Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

Přepis živě vysílaného rozhovoru pro ČRo 1 - Radiožurnál, pořad "Radiofórum"

Rozhovory, 6. 11. 2001

Jan POKORNÝ, moderátor

Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, je sedmnáct hodin a deset minut, začalo Radiofórum. Od mikrofonu přejí dobrý poslech Jan Pokorný.

Petr NOVÁČEK, moderátor

A Petr Nováček.

J.P.

Spolu s námi bude odhodlaně a důsledně debatovat staronový předseda ODS Václav Klaus. Dobrý podvečer.

Václav KLAUS

To je dobré, že odhodlaně a důsledně, to jsem rád, že si to naše heslo berete za své, to je dobrá věc. Když ho budete tahle šířit celých osm měsíců do voleb , tak to bude dobré.

P.N.

Rádi bychom s vámi, pane předsedo, trošku podrobněji probrali některé myšlenky z vašeho hlavního projevu na ostravském kongresu ODS, když dovolíte. V jeho první části jste se věnoval ODS a řekl jste, že teď stojí na velmi riskantním rozcestí. Buď se bude pohybovat dále beze změny setrvačností, rutinně, anebo se setrvačností a stereotypů zbaví, otevře se novým myšlenkám, stylu a také masovému přílivu nových členů. Z čeho jste usoudil, že je ODS na riskantním rozcestí? Zaznamenal jste, prosím vás, nějaké konkrétní příznaky, řekněme, počínající stagnace nebo něčeho podobného?

V.K.

Jsem rád, že si někdo všímá těchto mých vět. Deset let je ODS existující entitou, politická strana je velmi složitý organismus, kde opravdu mu nikdo nevelí, protože ona žije svým složitým mnohovrstevnatým životem. A za těch deset let už se vyrostlo z dětských střevíčků, už prošla taková ta jinošská léta a teď jde o to, kam se ta strana pohne v té své určité zralosti a dospělosti. A já v tom jisté riziko vidím, protože tak to v lidském životě také bývá, že se člověk může pootočit tam, či onam. A já samozřejmě vidím přirozený, přirozeně existující konflikt mezi takovými těmi, kteří v té straně jsou již deset let a kteří zakládali po 17. listopadu první občanská fóra ve svých městech, vesnicích a pak je převedli do Občanské demokratické strany, a těmi, kterým je najednou o 30 let méně, kteří teď už vznikli v době polistopadové, vystudovali, vyrostli, tu zátěž minulosti v sobě nenesou a chtějí, derou se o své místo na slunci. Prostě tento přirozený konflikt tady existuje a existuje určitě v Českém rozhlase tady u vás a existuje samozřejmě i v ODS, někde silněji, někde slaběji.

J.P.

Promiňte, jestliže je to přirozený konflikt, jakože asi v tom biologickém životě je, v čem jsou jeho hlavní rizika pro ODS?

V.K.

Tak já vidím několik případů. My máme asi 1200 místních sdružení, to je strašně moc,  já nevidím do každého z nich, chraň bůh, že bych věděl, jak tento konflikt probíhá v každém z nich, ale občas nám někde vyvře na povrch to, že buď nějakou brutálnější formou se chtějí chopit vedení tohoto svého místního sdružení, nebo dokonce toho oblastního představitelé jedné, či druhé skupiny. Pak to vede k tomu, že se obviňují, že si tam přivedli víc svých kamarádů ti, či oni, jestli to jsou autentičtí nebo neautentičtí členové. Já myslím, že to je věc docela srozumitelná, já jí rozumím. Ona ta pravda taky někdy nebývá 10:0, ona není pravda, že jsou geniální ti původní a úplně špatní ti noví a nebo úplně opačně. Takže si to ta strana musí prožít, ale jistá generační výměna nastává právě teď.

J.P.

Vy říkáte generační výměna, Petr Nováček se ptal, jestli jste zaznamenal nějaké konkrétní příznaky počínající stagnace třeba?

V.K.

Počínající stagnace už je ve výsledku, v tom outputu, v tom produktu, co produkují. Když já mluvím o těch soubojích, tak spíše mluvím o tom imputu, o té druhé stránce věci. Samozřejmě my jsme neukončili své primárky do parlamentních voleb na červen, ale někde už proběhly tak, či onak, tak já někde vidím, že beze sporu, bez sebemenšího ohrožení obhájí existující garnitura poslanců místní oblasti, či regionu, někde neobhájí. A prostě konflikty tohoto typu já samozřejmě vidím, a ty jsou v každé straně. Myslím, že je to dobře, ale nejsem pro, aby se nějak zamlčovaly. A teď bych byl trošku na straně těch, kteří by dávali zelenou té nové krvi v ODS. Tomu všichni netleskají uvnitř ODS, to bych  chtěl říci.

