Hlavní strana » Rozhovory » Zkrácený záznam tiskové…

Zkrácený záznam tiskové konference při představení publikace CEPu „Řekněme své ANO nebo NE evropské ústavě“, kavárna Slavia, 6. dubna 2005

Rozhovory, 3. 5. 2005

Petr Mach: Z hlediska Centra pro ekonomiku a politiku je to netradiční setkání. Klasický seminář na téma evropské ústavy, seminář s řečníky, seminář v sále nebo dokonce sérii seminářů budeme dělat jindy. Dnešní setkání slouží k představení této knížky a k odpovědi na případné dotazy zde shromážděných zástupců médií.

Václav Klaus: Záměrem tohoto setkání je uvedení této malé knížečky na český trh, její předání občanům České republiky. Není to žádný seminář, není to beseda o evropské ústavě. Někteří z nás, kteří jsme shromážděni v Centru pro ekonomiku a politiku, považujeme návrh evropské ústavy za skutečně zásadní, revoluční dokument, který mění svět, který mění Evropu, který mění naše životy, který mění životy všech, kteří si ho přečetli nebo i nepřečetli, kteří si myslí, že se jich netýká, ač on se jich týká. A protože je to dokument složitý, dlouhý, špatně čitelný, pokusili jsme se přispět k tomu, aby měl občan České republiky možnost suverénně se rozhodnout o tom, co k němu řekne. Titulkáře článků našich deníku bych chtěl poprosit, aby si přečetli, jak se ta knížečka jmenuje. Aby si všimli, že tam není napsáno „Řekněme své NE evropské ústavě“, ale že jsme záměrně napsali: „Řekněme své ANO nebo NE evropské ústavě“. Čili je to dání šance, je to vybídnutí k dialogu. Je to vybídnutí k tomu, aby se pokud možno každý seznámil s argumenty pro a proti, aby se svobodně a demokraticky v této věci rozhodl.

My evropskou ústavu opravdu považujeme za zásadní a revoluční, průlomový, převratový dokument. Jakkoli se jeho tvůrci snaží tuto jeho převratnost, revolučnost a zásadní průlomový charakter bagatelizovat, jakkoli se nám snaží tvrdit, že v podstatě o nic nejde, že takových dokumentů už bylo napsáno mnoho a že se vůbec nic nezmění. A jakkoli se snaží všemožně říkat: Občané, nečtěte ho, nezabývejte se jím vážně, není to až zas tak důležitá věc. Důvěřujte nám, nám velikánům evropanství. My vám říkáme, že to je dokument dobrý, tak zdvihněte svou ruku a řekněte své ano. Na toto bagatelizování tohoto dokumentu rozumný člověk nemůže nikdy přistoupit. Proto jsme připravili tento stručný a doufejme, že i čtivý dokument. Protože, jak jsem napsal do své předmluvy, nikdo z nás nejsme doma prorokem, nepokusili jsme se takovouto analýzu napsat sami, ač myslím, že bychom to leckteří svedli. Použili jsme text skupiny irských právníků a ekonomů pod vedením profesora Anthony Coughlana, který se nám zdál příhodný, přesný, jasný, srozumitelný. Přeložili jsme ho a je Vám v této stručné brožurce k dispozici v českém jazyce.

Když jsme to dávali číst některým kolem sebe, někteří říkali: Možná, že to je ještě trošku dlouhé! Pro ty, kteří si myslí, že to dlouhé je, jsem se k této analýze pokusil napsat krátkou předmluvu. A pro ty, kteří si myslí, že i ta předmluva je dlouhá, jsem se pokusil napsat jisté shrnující desatero, které je blízké tomu, které před několika týdny uveřejnila Mladá fronta Dnes v rozhovoru se mnou.

Chtěl bych zdůraznit ještě jednu věc: Někteří si pořád hrají s nálepkami eurooptimistů, europesimistů či skeptiků. Prosím Vás, nedělejte to. My, které trápí to, co se děje s Evropou, odmítáme nálepku euroskepticismus nebo europesimismus. Právě proto, že jsme optimisté, tak se maximálně snažíme, aby to s tímto kontinentem a s námi všemi dopadlo co nejlépe. Čili prosím, nepoužívejte tyto zjednodušující nálepky. Prosím také ty, kteří vytahují nálepku nacionalismu, aby to také nedělali. Byl jsem velmi rád, když jsem před dvěma týdny uviděl článek ve Frankfurter Algemeine Zeitung, který byl věnován mé osobě, a tam byla v nadpisu napsaná tato věta: český prezident Václav Klaus má rád svobodu a trh, právě proto se bojí o Evropu. Prosím proto všechny, aby nesklouzávali k takovým laciným nálepkám. Je snadné tyto nálepky odrážet a demonstrovat, jak falešné a směšné jsou. Máte-li hlubší protiargumenty, než jsou tyto, prosím Vás, uvádějte je, ale tyto nálepky ne.

Česká televize, Ivan Lukáš: Vláda na kampaň k euroústavě vyčlenila zhruba dvě stě miliónů korun. Mě by zajímalo, jestli CEP nebude třeba žádat stát o nějakou částku, která by podpořila vydání té knížky?

Václav Klaus: Když tady mluvíte o dvou stech miliónech, roční rozpočet CEPu je tak v kategorii jednoho či dvou procent této částky. V částkách, o kterých vláda hovoří, my nežijeme a nejsme zvyklí se pohybovat. Musíme ukázat, že to zvládneme i bez peněz daňových poplatníků.

