---

Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

---

Přepis živě vysílaného rozhovoru pro "Press klub Frekvence 1"

Rozhovory, 24. 10. 2001

Ondřej HEJMA, moderátor
--------------------
Vážení posluchači,  naším hostem dneska večer je předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus. Dobrý večer.

Václav KLAUS
--------------------
Dobrý večer.

O.H.
Ovšem Václav Klaus je nejenom předseda Poslanecké sněmovny, ale také Občanské demokratické strany, takže já to vezmu hned z kraje. Nedávno proběhla Výkonná rada ODS, za chviličku bude sjezd. Čili co je nového u vás?

V.K.
Výkonná rada pro nás byla opravdu poslední v tom starém složení, takže byla trošku slavnostní a hlavně se připravil kongres, který máme příští pátek, sobotu, neděli v Ostravě. To je ta hlavní zpráva. Že jsme se museli dotknout obecných témat, ať už je to zejména otázka státního rozpočtu a několika takových věcí, to je věc taky jasná a známá. Myslím, že co si přejeme, se jasně řeklo. Rozpočet je klíčová otázka této chvíle.

O.H.
K rozpočtu se určitě vrátíme jako k samostatnému tématu, nicméně sjezd de facto předvolební, podíváme se na kampaň třeba teď, jak bude vypadat kampaň, co jste si tam řekli o kampani, kdo bude hlavním stratégem, kdo bude rozhodovat, už jste vybrali reklamní agenturu, nebo ne, peníze?

V.K.
Hlavním stratégem je Klaus, já myslím, že všichni na to čekají a všichni mi za to vynadají, až to nedopadne dobře. Samozřejmě máme volební štáb, máme jakýsi tým pro přípravu volebního programu. My si nekupujeme volební kampaň, my nejsme strana, která by ukázala na jednu reklamní agenturu a řekla: "Ti umí prodávat prací prášky, takže ať prodají ODS ve volbách," my toto necháváme na sobě.

O.H.
Už jste se poučili?

V.K.
To už poněkolikáté si takto nebereme a určitě to děláme my sami a zadáváme si na parciální dílčí věci volební kampaně právě ony agentury, odborníky, ale ten celek, tu koncepci si necháváme opravdu na sobě.

O.H.
Takže když tu máme stratéga Klause, pojďme si říct něco o té strategii? Čekají nás nějaká překvapení? Zeptám se na ty banální billboardy, kdo bude na billboardech, to je velké téma všech politických stran?

V.K.
Tím jste řekl klíčovou věc, protože teď máme kongres a ten kongres zhodnotí poslední dva roky a zvolí nové, či staronové nebo, já nevím, jaké, nové vedení ODS.  Myslím, že tím do značné míry určuje, kdo bude na těch billboardech. A ta chvíle je dneska skutečně o tom, kredibilitu každé politické strany, v daném případě i ODS, nepochybně určují  tváře, které ji reprezentují.

O.H.

A to budou ti krajoví lídři, předpokládám, čili bude to v tomto počtu zhruba?

V.K.
To bude 14 krajových lídrů, i když ti nebudou voleni na tomto kongresu. Kongres bude volit předsedu, místopředsedy, novou Výkonnou radu. Čili já myslím, že udělá obrovský krok kupředu a právě ten kongres máme teď o měsíc dřív, než jsme vždycky mívali kongresy v prosinci, abychom měli o kousek větší klid a čas na to, aby  nové vedení ODS se pustilo plně do  kampaně, která je klíčová, protože ten supervolební rok 2002 předurčí celé desetiletí naší země. A my to dobře víme a byli bychom rádi...

O.H.
Skutečně si myslíte, že ty volby jsou takhle klíčové, že to je na dekádu? Proč to tak je?

V.K.
Za prvé, já jsem chtěl doříct tu větu, že myslím, že my to víme a teď naším úkolem a úkolem celé  volební kampaně bude sdělit to občanům, aby oni věděli, že jsou to tak klíčové volby. Příští rok se bude měnit parlament, to znamená Poslanecká sněmovna, bude se měnit jedna třetina Senátu, budou se totálně vyměňovat komunální politikové neboli nové volby do měst a obcí a koneckonců bude volba prezidenta. Takže to se vymění téměř všechno, kromě krajů, které byly zvoleny v loňském listopadu, téměř všechno se vymění v naší zemi.

O.H.
Ale proč je to na celých deset let, bude to zásadní křižovatka, kde se bude rozhodovat o osudu země na delší dobu, než je jeden volební mandát? Myslíte, že opravdu tak je to?

V.K.
Má to dvě roviny, jedna věc je, že de facto skončila první dekáda, koneckonců dvanáct let po listopadu všechny politické strany už byly u vlády, už není možné říkat, že je nějaká nedotčená a teď ona přijde a budou všechny věci čisté a zavedou kampaně a všechno vyřeší a naslibují všechno možné i nemožné. To snad bylo proveditelné při minulé volební kampani a na tom také úspěšně sociální demokracie provedla svůj tah do Strakovy akademie. Ale teď už každý vidí léta jejího vládnutí a vidí, že to tak opravdu není. V tom je jedna změna, že budou známí všichni, každý kdo tam jde a co slibuje a co může, co umí, neumí. A druhá věc je, že v té době nás čeká konsolidace našeho polistopadového období, čeká nás normální vývoj svobodné pluralitní tržní společnosti a ekonomiky a čeká nás klíčový krok, vstup do EU. A teď jde o to, jestli tam půjdeme s hlavou vztyčenou, anebo jestli se budeme vlísávat Evropské unii tak, jak se to víceméně dělalo dosud. To je důležitá věc a k tomu chce ODS říci jasné slovo.