P.N.

Ve svém úvodním, tedy pátečním duelu na kongresu, protože vy jste na něm vystoupil čtyřikrát, jste mluvil také o různých názorových proudech v ODS a o diskusi, kterou mezi sebou vedou. Na samotném kongresu se ale ty názorové proudy a ta názorová různost jaksi výrazně neprojevila. Je v tom, prosím vás, možné vidět oprávněnost vaší výzvy právě k větší otevřenosti ODS novým lidem a také novým myšlenkám?

V.K.

Za prvé, oceňuji, že jste si toho slova všimnul a možná, aby to nevypadalo ironicky, že to říkám, oceňuji to z dvojího hlediska. Já jsem si samozřejmě ty projevy, ty tři napsal, ten čtvrtý byl hodnocení bez přípravy. Ale tam to slovo názorové proudy jsem měl napsané, a jakkoliv jsem ty projevy piloval řadu dnů, či týdnů, tak v momentu, kdy jsem ten projev četl, tak jsem skoro zpochybnil  sám v sobě, jestli to slovo názorové proudy je správné, jestli jsem tam neměl mít napsáno názory. Já jsem si to opravdu uvědomil, až když jste na to citlivě sáhnul, na tohle slovo. Tak to myslím, že jste cit pro to projevil. Já kdybych asi přemýšlel znova, tak jsem napsal názory, pluralitu názorů. Opravdu slovo proudy je, myslím, skoro silné a tohle bych tam, tohle nevím, jestli je úplně přesný empirický popis reality. Ale já bych řekl, že názory na tom kongresu zaznívaly a myslím, že lidé, kteří byli poprvé, a mluvil jsem s několika lidmi, tak i mimo ODS, v kategorii hostů, tak byli nesmírně překvapeni tou šíří a bohatostí spousty lidí, které oni v životě neviděli. Na straně druhé  si myslím, že ten kongres byl oproti jiným kongresům v jistém smyslu jednotnější, ale to nemyslím monolitičtější. Jednotnější v tom, že, řekl bych, tam chyběly takové ty naprosté, jestli řeknu teď, přísně a zle a zase se na mě někdo z ODS bude mračit, takové ty úlety, že prostě tam někdo přijel hájit svůj miniobjekt zájmu a naprosto jasně předvedl, že nevidí šíři, nevidí celek, kouká se na svět prismatem svého velmi zúženého zájmu. Já bych řekl, že jsem tam takové vystoupení viděl tak dvě až tři a toho jsem si všiml. Mslím, že to je spíš plus pro mě.

J.P.

Pane předsedo, hovoříte o potřebě inovovat personálně a myšlenkově a taky stylově ODS. Podobným problémem se v polovině roku 96 zabývala analýza Miroslava Macka známá pod titulem "Věc, krize důvěry". Zhruba ve stejné době propagoval inovaci ODS také její tehdejší místopředseda Josef Zieleniec. Čím se liší vaše představa od tehdejších Mackových a Zieleniecových námětů?

V.K.

Teda myšlenka, že bych si teď zopakoval ty Zieleniecovy a Mackovy věty, když jsem si připracoval ty projevy, tak to se skoro přiznám, aniž bych chtěl říct něco nepříznivého o těchto dvou materiálech, tak to jsem si na ně opravdu v tu chvíli nevzpomněl. Pro mě to je pocit, který by byl i ráz dnešní doby, vyvěrá z reakcí členů ODS, vyvěrá z návštěv některých oblastí, vyvěrá z dopisů, e-mailů od členů, které dostávám. A já tam takový ten větší střet nové generace cítím a, opakuji, jsem spíš na jejich straně.

P.N.

Pane předsedo, v Ostravě jste varoval před pasivní obhajobou dosažených pozic, protože ODS by v takovém případě nestačila vývoji událostí. Já si vzpomínám na volební kampaň vaší strany v roce 96 a jedním z jejích dvou hlavních hesel bylo ono známé "Dokázali jsme, že to dokážeme". Vy jste analytický mozek, který se k věcem i zpětně rád vrací. Co myslíte, nezačala předehra toho, čemu vy říkáte Sarajevo, někde tam?

V.K.

