Hlavní strana » Rozhovory » Interview prezidenta…

Interview prezidenta republiky pro srbský deník Večernje Novosti

Rozhovory, 3. 11. 2008

Dá se říci, že politické a ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Srbskem jsou na úrovni, která odpovídá tradičnímu přátelství mezi oběma národy? Daly by se tyto vztahy zlepšit? A jak? Jak důležité jsou vztahy se Srbskem pro Českou republiku a jak důležité by mohly pro Srbsko být vztahy s Českou republikou?

Přátelství mezi Českou republikou a Srbskem má dlouhou tradici a mým cílem je právě toto během své první oficiální návštěvy Vaší země ve funkci prezidenta zdůraznit. Má návštěva by měla být potvrzením skutečnosti, že je přátelství mezi oběma našimi zeměmi silné a pevné a že na tom nic nezmění žádná jednotlivá událost. 

Na politické úrovni a – musím zdůraznit – na úrovni prezidentů jsou vztahy velmi dobré. Prezident Tadić navštívil Českou republiku v září 2007 a setkáváme se každoročně několikrát na různých mezinárodních fórech. Míra vzájemného pochopení a shody našich názorů je velmi vysoká. 

Obchodní výměna mezi našimi zeměmi roste v řádu desítek procent ročně, ale je nadále co zlepšovat. České firmy v Srbsku rozšiřují své aktivity a na obou stranách existuje silný zájem hledat nové podnikatelské příležitosti. To je i důvod, proč řada českých podnikatelů přijíždí do Srbska u příležitosti mé návštěvy a já se tu setkám s nimi, i s jejich srbskými partnery. 

Vláda České republiky uznala nezávislost Kosova, ale tento krok nebyl přijat ani většinou českou veřejnosti, ani Vámi. Jaké má důsledky pohrdání suverenitou a teritoriální integritou zemí? Otevřel případ Kosova Pandořinu skříňku (např. s Gruzií) a kdo ponese zodpovědnost za jeho následky? Co když Mezinárodní tribunál v Haagu prohlásí odtržení Kosova za nezákonné?

Můj nesouhlas s tím, že česká vláda uznala Kosovo, je všeobecně známý. Případ Kosova otevřel Pandořinu skříňku a každá země, která Kosovo uznala nebo uzná, musí vědět, že za to nese zodpovědnost. Uznání Kosova bylo chybou a obávám se budoucího vývoje na různých místech světa, který to potvrdí.

Uznání nezávislosti Kosova ze strany České republiky většinu Srbů zaskočilo a rozhořčilo více než uznání ze strany jiných států. Čím si to vysvětlujete? 

Já velmi soucítím s tím, co Srbové v té chvíli cítili. Srbové mají v České republice mnoho přátel a Češi mají mnoho přátel v Srbsku; přátel, kteří v klíčových momentech naší historie stáli při nás. Když byl srbský velvyslanec odvolán do Bělehradu poté, co česká vláda uznala Kosovo, chtěl jsem svým setkáním s ním vyslat signál lidem u nás i v Srbsku, že se na vztazích Čechů k Srbům nic nemění.

Česká republika bude od 1. ledna 2009 předsedat Evropské unii. Ve stejné době Srbsko očekává, že podnikne významné kroky směrem k unii, např. v oblasti vízové liberalizace a snad by mohlo získat i status kandidátské země. Jsou tato očekávání realistická?

Vždy jsem vyzýval k realistickým očekáváním pokud šlo o přistupování k EU a o samotné členství, totéž platí i pro naše předsednictví v Radě EU. Česká republika se pokusí Srbsko přiblížit Evropské unii. To je jednou z priorit českého předsednictví. 

Pro Srbsko je jedním ze strategických cílů vstup do EU. Vy jste známý euroskeptik, jehož názory a postoje mají váhu a opírají se o pevné argumenty. Jak byste popsal Srbům pro a proti vstupu do Evropské unie? Co Česká republika vstupem do EU získala a co ztratila?

Myslím, že existují pouze euro-realisté a euro-naivisté, nikoli euro-skeptici. Nepřijímám bez pochyb vše, co přichází z EU, a odmítám nekritický pohled na evropský integrační proces. Je to proces, který má své výhody, ale i své náklady. 

Česká republika získala určitou, i když omezenou, schopnost podílet se na rozhodovacích procesech EU. Získala přístup k prostoru, kde existuje volný pohyb pracovních sil (i když ještě ne úplně), zboží, služeb, lidí, kapitálu a myšlenek. Je důležité tento prostor dále rozšiřovat. Ale ztratila část své suverenity – schopnost rozhodovat o svých vlastních záležitostech. Většina legislativy schvalované českým parlamentem teď přichází v podobě směrnic a nařízení z EU.  A co je zásadnější, obávám se, že směřování ke „stále těsnější unii“ zastínilo hlavní původní cíle evropské integrace: otevírání se, odstraňování různých bariér, liberalizace. Předsednictví České republiky v EU má slogan „Evropa bez bariér“ a jeho ambicí je obrátit pozornost zpět k těmto původním cílům.