O.H.

Čili vy jste řekl, že jsou to skutečně velice důležité volby. Řekl jste tu myšlenku, že všechny strany už si vládnutí nějakým způsobem ozkoušely. To mě přivádí k otázce na téma, o kterém se také hodně hovoří, a to je ta problematika takzvaných nových tváří. U vás ve straně, pokud čtu dobře noviny, se žádná veliká revoluce v tomhle směru nechystá a nakonec i sociologové říkají, že lidé si nějakým způsobem přejí politiky, které už znají, od kterých vědí, co mohou očekávat. Čili nicméně zase, když se ty nové tváře neobjeví, tak to může vypadat, že strana je zabetonovaná, že neprodukuje nové talenty, čili jak to vidíte vy?

V.K.
Včera jsem od osmi do dvanácti v noci psal první stránky svého projevu na kongres a takové ty stránky ne o velké politice, ale o vnitřku ODS. A téma nové tváře, kontinuita, diskontinuita, postup vpřed místo držení se v zakopaných pozicích, to je hlavní téma toho nového uskupení.

O.H.
A co jste napsal?

V.K.
Nebudu Vám to prozrazovat, já to přednesu příští sobotu v Ostravě. Ale když jsem to napsal a dneska, než to bylo přepsáno na stroji, tak skoro jsem se zalekl a říkal jsem si: "Tam mě nebudou mít rádi, protože se tvářím přísně a ostře."

O.H.

Žádáte nové tváře, ptáte se, kde jsou?

V.K.

Žádám evidentní krok vpřed, takže jestli něco mám nakousnout a prozradit, tak toto.

O.H.
Kdybychom se podívali na jednotlivé souboje, které zatím probíhají o místa místopředsedů, tak jsem zaznamenal v tisku například střetnutí primátora Kasla s poslancem Zahradilem, ve kterém byl úspěšnější poslanec Zahradil. Vidím, že pozice Ivana Langera vůči Kateřině Dostálové na Olomoucku je poměrně dosti silná. Vidím, že Libuše Benešová, která byla výraznou političkou ODS po roce 97, jakoby ustupovala do pozadí. Vidím to dobře, anebo co se děje v ODS?

V.K.
Tak jeden souboj, který jste tady uvedl, jsem prožil já, který se odehrál na pražském regionálním sněmu, což je předkongres regionální, minulý pátek. Samozřejmě jsem tam byl přítomen, i já jsem měl hlasovací právo, jinak jezdím jako host na toto regionální setkání. Takže souboj o místopředsedu Zahradil - Kasl byl evidentní a zřetelný a myslím, že také naznačuje určitý posun generační na straně jedné a názorový na straně druhé. Takže jestli ten souboj v Praze dopadl 66:25 ve prospěch prvního z nich, tedy Jana Zahradila, tak  myslím, že to něco naznačuje.

O.H.

Funkce primátora je zakletá zřejmě?

V.K.
To je možná pravda, ale chtěl jsem říct to, že ptáte-li se na nové tváře, tak koneckonců ani Zahradil, ani Kasl nebyli nikdy místopředsedy ODS. Takže byl-li by to kterýkoliv z nich, tak by to byl viditelný posun vpřed.

O.H.
Ivan Langer, říká se, že jste měli spory?

V.K.
Ale tak nemyslím, že spory, nespory,  já jsem přísný a chtělo by se mi říci spravedlivý.

O.H.
To musí říct někdo jiný.

V.K.
Proto se usmívám. A já vidím výkony, takže občas zareaguji tak, občas zareaguji onak.  Nemyslím, že jsme měli nějaké spory, já myslím, že nikdo nebyl svědkem toho, že bychom spolu měli spor s velkým s.  Na druhé straně si nemyslím, že bych očekával, že by na Olomoucku mohla poslankyně Dostálová porazit v kandidátce Ivana Langera, to jsem opravdu, myslím, neočekával.

O.H.

Tady to vidíte jasně.

V.K.
Libuše Benešová, já myslím...

O.H.
Na to se ptám taky, že se mluví o ženách ve vládě a ve vysokých postech?

V.K.
Myslím, že ty loňské senátní volby byly pro ni velmi kruté a nejsem si úplně jist, jestli ta krutost, která nastala, byla přesně tím, co způsobila, nebo zasloužila si ona sama, nebo jestli to Benešová v dané chvíli, v dané atmosféře neschytávala trošku i za někoho jiného nebo za všechny a jestli, v tomto smyslu myslím, že tuto porážku si v žádném případě nezasloužila, takovou porážku, jaká tam byla. Takže, že jí to trošku ubralo rozletu, nebo, jak bych to nazval, síly, elánu, to já myslím, že je pravda a nepochybně je potřeba, aby ona prostě zůstala politikem ODS. V jaké funkci a na jakém postu, o tom rozhodne kongres.