Já jsem, za prvé, stoprocentně přesvědčen, že každé heslo, které je obrovskou zkratkou, se dá zkarikovat. Myslím, že to se stalo tomuhle heslu ještě dříve, než bylo napsáno, dříve, než se objevilo už proti němu z úst nejrůznějších pisálků nebo pisatelů, zazněla tvrdá kritika, možná, že bych našel i texty pana Nováčka v Mladé frontě DNES na toto téma. Ale já myslím, že to heslo bylo zkarikováno a státní princip médií zapůsobil, že toto heslo bylo zesměšňováno dávno předtím, než ho vůbec první volič na nějakém billboardu uviděl. Já ho nechci nějakým způsobem hájit, ale že by to heslo bylo tak šílené, jak se kolem něj roztočila hra potom, já myslím, že nebylo. To byl přeci výraz jistého optimismu té chvíle, optimismu, který byl podle mého názoru oprávněný, který byl před začátkem postupného zabrzdění naší ekonomiky Českou národní bankou. Čili já si myslím, že hodnocení té první fáze transformace v pozitivním směru tohoto typu bylo možné. A opakuji, dávám velký pozor, aby se hesla nedala snadno karikovat, ale od té doby myslím, že to bylo karikaturou.

P.N.

Já ho nekarikuji a vůbec vám nevyvracím váš názor, mě prostě jenom napadlo, jestli kromě toho, o čem jste se teď zmínil, neobsahoval taky ten prvek určitého sebeuspokojení, před nímž teď varujete?

V.K.

Myslím, že sebeuspokojení v tom žádné nebylo. Jsem velmi rád, že mé projevy vyvolaly řádově větší reakci než podobné projevy v minulosti a když vezmu některé naše deníky dnešní, tak první tři stránky jsou věnovány kongresu ODS. Já mám pocit, že tomu v minulosti tak nikdy nebylo.

J.P.

A není to dáno stádností médií?

V.K.

To nevím, to nechci říkat, to jsem neměl na mysli, opravdu ne. Takže tomu jsem samozřejmě rád a najednou všichni objevili, že ten můj projev byl jiný než jindy. Já bych skoro řekl, že zase podíváním se na ty mé projevy předchozí možná by se nenašlo, že byl tak úplně revolučně jiný, ale sebeuspokojení snad ne. Také, mimo jiné, tehdy jsme naposledy si nechali takováto hesla vymýšlet a radit jistou reklamní agenturou, která byla pověřena dělat náš kongres, která nás stála nekonečně peněz. To všechno také přispělo k těm různým finančním problémům, které my jsme měli. A my jsme, mimo jiné, od té doby řekli, že si od žádných agentur nic takového radit nenecháme. A tohle byl poslední produkt tohoto agenturního typu.

J.P.

Když dovolíte, vrátil bych se zpátky do Ostravy k vašemu projevu, pane předsedo. Vy jste na kongresu řekl, že se ODS bez masového přílivu nových členů dopředu nedostane, že se proto musí víc než dosud otevřít a musí přitom víc než dosud riskovat a že jedině tak se stane skutečnou občanskou stranou. Co myslíte tím riskovat víc než dosud?

V.K.

Riskovat znamená, to je spojená nádoba s tím slůvkem otevření. Otevření se znamená, že skutečně o ty členy usiluji. Já myslím, že je pasivní tvrzení, že chceme nové členy, to já jsem stoprocentně přesvědčen, že dělá každé z 1200 místních sdružení ODS, ale co znamená aktivní hledání, aktivní oslovení. Ono jenom čekat, jestli náhodou někdo na ty dveře zaťuká, podle mého názoru není dostačující. To je potřeba z těch dveří vyjít a pokusit se ty nové členy získat. To je první věc, ten přesun z toho pasivního čekání do aktivního vyhledávání. Druhá věc je, opět znám několik případů, ze kterých jsem smutný, lidé mi je píší. "Já jsem někdy v únoru poslala poslední přihlášku do ODS, je mi 27, dělám to a to a ač jsem se třikrát znova ptala, tak jsem nedostala žádnou reakci." To samozřejmě můžu skočit z okna a zbláznil bych se z něčeho takového. Takže vidím i občas jevy tohohle typu, buď nepořádku a nedohrání věci do cíle. Čili s tímhle já se snažím bojovat.

P.N.

Pane profesore, co jste myslel slovním spojením skutečná občanská strana, má to co dělat s počtem členů a nebo také, řekněme, s příchodem i takových nových lidí, kteří nebudou názorově jednoznačně vyhraněni?

V.K.