Jaká je míra nebezpečí centralizace EU a sloučení národních států v nějaké Spojené státy evropské – což je zřejmý cíl bruselské administrativy? Vidíte nějaký limit v převádění kompetencí od národních států do Bruselu? Proč jste proti Evropě regionů a pro Evropu států? 

Toto nebezpečí reálně existuje a k centralizaci dochází. Říkat něco jiného by bylo nalháváním si. Množství pravomocí přesunutých od národních států do Bruselu už dávno překročilo jakoukoli rozumnou mez. Státy nadále považuji za základní stavební prvky evropské integrace, protože jsou hlavním zdrojem identity občanů evropských zemí. Demokracie může existovat pouze v rámci nich, nikoliv nad nimi.  

Vidíte nové možnosti pro integraci širší Evropy nebo je EU optimálním rámcem, který by se neměl měnit? Je např. Rusko navždy vyloučeno z Evropské integrace? Vidíte potencionální nebezpečí ve vzestupu jeho moci, jako většina západních komentátorů? Rusko reagovalo podrážděně na raketovou základnu v České republice. Myslíte, že tato reakce byla na místě nebo nikoli? 

Nemyslím si, že “Rusko reagovalo podrážděně”. Je obtížné Rusku vysvětlit, že radar na českém území nebude namířen proti němu, ale nadále jim to vysvětlujeme. Nevidím dnes Rusko jako nebezpečí, nedémonizuji ho, nenavrhuji kroky a projekty, jejichž premisou je být „protiváhou“ Rusku. Je potřeba dělat opak, tj. znásobit naše úsilí o spolupráci a dialog s Ruskem.

Jako premiér jste v devadesátých letech provedl Českou republiku nejobtížnější fází transformace. Jste hrdý na to, že stát, který jste vedl, se rychle a úspěšně transformoval s nerozvinuté postkomunistické země ve vyspělý a perspektivní středoevropský stát? 

Jsem hrdý na to, že transformace skončila úspěšně a že je Česká republika svobodnou, demokratickou zemí s fungující tržní ekonomikou. 

Srbsko se dnes snaží postavit na vlastní nohy, politicky a ekonomicky ve mnohem náročnějším prostředí. Co byste jako uznávaný ekonom poradil srbským politikům, jaký je nejlepší recept na hospodářské oživení, posílení prosperity a demokracie?

Když jsem byl premiérem, proslul můj výrok “I am not willing to pay hard money for soft advice” (nejsem připraven platit tvrdé peníze za měkké rady). Nechci srbským politikům radit. Vše, co udělají, musí být na základě jejich rozhodnutí, na základě domácích podmínek, a na základě jejich vize, kam jít a jak se tam dostat. 

Světová finanční krize postihla nejvýznamnější finanční instituce a dokonce některé státy. Kde vidíte její příčinu a jaký konec to podle Vás bude mít? Jak vidíte svět za 50 let? 

Tato finanční krize ukazuje, že by měly být dodržovány tržní principy a pravidla trhu. Kdykoliv jsou oslabeny – jak se to stalo ve Spojených státech za Clintonovy administrativy s levnými úvěry na nákup a výstavbu domů – spustí se tím problémy, které mohou dorůst do takových rozměrů, do jakých dorostly dnes.

Věřím, že všichni pochopí, že abychom se vyvarovali takové krize, je potřeba více kapitalismu a více trhů. Kapitalismus a trhy nejsou příčinou krizí. U kořenů příčin současné krize je nedostatek kapitalismu. 

O světě jaký bude za 50 let vím jistě jen jednu věc. Lidé se budou smát opatřením, která dnes mnoho států přijímá v tzv. boji proti globálnímu oteplování.

I když řadu let zastáváte vysoké ústavní funkce, Vaše popularita je neměnná, dokonce roste, což je u politiků docela neobvyklé. V Srbsku jsou Vaše názory velmi uznávané. Čím si vysvětlujete svou politickou dlouhověkost a respekt, který jako státník, ekonom a člověk máte? 

Je to zřejmě proto, že vždy říkám své názory otevřeně, ale i  proto, že jsou založeny na principech a pevných přesvědčeních, nikoli na politické korektnosti, bez ohledu na to, že to velmi často znamená foukat proti větru.

Zoran Miljatović, Večernje Novosti, 2. listopadu 2008