O.H.
Na výkonné radě jste hovořili o rozpočtu a o jiných důležitých věcech. Já jsem zaslechl včera vyjádření vašeho senátora Sobotky, proběhla tam taková zajímavá myšlenka. Hovořilo se o různých koalicích, jak to bude po volbách. Samozřejmě tuhle odpověď z vás nedostanu, to si dobře uvědomuji, to se bude řešit podle těch čísel, konkrétních výsledků po volbách, nebo se snad něco změnilo? Nicméně pan senátor Sobotka říkal, že si dovede představit koalici s ČSSD za předpokladu, že by ČSSD navrhla zákaz komunistické strany. To mě docela překvapilo jako myšlenka, je to jeho osobní názor, nebo je to něco, co na výkonné radě proběhlo?

V.K.
Já jsem s panem senátorem Sobotkou ještě nemluvil, proto jsem radši k tomu nechtěl zaujmout žádný názor, protože tuto myšlenku jsem ještě nikdy neslyšel a skoro bych se zdráhal komentovat, že než si ověřím, že to je skutečně pravda, že něco takového řekl. Já jsem takovouhle úvahu fakt nikdy neslyšel, před mýma ušima, očima nikdy nebyla vyslovena. Tím neříkám jednou provždy nějaký názor o tom, či onom vztahu ODS vůči ČSSD, ale jako myšlenka vazby tohoto vztahu na tuto podmínku...

O.H.
Asi to byla nějaká momentální inspirace?

V.K.
Proto bych chtěl vědět, jestli to tak opravdu bylo, nebo jste to vy novináři zase trošičku...

O.H.

Ne, ne, já jsem to slyšel na vlastní uši.

V.K.

Tak vidíte,  to jste první, který mi to potvrzuje. Já jsem myslel, jestli to nebylo trošku jinak.

O.H.

Kdybychom měli uzavřít tuto stranickou kapitolku, téma koalic, je tam něco nového, nebo není, všechno zůstává při starém, programová příbuznost je přednější, ale pragmatické rozhodnutí na základě konkrétních výsledků bude zřejmě hlavní?

V.K.
Nejen to, já myslím, že ty výsledky to předurčí, protože  čísla v tom budou hrát obrovskou roli, jestli se to číslo plus to číslo dá sečíst tak, že v něm bude víc než 50 % ve sněmovně, tak to něco řekne, když to číslo bude jiné, tak to bude muset být jinak. A já myslím, že celá ta hra kolem  státního rozpočtu, která se teď rozehrává, něco naznačuje.

O.H.
Tak pojďme tedy ten rozpočet, když už jste to podruhé zmínil, pojďme to dodělat?

V.K.
Ne, že bych chtěl tady předznačovat, jak to bude, za prvé, protože to nevím, ale protože tím žiji a protože v sobotu o tom mluvím několik hodin na Výkonné radě ODS, v neděli sedím doma a píšu svůj pravidelný týdenní článek na téma, co s rozpočtem, dnes ráno v osm hodin si povolám naše hlavní experty ODS, pány Tlustého, Kocourka, Weigla a další, co s rozpočtem a od osmi do deseti s nimi dvě hodiny sedím, tak proto o tom mluvím chtě nechtě.

O.H.
Tak, co já znám z médií, je prostě to, že existuje opoziční smlouva, kde jsou určité podmínky na schválení rozpočtu, tam to s tím schodkem vypadá nepříliš reálně do budoucna, nicméně se hovoří o tom, že situace je vážná a že rozpočtové provizorium by bylo opravdu nebezpečnou věcí, v tom se shodujete i s Vladimírem Špidlou. Čili co to znamená, podpoříte ten rozpočet i s eventuelním schodkem, který by přesahoval ten definovaný opoziční smlouvou? Znamená to vlastně konec opoziční smlouvy a přitom její nekonec, dalo by se říct?

V.K.
Tak já bych hlavně řekl, nechme teď hříčku, že v opoziční smlouvě o rozpočtu nebylo ani slovo, ale to je jedno. Chtěl bych říct toto, jestli mě někdo poslouchá ze sociální demokracie, tak ať to slyší. Nemyslím si, že naše základní rvačka v dané chvíli v obrovské předurčenosti strašné spousty čísel, která už v tom rozpočtu jsou a která přes noc někdo nevyměníme, když na tom vláda a odborníci ministerstva financí pracovali půl roku teď, tak že by je za dva večery někdo mohl přepsat, to není tak jednoduché. Myslím, že ten desetimiliardový deficit, který k sobě přidává ještě část deficitu trošku z jiného soudku, kterou, já vím, že lidé špatně chápou, o co se jedná, tak já nevidím základní problém, co dělat s tím deficitem, problém vidím v něčem jiném. Problém vidím v rozsahu, v rozměru toho rozpočtu jako takového. Tady je evidentní, že jde o relaci něčeho k něčemu a každý trošku ekonomicky uvažující člověk ví, že tím kritériem je podíl výdajů státního rozpočtu na HDP neboli podíl toho, co běhá skrz stát místo toho, aby to zůstávalo ve vaší, mé nebo jakékoliv jiné kapse. To je to, co je přerozdělováno, to je klíčový ukazatel, který o něčem vypovídá.

