Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro PrahaIn:…

Václav Klaus pro PrahaIn: Deficit státního rozpočtu je zlo a neodpovědnost

Rozhovory, 4. 9. 2026

1. Pane prezidente, celý svůj politický život jste prosazoval rozpočtovou odpovědnost a vyrovnané hospodaření státu. Jak z pohledu ekonoma hodnotíte návrh schodku státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun? Je podle vás takový deficit ekonomicky obhajitelný?

V této věci jsem názorově zcela konzistentní. Pro mne je jakýkoli deficit státního rozpočtu zlo a nezodpovědnost. Tečka. Všechno dalšího, co řeknu, je pouze rozvíjením této výchozí teze. Něco úplně jiného je úvaha o tom, jestli je možné – bez nebezpečí hluboké recese – velký rozpočtový deficit okamžitě vynulovat. To samozřejmě nejde, ale volby byly bez jednoho měsíce před jedním rokem (že vláda vznikla později, je něco jiného) a Babišova vláda měla povinnost od počátku začít pracovat na snižování deficitu. To neudělala.

 2. Je tento schodek především problémem jednoho konkrétního rozpočtu, nebo podle vás ukazuje na hlubší a dlouhodobý problém českých veřejných financí? Kdy podle Vás nastal okamžik, kdy se Česká republika vydala špatným směrem?

Ano, Česká republika má dlouhodobý finanční problém. Hledat konkrétní datum je nemožné. Proti zahájení deficitního financování České republiky jsem protestoval už v konci devadesátých let, v souvislosti s nástupem vlády Miloše Zemana, který tento problém nikdy necítil. Z té doby je moje knížka „Země, kde se již dva roky nevládne“ (Rabitt & Rabitt, Praha, 1999), a zejména knížka CEPu „Problém českých veřejných financí na počátku nového desetiletí“ (Praha, 2002).

3. Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že bez vyššího schodku by Česku hrozila ekonomická stagnace. Je to podle vás legitimní argument, nebo spíše politické zdůvodnění vysokých výdajů?

České republice v dnešní době žádná stagnace nehrozí. Hrozí jí dlouhodobý pomalý ekonomický růst, který si ničením svého ekonomického prostředí jeho nadměrnou regulací a šílenými zelenými nápady plně zasloužíme. Proti tomuto pomalému růstu žádný rozpočtový deficit nepomůže. Tomu může pomoci systémový zásah, který už dobře známe z počátku devadesátých let: deregulovat, liberalizovat, desubsidizovat (zrušit nejrůznější dotace a subvence). To jsme zvládli jednou provést, to musí nějaká budoucí vláda provést znovu. Tato vláda to nebude.

4. Vláda obhajuje vyšší deficit mimo jiné výdaji na obranu, zdravotnictví, energie a investice. Existuje podle vás něco jako „dobrý deficit“, který lze ekonomicky ospravedlnit, nebo by měl stát dlouhodobě hospodařit bez schodku?

Žádný z těchto argumentů není obhajobou rozpočtového deficitu. Ve válce nejsme (jestli se tam svými německými sousedy nenecháme dotlačit), zdravotnictví funguje, energetická politika potřebuje něco jiného než vyšší investice (potřebuje zrušit Green Deal) a určitě nepotřebujeme zvyšovat investice. Míra rozestavěnosti (což znamená nepřetržité zahajování staveb bez jejich dokončování) je u nás mimořádně vysoká, jak dokazují pro každého uživatele ulic a silnic nesmírně rozkopané ulice a silnice. Viz můj článek „Rozkopaná Praha aneb příliš velká rozestavěnost investiční výstavby“ (Echo24, 6. srpna 2026). Z přeregulované ekonomiky se nemůžeme „proinvestovat“.

5. Český státní dluh je ve srovnání s řadou evropských zemí stále relativně nízký. Je to podle vás důvod ke klidu, nebo už současný trend zadlužování představuje vážný problém?

Moje maminka mi vždycky říkala, že argument, že ostatní děti můžou to či ono, neznamená, že když půjdou všichni skočit z železničního mostu, že to mám udělat také.

6. Velká část státních výdajů je dnes velmi obtížně redukovatelná – například důchody, sociální dávky, platy ve veřejném sektoru či zdravotnictví. Má podle vás vláda ještě vůbec prostor pro skutečné škrty, aniž by výrazně omezila některé veřejné služby?

Slovo obtížně redukovatelná je nesmysl. Obtížně redukovatelné je něco, co se vláda neodvažuje redukovat. Bojí se protestů těch či oněch. Ale vláda je proto vládou, aby uměla rozhodnout, co se má v které chvíli redukovat. Generální ředitel České televize nedávno označil navrhované snížení rozpočtu České televize za něco, co vyžaduje krizové řešení. Co je krizového na zpoždění rekonstrukce zpravodajství na Kavčích horách nebo zpomalení přesunu brněnského vysílání z jedné budovy do druhé. Posluchač České televize to ani nezaregistruje. To je pouze plán pana generálního ředitele.

7. Pokud byste měl dnešní vládě doporučit jednu zásadní změnu v návrhu rozpočtu, co by to bylo?

Začít škrtat. A protože je výběr těžký, začít škrtat plošně. To doporučuji už řadu desetiletí.

8. Jedním z důvodů růstu výdajů jsou také vyšší výdaje na obranu. Je podle vás v současné geopolitické situaci legitimní financovat část těchto výdajů na dluh, nebo by i obranu měl stát pokrývat z běžných příjmů?

Odmítám označovat tento druh výdajů za výdaje na obranu. To, co dnes děláme (a to, co dělá západní Evropa), jsou výdaje na válku. A ty zvyšovat nemusíme. Někteří ani nechceme.

9. Když se podíváte na české veřejné finance v delší perspektivě, dá se ještě současný trend zadlužování zvrátit bez výrazného zvýšení daní nebo bolestivých škrtů, nebo už jsme se dostali do situace, kdy bude účet za dnešní výdaje nevyhnutelně vysoký?

Stát v České republice už je nesmírně mocný a zvyšovat jeho moc zvyšováním daní je nepřijatelné. Odmítám škrty označovat za bolestivé. Že je a bude účet za dnešní nadměrnou výši výdajů státního rozpočtu velký, snad ví každý myslící občan České republiky. Myslím tím člověka, který není pirátem, lidovcem, socialistou či beznázorovým STANem.                                                                                      

Bob Asher,  PrahaIN, 4.9.2026