu zejména ochrana minoritních akcionářů a vytvoření podmínek pro rozvoj podnikatelských aktivit osob, které získaly akcie v souvislosti s privatizací majetku státu. Zákonodárce usoudil, že je společenský zájem na vyloučení veřejnoprávních institucí a veřejnoprávních korporací a některých osob z povinnosti odkoupit cenné papíry, aby tak především nedocházelo ke koncentraci majetku v rukou těchto prvně jmenovaných nepodnikatelských subjektů na úkor rozvoje podnikatelských aktivit soukromoprávních osob.

Napadená ustanovení obchodního zákoníku zákonodárný sbor přijímal v kontextu s celou právní úpravou transformace hospodářství, hospodářské politiky státu a rozvoje kapitálového trhu, s vědomím, že úloha a postavení veřejnoprávních subjektů v posuzované oblasti je jiné, než postavení a činnost podnikatelských subjektů, na něž se obchodní zákoník především vztahuje, a nemá podnikatelský charakter, a je proto důvodné, aby byly vyjmuty z režimu právní úpravy povinné nabídky převzetí cenných papírů obchodního zákoníku.. Vyloučení těchto i dalších subjektů z režimu § 183b odst. 1 za podmínky, že získaly akcie v privatizaci majetku státu, bylo dáno veřejným zájmem na zdárném průběhu a dokončení privatizace a na rozvoji a podpoře soukromého podnikání.  

Proces privatizace je svým rozsahem a ekonomickým i právním charakterem výjimečný ve smyslu běžných tržních standardů tak, jak je chápou např. Evropské směrnice a jiné dokumenty. Toho si byl vědom i zákonodárce, když zaváděl institut povinné nabídky převzetí a jako dočasnou výjimku – právě pro proces privatizace – uvedené subjekty v § 183b odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku této povinnosti zprostil, resp. tuto povinnost jim neuložil. Nebylo taktéž uvedeno, že právního nástupce povinnost nabídky již zavazuje. Tato výjimka je omezena i časově, tj. dotčené ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky[1] k Evropské unii v platnost. Lze důvodně předpokládat, že k tomuto dni již Česká republika bude plně funkční tržní ekonomikou a na případný majetek státu, resp.  

akcie v jeho vlastnictví již bude pohlíženo jako na akcie jiných vlastníků, aniž by to ohrozilo fungování národního hospodářství.

IV.

V rámci rovného přístupu, v zájmu rozvoje národního hospodářství a tržní společnosti a v zájmu zákonem chráněných obecných zájmů, je nutný stejný přístup k minoritním akcionářům privatizovaných subjektů v rámci celého procesu privatizace majetku státu. Vznik fungující tržní ekonomiky založené na soukromém vlastnictví je veřejná hodnota zasluhující ochranu, neboť si lze těžko představit demokratickou společnost bez tohoto základu. V rámci privatizace majetku státu byl vytýčen cíl současně se změnou charakteru vlastnictví odstranit deformovanou monopolní strukturu a alespoň částečně rozptýlit vlastnické podíly. Pokud by se stanovil režim povinného převzetí u privatizovaných podniků, vytvářel by se tím monopol ze zákona, tj. administrativně a nikoli na základě tržního vývoje, což by opět mohlo ohrozit fungování demokratické společnosti.

V.

Institut povinné nabídky převzetí byl do našeho právního řádu zakotven s účinností od 1. 7. 1996, kdy proces privatizace byl již v plném proudu. I to vedlo zákonodárce ke schválení vyjmutí uvedených subjektů z této povinnosti. O to více je evidentní, že v současnosti, v závěrečné fázi privatizace, by se změnou podmínek došlo k neodůvodněnému zvýhodnění minoritních akcionářů držících akcie v privatizovaných subjektech.

Vlastnictví není abstraktní právní kategorie, vždy se váže ke svému „hmotnému, resp. reálnému základu“ a podle něj je nutno taktéž hodnotit obsah tohoto pojmu, práva a povinnosti vlastníka a možnosti jeho zákonem daného omezení. Akcie je – všude ve světě – rizikový investiční instrument. Imanentní součástí nabývání akcie do vlastnictví je cena akcie, a odhad její výnosnosti a rizikovosti. Minoritní akcionáři na základě svého vlastního, dobrovolného rozhodnutí nabyli vlastnictví akcií dotčených společností se znalostí podmínek, s vědomím, že majoritním vlastníkem je stát, který privatizačními postupy svůj podíl převede na jiný subjekt, přičemž stát svůj záměr zveřejňuje s dostatečným předstihem tak, že se minoritní akcionáři mohou ještě před účinností převodu svobodně rozhodnout buď ve společnosti setrvat či nabídnout své akcie k prodeji. 

Naopak, vzhledem k tomu, že soukromé subjekty neuvedené v § 183b odst. 3 písm. a) zamýšlející dosáhnout majoritního podílu na hlasovacích právech mohou svůj záměr např. pouze formální informovaností, způsobem svolání valné hromady apod. skrývat, je namístě dodatečná ochrana minoritních akcionářů.

Sporný je názor navrhovatelů, že dikce zákona „další osoby“ bez podrobnější specifikace je neúnosná. Specifikace je zde dostatečná právě pomocí nabývacího titulu. 

VI.

Zásadně je proto nutno odmítnout jako neopodstatněné tvrzení navrhovatelů, že po materiální stránce je faktický obsah vlastnických práv minoritních akcionářů cílových společností významným způsobem dotčen. S vlastnictvím akcie jsou spojena práva akcionáře jako společníka především podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na řízení společnosti, účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, mít právo požadovat vysvětlení a na svůj dotaz dostat určitou odpověď; podle procentuálního podílu svých akcií na základním kapitálu má akcionář právo požádat o svolání mimořádné valné hromady, požádat soud o přezkum některých rozhodnutí, má právo na podíl ze zisku a na podíl na likvidačním zůstatku při zániku společnosti a další. Těchto základních vlastnických práv nemůže být nikdo zbaven a dotčený § 183b odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku do vlastnických práv spojených s akcií nezasahuje.

Mezi práva akcionáře však nepatří zaručení stálé či dokonce stoupající hodnoty jeho akcie, ať již ze strany státu, obchodní společnosti či jejího představenstva, jak mylně dovozují navrhovatelé. Ochrana již nabytého vlastnictví se takto chápat nedá. Vlastnictví v jakékoli podobě, aby si uchovalo svou hodnotu, vyžaduje péči, vyžaduje, aby se vlastník o své vlastnictví staral. Právo na ochranu vlastnictví zaručené Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, má právě mimo jiné umožnit takovouto vlastnickou péči, aniž by tato péče byla zneužita na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Zákonodárce proto vhodně, v souladu s obecným zájmem rozvoje demokratické společnosti založené na tržních ekonomických vztazích a soukromém vlastnictví, zákonem upravil podmínky převodu majetku státu na jiné subjekty.

VII.

Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem a naším právním řádem. Je proto na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem na zrušení § 183b odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 142/1996 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb. a č. 239/2001 Sb., a na zrušení čl. II bodu 8 zákona č. 142/1996 Sb., posoudil ústavnost uvedených ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.

                                Prof. Ing. Václav  K l a u s , CSc.
                                předseda Poslanecké sněmovny