Prosím vás, když říkám občanská, tak v daném případě teď opravdu nemluvím o názorové extrémní vyhraněnosti, fundamentalismu a podobně, opravdu ne, teď nemyslím na té základní ideologické škále nějaké neuvěřitelně úzké mantinely. Naopak říkám-li občanská strana, tak myslím strana občanů a zároveň používám toto adjektivum velmi často na nejrůznějších akcích ODS, kdy mně tu předvádí tuhle skupinku podnikatelů, tadyhle toho. A já jim říkám: "Pozor, ale my nejsme žádná podnikatelská demokratická strana nebo něco takového, my jsme skutečně občanská strana." Čili my nehrajeme kartu žádné úzké, či širší skupinky našich občanů, na kterou bychom se zaměřovali a jejíž individuální práva bychom my chtěli zásadně prosazovat. Když říkám občanská, tak tím myslím, že nejsme náhražkou nějakých takových těch speciálně, profesně organizovaných politických stran. Já vidím ty malé strany snad napravo, které jednou jsou stranami majitelů domů, podruhé stranami v naší historii živnostníků, potřetí stranami soukromých zemědělců, počtvrté stranami podnikatelů takových, či makových. A já vždycky říkám: "Nikoliv, jsme opravdu občanskou stranou."

J.P.

Ještě k těm členům, ODS má víc než 500 starostů a primátorů, v loni vám přibylo 200 nových politiků zvolených do krajských zastupitelstev. Přestože jste úspěšná strana, máte s občany intenzivní kontakt, vaše základna taky docela stagnuje na 18 tisících členech tak zhruba. Proč podle vás, pane předsedo, lidé nevstupují do úspěšné strany, která má navíc nemalé ambice?

V.K.

Tak, za prvé, dobře víte, že pořád tady trvá nekonečný střet politiků nepolitické politiky v čele s panem prezidentem, kteří 12 let od listopadu 89 bojují proti politickým stranám, pokouší se připustit v občanské společnosti všechna možná seskupení občanů, ale politické strany, které jsou prototypem tohoto seskupování, ty se jim nelíbí. Já myslím, že to přispívá k atmosféře doby a je to prostě škoda. Myslím, že to se nedá zásadně překonat. Za druhé, já jsem se pokusil, ta členská základna kolísá někde kolem těch 20 tisíc, občas udělá nad nimi, občas pod nimi. Já jsem se pokusil objevit a vypočítat ukazatel, který je mi v ekonomii velmi blízký a který se jmenuje míra fluktuace. Míra fluktuace v pracovní síle znamená počet těch, kteří vstupují do pracovního procesu a zase vystupují, čili ukazuje to určitou dynamiku, nerigiditu té, či oné instituce. Já jsem nechal spočítat právě tuto míru fluktuace, a to číslo říkám s jistou nejistotou v hlase, protože bych strašně rád věděl, jestli to bylo spočítáno dobře, přesně, protože nikde takhle nemáme žádné statistiky ODS, to zase přiznávám, že nemáme statistickou službu tohoto typu. Ale já jsem dostal číslo, že v loňském roce ta míra fluktuace byla 9,5 %. To znamená, jestli každý jedenáctý zhruba, třeba 9 %, každý jedenáctý člověk byl, v tom roce vstoupil, nebo vystoupil, vystoupivších bylo méně, o pár set se zvýšil počet, já bych řekl, že to tak strašlivě malé číslo opravdu není a že jistou dynamiku a jistý pohyb mezi tou členskou základnou, to znamená...

J.P.

Přesto jste pociťoval za nutné, nebo považoval za nutné na kongresu ODS mluvit o nutnosti přílivu nových členů?

V.K.

Určitě, já bych si to strašně přál.

J.P.

Říká náš dnešní host, předseda ODS, předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Po krátkých zprávách čekáme na šest vašich telefonických dotazů. Český rozhlas 1 Radiožurnál, naší hostem je Václav Klaus, telefonní čísla 02/21552155 a 02/21552255, čekáme na vaše telefonické dotazy. Dobrý den.

posluchač

Dobrý večer. Já vás zdravím, dneska je to perfektní, debata se mi líbí, zdravím pana Klause i vás. Chtěl bych se zeptat, jako já jsem v pohodě, myslím si, že spousta lidí tady v republice vidí, kam jsme to dotáhli, že je to všechno plusové. Jezdím často na Slovensko, do Polska, takže nevěřím na žádné HDP, protože HDP je jenom vlastně hra čísel. Takže tím bych chtěl teda pozdravit pana Klause, i když druhá část nebude asi tak příjemná. Mně se nelíbí, jak se chováte, pane Klaus, k panu prezidentovi. Já jsem možná asi ne dobře položený, prostě mně se to nelíbí, když někdo začne najíždět na pana prezidenta, tak prostě u mě je to špatně. A pak začínám váhat, jestli volit, nebo nevolit. Zkuste se nad tím zamyslet, protože spousta pravicově orientovaných voličů, jako jsem já, která kouká na to, abychom se měli dobře jako republika, kouká i na to, že prostě by se mělo vystupovat nějak tak opravdu slušně, solidně. Děkuji, mějte se pěkně.