O.H.
A tam vy jste nespokojen, protože tam je ten podíl příliš vysoký?

V.K.

Jedna věc je, že je vysoký ten podíl, což je dlouhodobý spor mezi vládou socialistickou a vládou liberální, ale tady jde o to, že se sociální demokracie pokusila před volbami tento podíl zvýšit. To znamená, zvýšit přerozdělování ve státu v rozsahu, který já bych viděl v kategorii někde kolem patnácti, šestnácti, říkám záměrně, miliard korun, a to je pro mě velmi nepřijatelné.

O.H.
A jak tohle chcete změnit?

V.K.
Spíš, než bych se pral o to, aby deficit místo deset byl devět nebo něco v tomto smyslu, tak já si spíš myslím, že by měl poklesnout rozsah rozpočtu na obou stranách, to znamená i na té příjmové, i na té výdajové. Stejně si myslím, že jsou příjmy nadneseny, takže adekvátně tomu snížit výdaje.

O.H.
A dá se tohle udělat za dva dny, takováhle zásadní strukturální změna v rozpočtu?

V.K.
Pár škrtů je naprosto nezbytných,  doufám, že to sociální demokracie ví a nemohou to být škrty pouze kosmetické, to říkám naprosto jasně. A škrty nemohou být jenom v okrajových položkách, škrty prostě musí být i u těch klíčových ministrů, kteří definují něco z politiky sociální demokracie.

O.H.

Žádný politik nerad o tomhle mluví, ale kde by ty škrty měly být?

V.K.
To jsou nepochybně kapitoly pana ministra Špidly, to jsou nepochybně kapitoly pana ministra Grégra, to jsou kapitoly pana ministra Fencla, ministra Schlinga, tedy doprava a spoje. Nejsou to dneska kapitoly obrany a vnitra a asi určitě ne v dnešní chvíli školství, ale jestli jsem tím jasně naznačil cestu, tak pak jsem vám tím něco odpověděl, doufám.

O.H.
Dobře, můžeme předpokládat, že někdo ze sociální demokracie vás poslouchal a my budeme za chviličku pokračovat na úplně jiné téma. Naším hostem je Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a Občanské demokratické strany. My jsme už probrali situaci v ODS, probrali jsme státní rozpočet, takže pojďme se podívat na jedno to velké světové téma, které je, zdá se, trvalé a ještě dlouho s námi bude. Je to problém terorismu. Ten problém se neustále vyvíjí, situace se neustále mění a to, co jsme zažili v posledních dnech, by se dalo nazvat třeba antraxová horečka. Je to zvláštní fenomén, psychologický úkaz, který cloumá, řekl bych, všemi národy. Cítíte to jako velkou věc, nebo je to věc, která přejde, signalizuje to něco podstatného?

V.K.
Tak traviči studní byli vždycky, co lidstvo lidstvem je a dřímali pár let, desetiletí, či možná staletí a pak najednou se vynořili a vznikla jejich epidemie. Se světem to vždycky otřáslo, nějak se to překonalo. Antraxová horečka je něco podobného. Já si myslím, že musí nastat naprosto nemilosrdná odpověď vůči této antraxové horečce.

O.H.
V Británie schválili zákon, který umožňuje odsoudit člověka, tuším, až na sedm nebo osm let natvrdo rovnou za falešný poplach prostřednictvím antraxu, byl byste pro něco takového?

V.K.

Já bych byl okamžitě pro a nejenom to, já si myslím, že nejenom takovýhle trest, ale musí ten trest být okamžitý. Naši soudci musí udělat změnu logiky svého zasedání a ráno chycen a odpoledne odsouzen. Nevidím možnost, aby tady nebyly exemplární příklady potrestání, protože jinak se lidstvo vůbec a my tady s touto věcí nemůžeme vypořádat.

O.H.
Když půjdeme od tohoto problému k problematice vlastních vojenských akcí proti teroristům, probíhá bombardování Afghánistánu, je to snaha o likvidaci těch teroristických skupin, jejich základen. Jak vidíte toto úsilí? Je ve vašich očích úspěšné a hlavně, jaké kroky budou eventuelně následovat potom, až se třeba podaří chytit bin Ládina, až bude situace tam vyřešena? Zbyde ještě mnoho ohnisek napětí, mnoho zemí, které třeba teroristům dávají úkryt, co pak?

V.K.
Já nemám opravdu žádné tajné informace, které...

O.H.

To neočekávám, spíš úvahu.

V.K.
Já vím, chci tím říct, že politik ví to, co vidí kdekdo jiný v televizi a vidí temnou oblohu a nějaká blikající světýlka a pak zář nějakého výbuchu a ten politik neví, jestli to náhodou nejsou záběry z Bělehradu před několika lety, nebo jestli to jsou už týden staré záběry. Prostě nedovedu k tomu nic říct a míru úspěšnosti toho posoudit nedovedu. Mě zaujalo prohlášení, které jsem si dneska přečetl, prohlášení viceprezidenta Spojených států Cheneyho, člověka, kterého znám, s kterým jsem nejednou hovořil a kterého si nesmírně vážím, člověka, myslím, velmi rozumného, praktického, pragmatického. A Cheney dneska, aspoň podle našich novin, řekl, že boj s terorismem neskončí za našeho života. To je vážná věc, kterou, já myslím, bychom si všichni měli uvědomit, Takže jde o to, jak úspěšné, jak úspěšná bude tato konkrétní akce, která nějaký konec mít musí a co to bude znamenat pro všechny věci další.

