Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro deník Super o…

Rozhovor pro deník Super o návrhu programu případné koaliční vlády ČSSD a Koalice

Rozhovory, 28. 6. 2002

Před pár minutami vás propustili z nemocnice. Jak se cítíte?

Nemocnice je pro mě velká zkušenost. Vynechám-li pár hodin při operaci víček před několika měsíci, v nemocnici jsem ještě nikdy v životě nebyl. Člověka tam leccos napadne, leccos si uvědomí, o lecčem si může v klidu popřemýšlet. Pro mě to tedy ztracený čas nebyl, naopak, získal jsem od našeho "hemžení" na politických kolbištích jistý odstup.

Sledoval jste jednání o vládě a vládním prohlášení?

Je to určitá ironie osudu, někdo by totiž dokonce mohl říci, že jsem onemocněl kvůli tomu. V pondělí ráno jsem jel do parlamentu a v autě jsem si četl návrh zásad budoucí koaliční smlouvy z dílny ČSSD. Dopředu jsem telefonoval, ať je připravena sekretářka, že jí hned začnu diktovat zásadní repliku. V pondělí publikovaný text je totiž něčím, co po listopadu 1989 ještě nevzniklo, vyloučím-li programy KSČM, které jsem ale nikdy nečetl. Pondělní dokument je úder z čistého nebe. Myslím, že programová prohlášení Adamcovy perestrojkovské vlády v závěru osmdesátých let, vynecháme-li orientaci na SSSR, byla velmi podobná.

Adresátem tohoto textu ovšem nebyla veřejnost, ale lidovci a unionisté.

Nedovedu si přestavit, co probíhá v jejich hlavách, takový obrat k socialismu musí snad být moc i pro ně, ne? Ne-li, pak to znamená, že názory nemají vůbec žádné. Ať si to srovnají s jimi nenáviděnou opoziční smlouvou a tolerančním patentem. Bylo by dobré, kdyby si tyto dokumenty položili vedle sebe. Možná by je to trklo do očí.

Myslíte, že bude fungovat takováto koaliční vláda?

Nevěřím v magické číslo 101 a spíše se obávám daleko nebezpečnějšího čísla 142, neboli obrovského vlivu komunistů na budoucnost naší země. Vidím-li - jistě nedefinitivní - návrhy budoucí vládní sestavy, zdá se mi, že tam budou unionisté a lidovci skutečně pouze do počtu.

A co vaše osobní ambice? Spekuluje se o možnosti, že budete opět předsedou Poslanecké sněmovny...

Žádné osobní ambice, pokud jde o posty nemám. Nikdy jsem je ani neměl. V žádném případě nemíním o tuto funkci s nikým kšeftovat. Což jistě neznamená, že bych takovou funkci trucovitě odmítal, pokud bych byl v tajných volbách zvolen. Ale to není to, o čem bych dnes přemýšlel.

A o čem přemýšlíte?

Nikdy se nesmířím s dnešním stavem, s budováním nového socialismu u nás. To by pak byla celá naše komunistická zkušenost zbytečná. Je třeba oslovit ty, kteří to vidí stejným způsobem a dát jim novou naději. Přesně toto je to, o čem v těchto chvílích přemýšlím. Říká se, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. Já ale myslím, že dnes rodící se vládu si nezasloužíme.

A co vaše prezidentské ambice?

O tom teď opravdu vůbec nepřemýšlím. Teď jde o to, co s naší zemí. Věřím, že pan prezident povolební vyjednávání zvládne a myslím, že také nastává čas, abychom přemýšleli o tom, jakou důstojnou pozici zajistit Václavu Havlovi po jeho třináctiletém prezidentství. Standardní demokracie to umí, my ještě nikoli.

Petr Hájek, SUPER, 28.6.2002