J.P.

Děkujeme za otázku. Druhý telefonát, vítejte.

posluchač

Dobrý den, tady Staňkovice. Na pana předsedu mám dvě otázky. Padlo tam heslo nebo téma hlavní, zvýšení svobody a prosperity. Chtěl bych se zeptat, o co se mi zvýší, až ODS vyhraje, v čem se zvýší svoboda a prosperita koho, čeho? Kdyby byl tak laskav a řekl mi. A pak v té programové části mluvil, že by měla především ODS připomínky ke zdravotnictví, školství, k důchodům a tak dále, mohl by uvést z těchto oborů alespoň jeden případ, co konkrétně teda, až budou u moci, provedou? Děkuji.

J.P.

Děkujeme za otázku. Třetí dotaz.

posluchač

Posluchač z Prahy. Já bych se chtěl vyjádřit k ODS, že mně tam vadili lidi, jako byl pan Macek nebo pan Dyba nebo pan Němec. Proč vlastně ODS takovéhle lidi toleruje?

J.P.

Děkujeme. Čtvrtý dotaz.

posluchač

Dobrý večer. Já bych chtěl strašně pozdravit pana profesora, méně už pana Pokorného, protože jeho vystoupení několikráte v souvislosti s Afghánistánem skutečně byla na pováženou.

J.P.

Nevzpomínám si opravdu na některé mé vystoupení s Afghánistánem, ale zeptejte se pana Václava Klause, na co chcete.

posluchač

Ano prosím, zeptám se. A na rozdíl od toho prvého posluchače, který tam volal, plně souhlasím s panem profesorem, jakým způsobem se staví k projevům pana prezidenta. Při příležitosti státního svátku jsem byl značně pobouřen jeho projevem. Děkuji, nemám dotaz. Jenom jaké stanovisko zaujímá pan profesor k projevu pana prezidenta? Děkuji.

J.P.

Na slyšenou. Pátý dotaz.

posluchač

Proč tak profesionálně vedená strana má tak amatérsky vedené účetnictví a sekretariát?

J.P.

Šestý dotaz, haló? Dobrý večer.

posluchač

Dobrý večer, tady je Smutný, Mnichovo Hradiště, já vás zdravím všechny a měl bych tenhle dotaz. Jestli ODS podpoří sociální demokracii v jejím rozpočtu, mám na mysli ten nový návrh vládní?

J.P.

Dobře, děkujeme vám i předchozím pěti telefonujícím posluchačům a můžeme se věnovat odpovědím na jednotlivé otázky, přičemž některé z nich jsou spojitelné. Například ta první, panu posluchači se nelíbilo, jak se chováte k panu prezidentovi, další z posluchačů zase souhlasí s tím, že se k němu kriticky vyjadřujete a chtěl by od vás slyšet stanovisko k projevu pana prezidenta. Zřejmě naráží na projev pana prezidenta z 28. října z této neděle.

V.K.

Já bych řekl, kdo na koho najíždí, jak se ptal, nebo kdo se na koho naváží, jak se ptal ten první pan tazatel. Já opravdu trvám na tom, že já vůči panu prezidentovi vystupuji vždy absolutně slušně a kritizuji-li něco, tak kritizuji jeho politické koncepce, jeho politické postoje. Já bych si nikdy neodvážil používat slova nadrzlost a podobná slova, která on používá vůči mně. Takže mluvíme-li o těch slovech, tak to bych se odvážil trvat na tom, že problém je na straně druhé, nikoliv na straně mé. A co se týče té kvantity těch vystoupení, já jsem ještě nikdy neměl možnost v osm hodin večer před miliony televizních diváků při státním svátku pronést projev, kde bych 20 minut věnoval analýze pana prezidenta, kde bych zcela opustil fakt, že je státní svátek, opustil bych fakt, že vyznamenáván nějaké lidi, ke kterým bych měl něco také říci, že bych měl říci něco k situaci naší země v dnešním světě a že bych si vybral, zneužil bych této chvíle a ten fakt, že mám přímo televizní obrazovku, že bych mluvil o panu prezidentovi, to bych já se nikdy neodvážil. A já bych v rámci 28. října mluvil o státním svátku a mluvil o tom, co ten den znamená. Takže já tuhle kritiku opravdu ale nepřijímám.

P.N.

Pane předsedo, ten pan posluchač první přes to všechno konstatoval, že pro něj jako pro příznivce pravice je tento váš vzájemný vztah problémem a že mu činí pak potíže volit pravicovou stranu, tím nepochybně myslel ODS. Chcete k tomu něco říct?