O.H.
Mě spíš zajímalo to, až skončí tato akce, která konkrétně probíhá v Afghánistánu a na které se skutečně shoduje drtivá většina národů, kterých se to týká, řekl bych, tedy neislámských národů každopádně. Otázka podle mě vzniká potom, až tato akce bude více, či méně úspěšně ukončená, jestli je to čas na spočinutí a jakési přehodnocení situace, zamyšlení se, anebo jestli je to vytrvalý nemilosrdný nekonečný boj a ty priority jsou jednou provždy dané, není tady možnost nějakých úvah? Ptám se na to proto, že i prezident Clinton, který byl hostem Fóra 2000, ve svém projevu naznačil myšlenky, že je potřeba změnit naše chování vůči třetímu světu, vůči chudým zemím, čímž v podstatě rezonoval s myšlenkami, řekněme, některých levicovějších politiků, kteří hovoří o sociálních příčinách tohoto jevu.

V.K.
Tak, za prvé, neočekávám spočinutí, myslím, že nemůže zůstat takhle vypjatá atmosféra, ta musí v nějaké chvíli skončit. A právě tady hrozí, aby neskončila takovým vyšuměním do prázdna, aby si lidé nezvykli na to, že ty záblesky bombardování budou vidět na televizi každý měsíc a nic. Takže já myslím, že nesmí dojít k vyšumění do prázdna a také není vůbec důvod k nějakému spočinutí. Myslím, že  11. září něco změnilo zásadně. Svět už opravdu není stejný a nebude stejný nikdy. Zranitelnost, křehkost světa se ukázala velmi zřetelně, takže já myslím, že spočinutí není.

O.H.
Přehodnocení náhledu na globalizaci, ekonomiku, řád světa, sdílení problémů s třetím světem, chudí proti bohatým, to jsou velká témata, která se ozývají, ve Španělsku jsou demonstrace, to není žádná islámská nálada?

V.K.
Myslím, že přehodnocení jistě bude existovat, ale nemyslím si, že zrovna v těch věcech, které teď jmenujete. To jsou opravdu levicové sny, které si myslí, že pomoci někomu je možné, že někam budou dávat peníze, což je mimochodem ta nejsnazší metoda, jak někomu pomáhat. Ale to je pomoc tak krátkodobá, že opravdu nikam nevede. Nijak jsem  nestudoval vystoupení prezidenta Clintona na pražském Fóru, nicméně aspoň co z něj vím nepřímo, tak se musím trošku pousmát, protože jestli někdo je osm let prezidentem této největší světové velmoci, pak po pár měsících po skončení svého prezidentství se dostává do role kritika politiky této velmoci, když on byl hlavním tvůrcem této politiky, této země po celých posledních osm let, tak tomu se musím trošičku usmát, tak to nevypadá.

O.H.

Dobře, když odmítnete tyto způsoby řešení nebo tyto náhledy na věc, tak jak by to mělo být podle vás, jak řešit ty příčiny? Kde jsou tedy, pojďme si znovu říct ty příčiny a co s tím dělat, protože si myslím, že tuhle otázku si klade každý člověk, jak tomu zabránit, aby se to nestalo, aby už nebyly ty strašné věci?

V.K.
Myslím, že globalizace, jakkoliv je to slovo, které já sám nepoužívám, nebo nerad používám, protože je strašně měkké, strašně málo definované, schovává se pod něj všechno možné i nemožné, tak v každém případě jistý vývoj světa založený na prudkém nárůstu techniky a technologie dopravní a komunikační, které propojují každé místečko na zeměkouli neuvěřitelně rychle, tak tento proces tady je, bude a jestli si někdo myslí, že mu bude stát v cestě, tak bohužel to neustojí v té cestě. Toto se pokoušet měnit, dirigovat, organizovat, zakládat nová OSN, to by byla největší tragédie, která by se lidstvu mohla stát. Tudy určitě cesta nevede. Já si myslím, že prostě jediná věc, která je nezbytná, je pokus neumožnit takové věci, jako jsou teroristické útoky. Myslím, že úkolem je řešit některé věci dříve, než se dostanou do takové tragické fáze.

O.H.

To znamená, skutečně průzkumná činnost, činnost tajných služeb, identifikování pachatelů?

V.K.
Myslím, že ty tajné služby a hledání těch pachatelů je jenom jedna stránka věci. Já myslím, že spíše jde o racionální politiku, racionální zahraniční politiku jednotlivých zemí, nehraním her jedné proti druhé. Afghánistán je tragédií, když tam jednou bojovalo Rusko nebo Sovětský svaz, teď tam bojuje někdo jiný. Prostě na tyhle věci je třeba si dát pozor, protože většinou mají zpětné efekty, které si člověk vůbec nepřál.

