Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z Latinské Ameriky č.…

Zápisky z Latinské Ameriky č. 5

Články a eseje, 24. 11. 2009

Včera jsem prorokoval, že spaní ve výšce 3400 metrů nad mořem nebude žádná sláva. Nebyla, ale až zas tak hrozné to také nebylo. Přesto se řada členů delegace přiznala, že furiantské vyběhnutí do druhého patra hotelu místo použití výtahu problém s dýcháním a točením hlavy vyvolalo. 

Cuzco je neopakovatelné svým, dnes už zcela propojeným inckým i katolickým duchem. Noční hodinová a ranní hodinová procházka v historickém centru města – více času jsme neměli – je úžasná, stejně jako těžké, zlaté španělské baroko v kostelích.

Opouštíme Peru a letíme do Brazílie. Nechápal jsem, proč děláme velkou okliku přes Bolívii, prodlužující let o celou hodinu, ale brazilská armáda žádné letadlo nad určité území nepouští. Protože je neděle a v hlavním městě by nikdo nebyl, začínáme  návštěvou státu Amazonas a jeho hlavního města Manaus, kde nás vítá starosta a guvernér (který má překvapivě arabské jméno). 

Stát Amazonas má rozlohu více než 1,5 milionu kilometrů čtverečních (asi 20 Českých republik), ale má jen 4 miliony obyvatel. Město Manaus se nachází uprostřed deštného pralesa, na řece Rio Negro, těsně před jejím soutokem s Amazonkou. Největší řeka světa je neuvěřitelně velká i z letadla a o to více, když po ní plujeme.

Město Manaus mělo svou hvězdnou chvíli – období kaučukové horečky v letech 1890-1920 – kdy se stalo hlavním producentem kaučuku pro celý svět. Pak se objevily levnější kaučukové plantáže v Malajsku a také se začal vyrábět syntetický kaučuk. Tím Manaus ztratil svůj původní význam a zchudl. 

Dnes je to významný obchodní přístav, kam mohou po Amazonce dojet velké námořní lodě, ač je město od moře vzdušnou čarou vzdáleno 850 kilometrů, po řece je to kilometrů 1500. 

Guvernér nám půjčil svou loď k odpolední projížďce černé Rio Negro a žluté Rio Solimoes, které společně vytváří Amazonku (podle Brazilců, podle Peruánců pramení už v Peru). Tyto dvě obří řeky vedle sebe tečou několik kilometrů, aniž by se jejich barvy smíchaly. 

Po cestě zpátky je nám doporučeno, že se můžeme z lodi vykoupat. Půlka delegace odvážně skočí do vody, aby okamžitě všichni zjistili, že je proud řeky tak silný, že plavat zpátky k lodi není možné. Dalo velkou práci nás ve vodě třemi policejními čluny posbírat a vrátit na loď. Byli jsme v tom zcela nevinně.

Je vedro, 37°C a vlhko, jak má v deštném pralese být.

Václav Klaus, 22. listopadu 2009

(Publikováno v deníku Právo dne 24. listopadu 2009)