V.K.

Tak já to považuji za problém pro mě, já to považuji za problém pro naši zemi a tak dále, já to považuji za problém skutečně nedůstojný. Já považuji za nedůstojné, abych 28. října jako jeden ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů neměl možnost pana prezidenta vidět jednu setinu vteřiny, abych mu nemohl říci: "Dobrý den," abych mu nemohl podat ruku, aby on se o něco takového nepokusil, aby ostentativně přišel do sálu, jako když tam někdo další vůbec není a zase ostentativně odešel ze sálu. To jsou věci, které určitě nemůže onen posluchač myslet, že by mě těšily a že já bych je považoval za něco, co patří do normální slušné společnosti a mezi normální mezilidské chování. Je to opravdu smutné a mě to fakt netěší.

P.N.

Dotaz druhý ze Staňkovic se týkal situace, která by nastala, kdyby se ODS stala významnou vládní stranou, ne-li rozhodující. A pana posluchače zajímalo, jak by se změnila kvalita svobody, abych to tak vyjádřil, a míra prosperity v takovém případě. A chtěl konkrétní příklady pro oblast zdravotnictví, školství a důchodů. Co byste učinili, kdyby to bylo na vás?

V.K.

Takže první slovo, já bych řekl, pro mě a pro ODS to má dva významy, dvě roviny. První věc je svoboda člověka versus státní reglementace, státní regulace, o tom, jak je přetížen náš občan tisíci, desetitisíci předpisy, zákony, vyhláškami, které ho nutí dělat neuvěřitelné věci, tak já myslím, že nepotřebuji tady přidávat žádné dovětky. Chci tím jenom oznámit, že toto mám na mysli, mluvím-li o zvýšení individuální lidské svobody. A druhou věc, kterou jsem měl na mysli, a také jsem to v těch svých projevech rozvíjel, tak byla otázka nebezpečí ohrožení občanských svobod pod hlavičkou zneužití teroristického útoku 11. září, které teď hrozí, a socialistická vláda se už třese na to, že pod touto rouškou a pod touto záminkou nám zase přidá další zásahy státu. Takže to jsou dvě roviny, které by možná toho tazatele mohly uspokojit. Dílčí obory, jestli...

J.P.

Tam bylo zdravotnictví, školství, důchody.

V.K.

O každém z nich bych uměl říci spoustu věcí, protože mě trápí, zajímají. Já bych řekl pár hesel. Myslím, že zásadní věcí je daňový systém, zjednodušení, zpřehlednění, zesrozumitelnění daňového systému až k něčemu tak klíčovému, jako je koncept rovné daně, který by byl revolucí v naší daňové soustavě. Říkáme to jeden za druhým. Tam se na chodbách prodávaly od našich dvou příbuzných institucí dvě brožury o rovné dani, myslím, že si je leckdo tam bral a kupoval, a je to naše obrovské heslo. Mluvím-li o reformě penzijní, tak je to skutečný přechod k individualizaci pohledu člověka na sebe sama, až bude starší, postupný přechod v tomto směru. Ve zdravotnictví bych opět směřoval k něčemu takovému jako daleko výrazná individualizace tohoto systému, aby nebyl někdo třetí plátcem mých, vašich zdravotních účtů, účtů za služby, které člověk pobírá. A takhle bych mohl, myslím, pokračovat dál.

J.P.

Jestli dovolíte, můžu to, co jste teď říkal, převést do takového v budoucnu možného každodenního života. Z těch vašich kritických slov na konto nynější vlády a vládní politiky lze vytušit, že náprava bude obtížná a bolestná. Jestli mám pravdu, tak mi odpovězte, jestli podle vás ještě dneska občané jsou ochotni přinášet nějaké oběti?

V.K.

Já myslím, že nejde vůbec o oběti, já myslím, že jde jen a jen o to, abychom si jasně uvědomili, že některý z těchto systémů pojišťovacích, státně pojišťovacích systémů prostě není udržitelný a je natolik nákladný, že není ufinancovatelný námi, ani našimi dětmi, ani našimi vnuky. Takže to není otázka obětí, to je otázka racionálního přístupu k těmto věcem. A já myslím, že to, že všechny tyto nové systémy, ať už zdravotní, penzijní a jiné, budou muset být zavedeny, tak já myslím, že jediný problém je technologie toho zavedení, přechodné období, nesmí být nárazem, nesmí nějakým zásadním způsobem znevýhodnit jednu generaci našich spoluobčanů a tak dále. Takže nejde o žádné oběti, já myslím, že obětí by bylo, řítili bychom se do situace obětí, kdybychom nechtěli dostatečně včas tyto věci řešit.