O.H.
Čili vidíte velkou roli v mezinárodní diplomacii, o tom se také hodně hovoří. Myslíte si, že tohle je spor převážně americký, samozřejmě je v jisté dimenzi celosvětový, ale už vidíme možné různé akcenty v evropské politice, v americké politice, konkrétně třeba na Středním východě, kam odjel Javier Solana nedávno zřejmě s nějakou novou iniciativou. Jak vidíte tento poměr Evropa - Amerika v této situaci dramatické?

V.K.
Tak já stojím a skoro bych byl rád, kdybych mohl říci: "Stojíme na straně Ameriky." A pokus Evropy emancipovat se, což nemůže znamenat nic jiného, než přijít s něčím o kousek jiným a říkat: "My bychom to dělali takhle, tamto není dobře," ten tady určitě bude, dal se očekávat a je jenom otázka, kdy tato věc nastane. Myslím, že Evropa a její dominantní politikové budou brzy více a více říkat, že kdyby se to dělalo jinak, tak k tomu všemu nemuselo dojít. A já se toho strašně bojím, a proto si velmi vážím toho, že takové to drobení se postojů v politice české zatím ještě nenastalo, což je pro nás a pro známý český oportunismus velmi pozoruhodné.

O.H.
Vážení posluchači, naším hostem je Václav Klaus, vy budete za chviličku mít možnost klást své telefonické dotazy na číslo 57400999, ale já ještě předtím položím poslední otázku tady z té mezinárodní oblasti diplomatické. Nová situace vytváří nová spojenectví, mění se význam různých zemí, geografických celků. Otázka Ruska je nasnadě. Spekuluje se o tom, že Rusko vlastně na současné krizi vydělalo, jeho politické akcie stoupají, hovoří se o tom, že by se Rusko mohlo stát členem NATO. Co si o tom myslíte vy a vůbec jaká je role těchto paktů v této situaci? Není to nakonec střet kultur místo toho klasického střetu paktů vojenských aliancí?

V.K.
Tak teď jste těch otázek dal moc, nevím, jakou si vybrat z nich.

O.H.

Rusko, začneme Rusko, bylo první.

V.K.
Nemyslím si, že při rozumných vazbách mezi NATO nebo Spojenými státy a Ruskem, že by to mělo a muselo, vůbec, že by bylo rozumné, aby to vyústilo ve vstup Ruska do NATO, to mi nedává opravdu žádný smysl. Mmyslím, že když to někdo vyslovuje, je to pouze pokus krátkodechého zalíbování se někoho někomu, to se mi nezdá racionální. Že se mění pozice různých zemí, že najednou vchází jiná země do hry, že začínají být významné,  musím říci, že zcela hmatatelné je to i pro každého z nás.

O.H.

Myslíte si, že i naše země...

V.K.

Chci vám říct maličkůstku, naprostou maličkůstku. Dneska se na mě obrátilo ministerstvo zahraničních věcí, což je pravidelná otázka, s dotazem, jestli bych jako předseda sněmovny nemohl přijmout uzbeckého ministra zahraničních věcí, který zde bude na návštěvě. Musím se přiznat, že v tom neuvěřitelném shonu, ve kterém žiji, bych vždycky v minulosti řekl: "Kdyby to byl ministr zahraničí Ameriky, Kanady, Velké Británie, Polska, Slovenska a tak dále, tak to určitě ano, ale Uzbekistán, nemám čas, nemohu, v žádném případě." Už jsem se nadechl a začal jsem v sekretariátu říkat: "Ne, ne, omluvte, 7. odjíždím do Polska, to nebudu mít v žádném případě čas." Pak jsem se nadechl a říkám: "Uzbekistán to je hned vedle Afghánistánu, to je vlastně unikátní příležitost, jak vidět živého ministra zahraničí této země, slyšet jeho skutečný názor, ne zprostředkovaný přes média, dozvědět se něco o tom, jak se tato země na to, která je tím velmi zasažená a postižená, dívá." Neboli role jednotlivých zemí se velmi začíná měnit a moje rozhodování dneska ve dvě hodiny odpoledne v mé kanceláři je úplně klasickým příkladem této změny.

O.H.
Má to nějaký dopad na EU, abychom alespoň jednou větou se k tomuto tématu postavili, protože telefonické dotazy za chviličku přijdou?

V.K.
Nevím, nevím, všechno souvisí se vším, ale že bych si chtěl specificky vybírat vztah k EU, ptáte-li se, k jejímu dalšímu vývoji, k rozšiřování, k prohlubování důvodu existence, já myslím, že bezprostřednost k této věci tady podle mého názoru není.

O.H.
Říká Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS. A teď už je tady ta chvíle pro vaše telefonické dotazy. Tak prosím, první otázka.

posluchač
Dobrý večer, tady Zdeněk Svoboda z Prahy 7. Já mám otázku na pana Klause. Kdo podkopává parlamentní demokracii více, pan Klaus tím, že něco jiného říká už šest let a něco jiného dělá? Mám na mysli například opoziční smlouvu v držení vlády socialistické na začátku volebního období, která teďka je platná, 17 členů bylo bývalými komunisty, nebo podkopává parlamentní demokracii pan Halík, Pehe a studenti aktivisté? Děkuji za odpověď.

O.H.
Dobře.