Hospodářské noviny, David Macháček: Vy jste, pane prezidente, nebo nevím, jestli nemám tady na půdě CEP říci pane předsedo správní rady, řekl, že ta knížka má sloužit lidem k tomu, aby se každý dokázal svobodně rozhodnout. Chci se zeptat na dvě věci – kde za prvé berete jistotu, že se budeme moci svobodně rozhodovat, protože zákon o referendu, který by nám dával tuto možnost, zatím neexistuje. A druhá věc, kdy Vy osobně si představujete, že bychom se takto svobodně měli rozhodnout? Kdy podle Vás je nejzašší termín pro vypsání referenda?

Václav Klaus: To je nepochybně otázka, která jde za rámec ambicí této knížky a za rámec ambicí jednoho prvku naší občanské společnosti, Centra pro ekonomiku a politiku. O tom my rozhodovat, ani spolurozhodovat nemůžeme. Jako občan této země ale doufám, že lidé šanci říci své ano nebo ne dostanou. V opačném případě by to bylo pohrdání jejich názorem. I když žijeme v nepřímé, zastupitelské demokracii, v tomto případě se jedná o tak zásadní změnu života naší, ale i všech dalších generací, které budou žít v tomto prostoru této země, že by bylo dobré, aby šanci vyjádřit se k tomu dostali všichni. To je mé hluboké přesvědčení. Jakkoli vím, že je text ústavy složitý a jakkoli dobře vím, že lidé nečtou ani volební programy, tak odmítám pohrdavé teze řady eurofilů o tom, že nesmí dopustit, aby o tom rozhodovali občané, neboť oni tomu nerozumí, nejsou dostatečně moudří. Slyším to mimo jiné od kdejakého člena vlády zemí Evropské unie přijíždějícího lobovat do České republiky. To je obrovské pohrdání občanem, to je pohrdání, na které jsme my, kteří jsme prožili komunismus, obzvláště citliví. Jestli to netrápí někoho v západní Evropě, nás to trápí.

Novák František, iDnes.cz: Týden uvedl zprávu, že ve své knížce nabádáte čtenáře, aby hlasovali proti ústavě?

Václav Klaus: Já bych v této chvíli přečetl z mé předmluvy dvě krátké věty, které, doufám, přesně reagují na tuto Vaši otázku. „Věřím, že je předložený text pro každého, kdo se na rozhodování o této věci chce podílet, dostatečným návodem. Udělat si svůj vlastní názor je nejen občanským právem každého z nás, ale i naší občanskou povinností.“ Já k tomu silnější výrok, než tento, který jsem napsal před několika týdny, nemám.

Redaktorka AFP: Za pár týdnů budeme mít první výročí vstupu do Evropské unie. Máme v České republice co slavit?

Václav Klaus: Rád slyším, že i Vy používáte ne druhou, ale první osobu množného čísla. Říkáte máme. Čili Vy, jako Francouzka, se identifikujete s Českou republikou. To už je asi to evropské občanství! Já, když teď přijedu lyžovat do Rakouska nebo Itálie, tak chci říci: ty naše krásné Dolomity! Jestli jste to použila ve stejném významu, tak je to docela dobré. Ale vážně. Nemáme důvod, abychom jezdili lobovat při referendech do cizích zemí, jako to dělají někteří jiní evropští politikové. Já jsem nejel, na rozdíl od prezidenta Vaší země, před španělským referendem do Španělska, abych tam prezentoval své názory. Respektujeme, že výchozí entitou, ve které žijeme, výchozím veřejným prostorem, ve kterém se pohybujeme, je pro nás entita zvaná Česká republika. A já nemám důvod přemlouvat někoho ve Finsku, Irsku, Řecku, Lotyšsku jak má hlasovat. Nicméně, byl bych docela rád, kdyby oni dodržovali stejný princip.

K té Vaší otázce, jestli máme 1. května co slavit? Je zajímavé, že tato otázka přichází od zahraničního novináře. Česká republika vzala vstup do Evropské unie jako normální věc. Tady se netancovalo v ulicích. Mám pocit, že se ani při prvním výročí nebude v ulicích tancovat, ale na rozdíl od řady jiných zemí, v průběhu tohoto prvního roku v České republice nevznikl žádný atak na naše členství v Evropské unii. Občané nezačali protestovat, že se stalo to či ono. A v tom se možná – v té naší pragmatičnosti – od některých dalších zemí odlišujeme.

Český rozhlas, Magdalena Figertová, vysílání do zahraničí: Chtěla jsem se zeptat, pane prezidente, v případě, že by členské země neschválily ústavu, jak si představujete budoucnost Evropské unie?

Václav Klaus: Já si – při neschválení ústavy – představuji kvetoucí budoucnost Evropské unie. A to je ten můj eurooptimismus. Evropská unie a lidé, kteří v ní žijí, potřebují ke svému šťastnému a úspěšnému životu co nejméně takových dokumentů. Takže si myslím, že by se nestalo vůbec nic. Není pravda, že se něco zásadního naruší. Nikoli. Já vím, že to je v evropských kuloárech módní klišé. Velký cyklista, Romano Prodi, používá svůj známý cyklistický příměr: jedete-li na kole, tak nesmíte ani vteřinku přestat šlapat, protože když přestanete šlapat, tak spadnete. To považuji za naprosto zavádějící a nemístný příměr. Evropská unie není kolo. Není třeba nepřetržitě šlapat a chrlit jeden takový dokument za druhým. V Evropě by se bez něho vůbec nic nestalo.

Václav Klaus, kavárna Slavia, 6. dubna 2005