P.N.

Třetí dotaz zněl z Prahy a panu posluchači vadí na vaší straně lidé, jako Karel Dyba, Miroslav Macek a, předpokládám, Igor Němec, protože padlo jenom příjmení. A ptá se, proč ODS podobné lidi toleruje.

V.K.

Tak za prvé, ODS nesouhlasí s takto zjednodušenými odsudky těchto lidí, které tento pán pronáší, to je věc číslo jedna a věc číslo dvě je, jestli se nemýlím, tak buď všichni z těchto jmenovaných, nebo drtivá většina z nich byli na kongresu jako hosté. Já opravdu nesdílím kritiku, která se tak vznáší nad Karlem Dybou v naší společnosti, ale v každém případě on byl pouze hostem kongresu stejně, jako byli hosty kongresu všichni bývalí ministři našich vlád. A jestli někdo od nás chce, abychom byli neloajální sami k sobě, tak takovou společnost my prostě vytvářet nechceme. A o tom, jestli někdo z nich se stal, nebo nestal znovu opět delegátem kongresu, to je něco úplně jiného, ale obě věci platí, i nesdílím tuto kritiku i prostě trvám na tom, že byli hosty, nikoliv aktivními delegáty kongresu.

P.N.

Pátý posluchač vyslovil názor, že ODS má profesionální vedení, ale vznesl dotaz, proč nemá stejně tak profesionálně vedené účetnictví a sekretariát. Předpokládám, že budete bouřlivě reagovat, protože o tom se na kongresu mluvilo.

V.K.

Jak to ten tazatel skutečně ví? Já myslím, že jestli je možné kritizovat nějaké laxnější nebo učící se účetnictví v první fázi, která také vyvrcholila známými problémy, tak já si myslím, že jestli je nějaká politická strana, která křečovitě, přepečlivě dává pozor, aby se nikdy nedopustila žádné chyby, tak je to ODS. A já myslím, že to, co zaznělo na tom kongresu, že jsme jedinou politickou stranou bez dluhů, že jsme jedinou politickou stranou, které se podařilo na polovičku snížit její výdaje, my opravdu žijeme s polovinou peněz než před pěti, šesti lety. Jestli někomu se podařilo dosáhnout toho, jak někdo vtipně poznamenal na kongresu, že naším největším sponzorem za poslední léta byl stát, respektive finanční úřady, které nám musely vracet peníze, které na základě soudních řízení jsme od nich vyzískali zpátky, protože nám neoprávněně v heroické době roku 97, 8, musím říci, napařily nejrůznější penále a pokuty a ukázalo se, že to bylo na politickou objednávku tehdejší Tošovského a Zemanovy vlády a že už to tak prostě dneska není a naopak, že se staly naším, ironicky říkáme, největším sponzorem finanční orgány, čili stát, protože nám vrací tyto peníze. Tak já si myslím, že účetnictví nemáme amatérské, i když všechno je jistě možné zlepšovat.

J.P.

Zkuste neironicky odpovědět na ten poslední dotaz, jestli ODS podpoří návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok v té formě, v jaké ho zřejmě předloží, v té upravené formě, Zemanova vláda.

V.K.

Já se přiznám, že jsem dneska telefonicky hovořil s dvěma hlavními experty na státní rozpočet v ODS, s Vlastimilem Tlustým, jako předsedou rozpočtového výboru, a s Martinem Kocourkem, jako místopředsedou rozpočtového výboru, našimi hlavními experty na rozpočet. A oni mě oba ujistili, že rozpočet nemají, neviděli, nejsou si jisti, jestli už ho vláda definitivně sestavila. Proto tedy říkám, že k tomu nemohu vydat žádný zásadní soud, ale je naprosto evidentní, že byly položeny některé podmínky toho rozpočtu. A  jsem velmi zvědav, až ten materiál dostanu, uvidím, jestli tam jsou, nebo nejsou splněny.

J.P.

Proběhlo nějaké intenzivní jednání mezi vámi a Milošem Zemanem?

V.K.

Řekl bych, že intenzivní ve smyslu tomto bych řekl, že skoro ne, ale několik vět padlo a jenom doufám, že pan předseda vlády neodjel do Ameriky a s pohledem: "Děj se vůle boží, ať ten rozpočet někdo tady vyhádá, nebo schválí za něho." Takže to bych považoval za nešťastné, kdyby to tak bylo.

P.N.