V.K.
Myslím, že tomu pánovi je zbytečné odpovídat, on přesně zná mou odpověď, on to jen tak zkouší. Myslím, že jeho připomínání opoziční smlouvy jako prvku podkopávání parlamentní demokracie je dětinské, urážlivé a já myslím, že je zbytečné na to odpovídat. To je legitimní politická dohoda v momentu, když někteří jiní, se kterými eventuálně by bylo lepší se dohadovat, totálně selhali a jasně řekli, že si dohodu nepřejí. Myslím, že ten pán to ví a jenom tak provokuje.

O.H.
Dobře, já tady mám ještě jednu otázku, která je také vůči vám kritická. Posluchač Kosek se pomocí e-mailu ptá: "Jak je to s obchodem se zeměmi a organizacemi podporujícími terorismus?" Naráží na ty vaše spory, jestli tedy má být striktní embargo vůči Libyi, Iráku, cituje vás tady, že jste říkal, že: "Lituji Američany, kteří si nechají od své vlády říkat, ve kterém hotelu smí, nebo nesmí být," když jste kritizoval prodej nebo vlastnictví našich hotelů ze strany Libye. Jak je to tedy s politikou a obchodem v tomto nově polarizovaném světě?

V.K.
Tak, za prvé, já si nejsem vědom, že bych to někdy vyslovil, na mě se hází všechno možné, že bych vyslovil někdy něco o Libyi.

O.H.
A proto říkám, pojďme k tomu obchodu.

V.K.
Toho si nejsem skutečně vědom, ať mi něco nepodsouvají všichni. Možná jsem zazíral, když za našimi zády došlo k prodání pražského hotelu Forum někomu a americká vláda to vyřešila tím, že se tam žádný Američan nesmí ubytovat. Protože my jsme o tom prodeji nikdo z nás nevěděli, takže se nám to zdálo kritizování vlády, že jsme to umožnili, když soukromé subjekty si prodaly jeden druhému něco. Mně se to zdálo jako příkré hodnocení nás, kteří jsme tomu nemohli nijak zabránit, ani jsme nevěděli, že se to děje, protože to bylo přes maltskou firmu.

O.H.
Ano, ale ten postoj k zemím, které, dejme tomu, jsou na té druhé straně, dalo by se říci, promítne se nějak výrazněji, řekněme, do obchodních vztahů, anebo i nadále budete se držet zásady, že obchod a politika jsou nějakým zlem?

V.K.
Nikdo z nás ani vteřinu se nedržel zásady, že obchod a politika jsou věci naprosto oddělené, nikdo nikdy to neřekl.

O.H.
Čili kde je ta hranice?

V.K.
Kde je hranice? To je případ od případu, ta je vždycky nesmírně těžká a nesmírně obtížná v konkrétním případě definovatele. Že bychom apriorně si mysleli, že to vazbu nemá a že si vesele má každý obchodovat s každým, to prostě není pravda a nikdo z nás to, aspoň co já vím, nikdo z nás kolem mě to nikdy nehájil.

O.H.
Dobře, poslechneme si další telefonický dotaz.

 posluchač
Dobrý večer, tady posluchač z Liberce. Viktor Kožený nějak vlastní miliardy, pochopitelně v žádném případě nejde o nepoctivost. Pana profesora Klause se ptám, zda stále platí jeho známý výrok: "Jen víc takových Kožených?" Děkuji.

O.H.
Dobře, takže to je osud Viktora Koženého, kupónová privatizace.

V.K.
Skutečně nevím, jestli debaty, které zde vedeme, máme vracet k těmhle věčným otázkám, které jsme každý tisíckrát odpověděli a každý to ví.  Jestli pan Kožený vlastní nějaké miliardy, já jsem mu je nedal, ty miliardy mu dali ti z vás posluchačů, kteří naletěli na jeho reklamu, která tehdy byla, kteří chtěli deset tisíc korun místo jedné tisícikoruny, kterou dali za kupónovou knížku. Mě velmi překvapilo, kolik lidí bylo ochotno prodat své kupónové knížky komukoliv, panem Koženým počínaje, nebo konče. On udělal svou reklamu nesmírně chytře a bystře a v průběhu kupónové privatizace dosáhl, myslím, viditelného a velkého úspěchu, to je jedna věc, něco úplně jiného je x let po kupónové privatizaci, jak pan Kožený začal nakládat se svými penězi a eventuelně, kde je má a kde je investoval, jestli tady, nebo v cizině, jak je investoval, jestli dobře, či špatně, způsobem, který se líbí tazateli, mně nebo komukoliv jinému. To jsou dvě úplně odlišné věci.

O.H.

Dobře, potud tedy otázka týkající se Viktora Koženého. Poslechneme si další dotaz, budeme doufat, že bude trošinku aktuálnější. Prosím.

posluchač
Dobrý večer. Já bych se chtěl zeptat pana předsedy, jestli se před volbami hodlá zbavovat zkompromitovaných politiků, mám tím na mysli paní Dostálovou a pana Štěpánka? Děkuji.

V.K.
Tak, za prvé, já musím říci, že například vůbec nic nedávám, nepodepisuji vaše adjektivum zkompromitované k té, či oné osobě, v žádném případě ne, ale jenom pro vysvětlení, pan Štěpánek nemá v ODS žádnou funkci a to, že je členem Rady, přesně se jmenuje, pro rozhlasové a televizní vysílání, jestli se nemýlím, tak to je něco úplně jiného. Oni nepůjdou, tedy aspoň on nepůjde v žádném případě do žádných voleb.

