Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Václav Klaus: Několik…

Václav Klaus: Několik poznámek k tématu „Co je katolická tradice? A co jí není!“

Projevy a vystoupení, 28. 8. 2026

Dámy a pánové,

děkuji za pozvání na Vaše letošní fórum. Vaše opětovné pozvání si vysvětluji tak, že jsem Vás, aspoň doufám, svým loňským projevem úplně nezklamal. Mám radost, že mám znovu příležitost být zde, v tomto nádherném historickém klášteře.

Ve svém loňském projevu – nazvaném „Dnešní svět a jeho nepřátelé“ – jsem hovořil o agresivním útoku modernity (a nezodpovědných modernistů) na tradiční evropskou společnost. Kořeny tohoto útoku jsem viděl a vidím – pravděpodobně jako Vy – v tom, co se odehrává v evropské společnosti od konce 18. století a zejména v radikálních změnách, k nimž došlo v desetiletích po pádu komunismu. Komunismus byl takovým nebezpečím, že brzdil jakýkoli další podobný útok na podstatu svobodné společnosti.

Vaše letošní otázka „Co je katolická tradice?“ je pro mne neoddělitelně spojena s otázkou: Co je Evropa? Co udělalo Evropu Evropou? Tak široce musí být tato otázka podlé mého názoru interpretována.

Současné hlavní nebezpečí – odhlédnu-li od nezodpovědného akceptování války jako řešení sporů mezi státy – vidím v agresivitě dnešních ismů, doktrín a ideologií, jako jsou progresivismus, environmentalismus, multikulturalismus, globalismus a genderismus. A v lidech, kteří tyto myšlenky prosazují. To však bylo mé minulé téma. Tím se dnes znovu zabývat nebudu.

Loňský projev byl pro mne relativně snadný. Byla to má témata a Vaše pozvání mne motivovalo podívat se na ně z částečně jiné perspektivy. Vaše dnešní téma je jiné. Nejsem odborníkem na detaily katolické tradice. Nejsem teolog ani církevní historik. V této oblasti nemám žádné komparativní výhody.

Katolickou tradici chápu jako něco, co je pro mne hotovou věcí. Jako něco, o čemž nediskutuji. Katolická tradice je v mých očích v každém případě podstatnou součástí evropské civilizace, něčím, co Evropu odlišuje od civilizací jiných. Když mluvíme o Evropě, nemluvíme o geografii. „Naše“ Evropa je výsledkem dlouhého historického vývoje, v němž hrálo křesťanství rozhodující roli. I proto chtějí progresivisté minulost zapomenout a vymazat z dějin.

Specifičnost evropské křesťanské tradice vidí člověk lépe zvenčí než zevnitř. V Evropě bych nikdy nepoužil větu „jsem Evropan“. Na Novém Zélandu nebo při lyžování ve Skalnatých horách v Coloradu je tento výraz logický a někdy nezbytný. Stejně tak při návštěvě Japonska, Indonésie nebo Nigérie. I proto by měl člověk cestovat, ale ne pouze proto, aby se lépe opálil nebo vykoupal.

Evropa by bez křesťanství, bez katolické církve, bez jejích představ o člověku, rodině, odpovědnosti, svobodě a morálce nebyla Evropou. V tom spočívá – ve zjednodušené zkratce – mé chápání katolické tradice.

Tradice, jako po generace utvářený soubor přesvědčení, zkušeností, norem a institucí, jsou předpokladem kontinuity. Ta je pro každou fungováníschopnou společnost naprosto nezbytná. Jsou důležité i pro naši orientaci ve společnosti. Moderní člověk se mýlí, když se domnívá, že může každá generace svět vymýšlet znovu. Pokus nezodpovědně „dekonstruovat“ minulost, její instituce a zděděné hodnoty nutně vede k prázdnotě. Představa člověka bez historie, bez pohlaví, bez národa, bez náboženství, bez kulturní příslušnosti však není osvobozením člověka. Je cestou k jeho zotročení.

Dnešní masivní útok na tradice je útokem na evropskou civilizaci. S tím se my, kteří jsme dnes zde, nechceme pasivně smiřovat. I proto jsme tady. Nejsme lidmi bez minulosti. Pokus oddělit Evropu od jejích křesťanských kořenů znamená pokus o vědomou změnu evropské identity.

Bránit tradici neznamená zastavit čas. Tradice určitě není tradicionalismem. Zachování tradice nevyžaduje neměnnost. Každá živá společnost se musí neustále měnit. Změna však nemůže být vzdáním se minulosti.

Katolická církev existuje už dva tisíce let. Její síla nespočívá v tom, že se podřizuje či podléhá každé společenské módě. To nám ovšem nesmí bránit ve schopnosti vést diskusi i o tom, jak katolická církev k dnešnímu vývoji, k tomu, co i negativního se dnes děje, sama přispěla. Tím se ale dnes zabývat nebudu.

Z mé strany nejde o pokus o seriózní projev. Je to jen pozdrav. Přesto bych chtěl na závěr zopakovat své přesvědčení, že Evropa bez své křesťanské tradice Evropou nemůže zůstat.

Václav Klaus, Katolické fórum St. Georg, klášter Vyšší Brod, 28. srpna 2026. Překlad z němčiny.