Pane předsedo, v Ostravě jste pronesl sugestivní větu: "Bude-li Česká republika vstupovat do Evropské unie za vládní účasti ODS, nemusí se naši občané obávat, že svého "ano" v referendu o vstupu do EU budou v zápětí litovat." Potud váš výrok. Do voleb bude ale většina, ne-li všechny kapitoly v Bruselu dojednány. Kdyby to po volbách záleželo na vás, tedy na vaší straně a s dohodnutými podmínkami vstupu jste nebyli spokojeni, oddálili byste raději vstup ČR do Unie?

V.K.

To myslím, že jste teď  poskočil asi o deset kroků dál, nemyslím z témat, ale myslím z určitých formulací. My prostě zásadně nesouhlasíme s politikařením kolem vstupu do EU, my prostě nesouhlasíme s tím, aby se z toho hrála taková vnitropolitická hříčka, kde tím, kdo je více proevropsky nadšenecký, tak ten si myslí, že tím má získávat body a že má dávat nálepky a etikety tomu, který vznáší otázky a seriózně se tímto problémem zabývá. Já tyto věci beru nesmírně vážně. Já jsem dneska seděl s novým velvyslancem Irské republiky u nás, který přišel na vstupní audienci ke mně a on říkal: "Já u vás pořád slyším tolik věcí o EU, ale ono to možná tak není." A tak jme se hodinu bavili a on říkal: "To je úplně jiný dojem, než který já získávám ze čtení novin u vás i konec konců u nás v Irsku." Já jsem prostě pro a celá ODS je pro, abychom o těchto věcech mluvili vážně, ale abychom nehráli takové hurá nadšence. A to hraje sociální demokracie, to hraje zoufalým způsobem čtyřkoalice. Já se skoro divím, že se nestydí takovéhle věci dělat, že může být taková lež prostě, taková přetvářka. To přesahuje schopnost mého možná trošku primitivního a přízemního pohledu na lidi, protože já si přece jenom myslím, že to, co člověk říká, tak by měl myslet vážně, ale vidím, že to tak není.

P.N.

Takové je vaše niterné přesvědčení, ale po volbách může se stát, už prostě bude většina těch kapitol dojednaných a teď co?

V.K.

Nebude, v žádném případě nebude. Podívejte, budou dojednávány takové ty věci, které pořád ještě nesahají do toho hlavního. Já myslím, že řada těch těžších věcí nebyla nakousnutá vůbec, a jestli nebyla nakousnutá kapitola zemědělství, tak všichni víme, co to znamená, jestli jsme nepokročili s kapitolou energetika, všichni víme, co to znamená. Já bych mohl říkat dále. Dobře víme, že najednou se některé kapitoly znovu otvírají, že přijde Německo a řekne: "Znovu chceme otevřít kapitolu o tom, jestli je možné, aby vaše firmy mohly fungovat v Německu a zejména v přilehlých oblastech Německa." Já si myslím, že nic dojednáno v tuto chvíli...

P.N.

Čili bude-li to na vás, bude ještě dost prostoru věci pozměnit, jak vy říkáte, pootočit?

V.K.

Určitě.

J.P.

Můžu poslední otázku? Změnili byste v takovém případě složení vyjednávacího týmu a nebo politické zadání, které by tento tým měl naplňovat?

V.K.

Já si myslím, že by muselo být výrazně upřesněno politické zadání, protože já nijak nepopírám jistou profesionalitu pana Teličky, on také už v podobných funkcích byl ve vládách předchozích, ale on je čistý úředník, který opravdu nemá ambice, aby do toho vsouval politiku. A on plní jisté politické zadání, nebo není-li politické zadání, tak úřednický přístup, který, já myslím, je zrovna tak špatný jako chybné politické zadání. A oboje je třeba změnit.

J.P.

Říká náš dnešní host, předseda ODS a předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Co říct závěrem, pane předsedo?

V.K.

Nemůžu říct ještě jednu věc?

J.P.

Můžete.

V.K.

Já než jsem sem teď přišel, tak jsem dnes s opožděním kvůli sobotě a neděli a zavřenému velvyslanectví a poště dostal telegram od prezidenta Bushe osobně podepsaný, který byl adresován našemu kongresu, a mě strašně mrzí, že jsme ho nemohli přečíst slavnostně na kongresu a ještě jsem to ani neměl čas někomu říci. Tak vám to aspoň touto formou říkám.

J.P.

Internet byl rychlejší.

V.K.

Na Internetu už to je, vidím, že jste dokonale připraveni.

J.P.

Ano, snažíme se, když máme dokonalého partnera. Děkujeme za váš čas, za sedm minut bude 18 hodin, v 18 hodin přinese Radiožurnál další zpravodajskou relaci Ozvěny dne.

Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad "Radiofórum, 5.11.2001, 17:10-17:50 hodin