O.H.
Ale kandidoval za ODS do Senátu?

V.K.
Kandidoval do senátních voleb, dopadl, jak dopadl, veřejnost mu předvedla, jestli ho má ráda, nebo méně ráda, jestli by si přála, aby on ji reprezentoval v Senátu, to já myslím, že je naprosto v pořádku. Naopak paní poslankyně Dostálová, myslím, že má pozici na Olomoucku dostatečně silnou, myslím, že kandidována bude a k tomu nemám co říci. Nevím,  čím je zkompromitovaná, nevím, jaké tam zaznělo slovo.

O.H.

A půjdeme dál, poslechneme si další dotaz.

posluchač
Dobrý večer, tady je Koudelka. Prosím vás pěkně, já bych se pana profesora chtěl zeptat na takovou záležitost týkající se ekonomických modelů světových. Víme, že už jsme měli různé ekonomické modely, v současném případě je tady tržní hospodářství, jestli existují nějaké zárodky nějakého nového dosud neobjeveného neověřeného ekonomického modelu?

O.H.

Dobře, tak to je taková prognostická skoro otázka, filozofická.

V.K.
Na to musím říci, že žádný nový model se nikde nerodí, a když tazatel používá slovo model, tak tím, myslím, cítí a dává jasně na vědomí, že mu jde o model, teoretickou konstrukci, a že něco jiného je daleko komplikovanější, daleko smíšenější realita. V žádné zemi světa není realizován učebnicový model, ani my jsme v minulosti neměli učebnicový model centrálního plánování a zrovna tak dneska nemáme žádný učebnicový model tržní ekonomiky. Realita je vždycky pomíchaná, smíchaná, a jestli něco bude jiného v budoucnu, tak se může jednat o různé mixáže těchto dvou základních.

O.H.
Ale revoluční změnu na obzoru nevidíte?

V.K.
Není kam, žádná třetí další není. Jenom se bude vychylovat kousek doleva k více státním zásahům, nebo kousek doprava k méně státním zásahům, a to je pro každou generaci, pro každou zemi, pro každou etapu nový úkol, a ten se řeší stále znovu a znovu.

O.H.

Většinou ve volbách. A my si poslechneme další dotaz.

posluchač
Já bych měl dotaz na pana Klause. Při stálém nárůstu lidí na zemi a díky tomu rychle se tenčícím zásobám ropy a plynu je nemyslitelné, aby se technická koncepce rozvoje světa podstatným způsobem nezměnila. V této válce již se řeší cena ropy, protože bin Ládin požadoval podstatně vyšší cenu ropy. Čili jaké primitivní myšlení pan Klaus má, když tvrdí, nebo když odmítá změnu koncepce rozvoje světa technickou, když tvrdí, že jiná cesta není? Děkuji.

V.K.
Pán předtím se mě ptal na ekonomické modely, které se týkaly relativní vazby nebo relativního poměru státu a trhu. Něco úplně jiného je, řekněme, způsob technických řešení, o ropě jsem neřekl ani slovo, a to je otázka úplně jiná. Já, za prvé, zásadně nemohu souhlasit s tvrzením tazatele, který přichází s pokusem profesora Maltuse 200 let starým, který říká, že lidí je stále více a více a zdrojů k jejich obživě je stále méně a méně, nebo musí se dělit mezi více hladových krků a z toho plynou nějaké závěry. Tyto maltusovské myšlenky se nám 200 let vracejí, pokaždé jsou vyvráceny jako nesmyslné a v každém případě poměr lidí na straně jedné a zdrojů na straně druhé je 200 let od Maltuse pořád stejně v pořádku, pořád není pravda, že vyčerpáváme zdroje. Naopak lidstvo svým rozumem a svými nápady a myšlenkami objevuje nové a nové zdroje, takže ten poměr zdrojů a lidí je v pořádku.

O.H.
A když mluvíme o těch zdrojích, abychom jenom dokončili tu otázku, ropa versus třeba jaderná energie. Nemyslíte si, že současná krize, která se točí tak nějak kolem toho Perského zálivu, kolem zdrojů ropy, by mohla i s tímto do budoucna nějakým způsobem pohnout s náhledem na jiné zdroje energie třeba?

V.K.
Myslím, že lidstvo nepřetržitě hledá jiné zdroje energie a určitě je najde a určitě je nachází, lidstvo také nachází  ropu na jiných místech, než ji nacházelo dříve. Nejslavnější útok na ten poměr, kolik je lidí a kolik je zdrojů, udělal takzvaný římský klub, absurdní pololaická skupinka někdy kolem roku 70. A ta prognózovala, že už v roce 85 žádná ropa na světě nebude. Dneska je  ropy známé daleko víc než v roce 70, čili lidé objevují novou a novou, to jsou prostě pohádky.

O.H.
A situace na frontě se mění každým okamžikem. Naším hostem byl Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny. Já vám přeji hodně štěstí, mějte se hezky, někdy příště na shledanou.

V.K.
Děkuji.

"Press klub Frekvence 1", 22.10.2001, 18:15 hodin