Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Eskalace války je…

Jiří Weigl: Eskalace války je hrozba pro všechny

Jinýma očima, 7. 9. 2026

Minulý týden se znovu rozjely americké snahy o zprostředkování mírového řešení rusko-ukrajinského konfliktu. Trumpovi vyjednavači Witkoff a Kushner o víkendu navštívili jak Moskvu, tak poprvé i Kyjev a při jednáních s nejvyššími představiteli obou válčících zemí se pokoušejí oživit mírová jednání. V Kyjevě jsou prý přítomni i poradci pro národní bezpečnost evropských mocností Británie, Francie a Německa, což je pro šance na úspěch amerických snah velmi varovný signál.

Máme totiž před očima osud prvního Trumpova mírového pokusu z listopadu loňského roku, kdy to byly právě evropské velmoci, které přesvědčily Ukrajinu o nepřijatelnosti 28 bodového amerického plánu. Jeho obsah lze shrnout asi zhruba následovně - Ukrajina ustoupí v otázce území, NATO a velikosti armády, Rusko zastaví válku a Ukrajina dostane bezpečnostní záruky a začne obnova. Byl to realistický základ pro jednání, protože čas nehraje ve prospěch Ukrajiny.

Evropské mocnosti však přesvědčily Zelenského, že odmítnutím Trumpova plánu, eskalací války a maximálním rozšířením dronových útoků na klíčovou infrastrukturu v hloubce ruského území lze donutit Putina k míru z pozice síly. To bylo v příkrém rozporu s politikou Trumpovy americké administrativy a mělo také za následek pouze omezenou americkou podporou pro Ukrajinu.

Zažili jsme tedy v důsledku toho dalších deset měsíců pokračování války, která svou délkou přesáhla boj národů bývalého SSSR proti německé agresi za druhé světové války. Ukrajina byla nucena přežít nejhorší válečnou zimu, v jejímž průběhu byla Rusy zničena nebo zásadně poškozena tamější energetika. Její stav před další zimou vyvolává letos katastrofická očekávání.

Ukrajinské drony opravdu úspěšně zasahovaly strategická zařízení, rafinérie, letiště a průmyslové objekty ve velké hloubce ruského území, ale tyto údery vyvolaly ruskou odvetu a konflikt opravdu výrazně vyeskalovaly právě ve chvíli, kdy se Ukrajina stává pro bývalého rozhodujícího spojence USA přítěží. Američané se v únoru 2026 zapletli do dosud trvající války s Íránem a do tímto způsobem vyvolané krize na Blízkém východě. Ta je nyní hlavní bezprostřední vojenskou a zahraničněpolitickou prioritou americké vlády a podstatným způsobem oslabila americkou pozornost, zájem a možnosti v podpoře Ukrajiny. Současná tragická situace ukrajinské protivzdušné obrany, která bez nedostatkových amerických raket není schopna chránit zemi před ruskými balistickými útoky, je toho jasným důkazem.

Ukrajinská eskalace vzdušné války ruské odhodlání válčit neoslabila, naopak vyvolala ničivou ruskou odpověď. V průběhu několika posledních měsíců Rusko zničilo ukrajinské přístavy, zemi prakticky odřízlo od moře a zablokovalo jak vývoz ukrajinského obilí, tak dodávky vojenského materiálu po moři. Ruská odveta znamená také konec „podivné války“, kdy válečného ničení byly uchráněny železniční uzly a překladiště vojenských dodávek ze Západu, mosty přes Dněpr, kdy následkem každodenních nočních útoků stovek dronů a raket na ukrajinská města byly jednotky mrtvých a zraněných, nikoliv stovky a tisíce, jak bývá při válečných operacích podobných rozměrů obvyklé. Dosud to nebyla Gaza s tisíci mrtvých civilistů denně. Dnes se ale v důsledku eskalace cílem masových ruských útoků stává veškerá ukrajinská logistika, a tak stoupají počty obětí a objem škod.

Na frontě je pohyb vojsk sice pomalý, ale přesto Ukrajina od odmítnutí Trumpova plánu ztratila strategické pevnosti a významná města Pokrovsk, Myrnohrad a Konstantynivku na Donbase a město Huljajpole v Záporoží. Ukrajinská armáda je stále v defenzívě a není schopna převzít strategickou iniciativu.

Lze tedy oprávněně říci, že po deseti měsících od původního Trumpova mírového plánu je ukrajinská situace všestranně horší, než byla před eskalací. Má kritický nedostatek klíčové protiletecké munice, stále chybějí vojáci, nepřítel je na hranici posledních klíčových měst na Donbase - Slovjansku a Kramatorsku. Vyčerpaná společnost s obavami vyhlíží nadcházející zimu, roste politické napětí, neutuchávají korupční aféry a objevují se protivládní demonstrace. Lidé stále odcházejí ze země a vojáci dezertují.

Pokračování tohoto vývoje je hazardem s existencí nezávislé Ukrajiny. USA hledají mírové řešení a evropští spojenci, kteří Ukrajinu do války stále tlačí, nejsou schopni Američany nahradit. Jak Francie, tak Británie i Německo mají zásadní vnitropolitické problémy, jsou silně zadlužené, deindustrializované a trápí je finanční problémy a nezvládnutá migrace. Dosud vládnoucí establishment není schopen čelit nástupu nových stran reprezentujících nespokojenou většinu jejich obyvatel. Příkladem může být drtivá porážka německých vládních stran v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku. Francii něco podobného čeká v prezidentských volbách příští rok a lépe na tom není ani Velká Británie.

V této situaci je další a další eskalace války na Ukrajině hrozbou nejen pro tuto zemi samotnou, ale i pro celý svět. Některé evropské vlády, které se obávají ztráty svých mocenských pozic, se začínají utíkat k šíření válečné psychózy, zbrojení a vyhrocování mezinárodního napětí. V Evropě hrozí přímý střet mezi některými členskými zeměmi NATO a Ruskem. Stačí málo a náš kontinent může k překvapení svých obyvatel nečekaně spadnout do válečného požáru tak, jako v roce 1914.

Dnes zjevné, že Ukrajina Rusko sama těžko porazí. Jedinou šancí pro její přežití je kompromisní mír. Evropské země by jí proto neměly tlačit do pokračování války a slibovat pomoc a podporu, kterou jí nejsou schopny ani nechtějí vážně poskytnout. Americké mírové úsilí si zaslouží evropskou podporu, nikoliv, tak jako před rokem, torpédování. Další devastování Ukrajiny, její válečná porážka nebo zhroucení jsou opravdu vážným rizikem, které nemůže být v našem zájmu.

Jiří Weigl, 7.9.2026