Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro deník "Super" o…

Rozhovor pro deník "Super" o Benešových dekretech, předvolebním boji a povolebních koalicích

Rozhovory, 16. 3. 2002

Pane předsedo, ve středu vláda popřela slova evropského komisaře Günthera Verheugena, že je připravena, pokud se ukáže že tzv. Benešovy dekrety neodpovídají právu Evropské unie, předložit jejich změnu českým zákonodárcům. Čím si tato slova vysvětlujete?

Nemám důvod mluvit ani za vládu ani za pana Verheugena. Odmítám to v každém případě, a kde vznikl problém mezi těmito dvěma, ať si to vyřeší sami. Nicméně evidentní věcí je to, že otázka tzv. Benešových dekretů je klíčová, rozhodující otázka naší budoucnosti a velmi bych se bránil, aby se to někdo pokoušel bagatelizovat jako okrajové, symbolické.

V nedávném televizním rozhovoru jste řekl: „Nesmíme tuto věc podceňovat, není to otázka nějakého symbolického přátelského gesta, není to otázka lepšího či horšího interpretování minulosti. Je to věc velmi hmatatelná, věc velmi hmatatelných efektů, je to věc dotýkající se našich životů, našich majetků, celistvosti našeho území.“ Z toho čiší dost velká obava.

Neumím ta slova říci o nic lépe a jen bych použil jiná slova pro vyjádření této myšlenky. Za každým z těchto slov, které jsem v televizi řekl, stojím a prosím, aby je i ostatní vzali vážně.

Co by konkrétně znamenalo označit dekrety za „mrtvé bezpráví“, jak to po nás chce rakouský kancléř Wolfgang Schüssel?

V momentu, kdy přijmeme slovo „bezpráví“, tak se bortí všechno, co se v roce 1945 stalo a všechna rozhodnutí, která byla v této chvíli učiněna, s dalekosáhlými následky. Vylučuji na vteřinu připustit, že šlo o bezpráví. Šlo o logický důsledek II. světové války, šlo o reakci na II. světovou válku a v žádném případě nešlo o svévolný krok z naší strany. To je tak samozřejmé, že jsem na rozpacích to opakovat.

Napadá mě otázka. Jste znám jako odpůrce samostatné evropské armády a naopak zastáncem spolupráce se Spojenými státy v rámci NATO. Mohu jako jeden z motivů vidět i to, že jsou pro vás USA garantem jakési brzdy německého obra v Evropě?

Opakovaně říkám, že platí anglické přísloví, že nemáme dávat všechna „eggs to one basket“ (vajíčka do jednoho košíku), čili my nemůže svěřit svoji budoucnost do rukou jistého evropského společenství. My se musíme i smluvně navázat na Spojené státy.

Dekrety prezidenta Beneše se však staly i součástí českého předvolebního boje. Premiér Miloš Zeman i vy jste obviňování z nacionalistického předbíhání voličům. Jak odpovíte na tyto výtky zejména ze strany koalice unionistů a lidovců?

Tyto výtky jsou činěny, bohužel, jen částečně jako předvolební. Myslím si, že ze strany některých politických seskupení u nás a některých exponentů v médiích to dokonce nejsou jenom předvolební slova. Ony jsou to jejich kosmopolitní úvahy a toho se bojím ještě více, než čehokoliv jiného.

Vaše strana předložila návrh na rovnou daň. Tu ostatní strany odmítly a předsedu ČSSD Vladimíra Špidlu vedly k ironii, že jste revoluční stranou, a že každý týden pro vás vzplane nová konečná bitva. Tedy, s čím revolučním míníte ještě ve volební kampani přijít?

Vyšli jsme s koncepcí deseti dekád, které jsme zahájili koncem měsíce ledna a které nám vydrží do začátku tzv. horké kampaně. Jsme už u čtvrté a v pondělí 18. března bude vyhlášeno páté téma. Jestli si pan Špidla myslí, že každý týden vzplane poslední bitva, tak vůči jeho supersocialistickým názorům myslím, že skoro mohu říci, že vzplane. Je to náš evidentní záměr.

Myšlenka rovné daně není novinkou. Je známým a v poslední době více rozpracovávaným teoretickým konceptem. Tuto myšlenku jsme uvedli již v předvolební kampani, bez teoretického rozpracování, v roce 1998. Za čtyři roky jsme na ní intenzivně pracovali, pořádali semináře, a vydali několik publikací, dopracovali ji a je logickým vyústěním našeho uvažování. Není to náhodný nápad, který nás přepadl abychom pozlobili pana Špidlu.

 Vedení ČSSD uvažuje, což potvrdil i její předseda našemu listu, o vypovězení smlouvy o stabilitě ještě před volbami a oprášil heslo o tom, že jeho strana půjde do voleb „svobodná a bez závazků“. Myslíte, že tak, jak jste ČSSD upozornil, že má cenu pár měsíců před volbami uvažovat o hlasování o důvěře vládě?

Za prvé, plně souhlasím s panem Špidlou, že každá strana půjde do voleb svobodná a bez závazků. Z existence tzv. opoziční smlouvy žádná nesvoboda a závazky pro volební kampaň, pro volby a povolební uspořádání v žádném případě nevyplývá a nikdy nevyplývala. To je smyšlenka těch, kteří jsou plní zášti k opoziční smlouvě. Na druhé straně, jestli to někdo dnes chce, jak to naznačil pan místopředseda Škromach, tak ať to pak udělá. Ale říkám mu že když řekne A, tak musí říci B, a musí ve stejné minutě předseda vlády požádat předsedu sněmovny o nové hlasování o důvěře vládě, protože existence menšinové vlády stojí a padá s existencí opoziční smlouvy. Tím se vůbec nevyslovuji k tomu, jak by se zachovala ODS pár týdnů před volbami.

 Je zřejmé, že povolební vláda bude založena na koalicích. ČSSD trvá na odmítnutí školného, rovné daně, i důchodů na úrovní životního minima. Vy naopak požadujete reformu zdravotnictví, penzijního systému a celkově snížení nákladů státu. Předurčuje to nemožnost tzv. velké koalice ODS a ČSSD?

Vznikne-li koalice a nikoliv jednobarevná vláda, tak to v každém případě znamená, že každý z účastníků této koalice musí slevit ze svých programových principů. Že si každý v předvolebním měření sil buduje pozice a říká „z toho nikdy neustoupím“, tak to je logická věc.

Nikdo nechce menšinový kabinet. Přesto si myslím, že ani tato možnost není zcela vyloučena. Může nastat situace jako v roce 1996, kdy byla jistá tolerance ČSSD vaší menšinové vládě?

Ten počet variant je velmi omezený. Nepředpokládám, že znovu dojde k menšinové vládě – středové strany, lidovci a unionisté jsou tak nedočkaví, aby se stali členy vlády po čtyřletém půstu, na který nebyli zvyklí, takže nevěřím, že by si nechali účast ve vládě ujít. Tím pádem se přimknou k jedné ze dvou standardně definovaných silnějších politických stran.

Jak byste krátce zhodnotil programy svých politických konkurentů?

To bych nerad. Jedna věta svádí ke karikatuře a ty strany budou replikovat, že mají stostránkový program. Nicméně, vůči socialistům je jedna věta jasná – oni chtějí více moudrého státu a my chceme více svobodných lidí. KDU-ČSL a US jsou méně definovány svým programem, ty jsou více definovány svými osobními ambicemi. Tady bych zdůrazňoval lidskou integritu, férovost jednání, čitelnost politických postojů, protože jejich velmi mnohovrstevnaté postoje, které jsou vždycky tak, jak se to hodí, se do jedné věty shrnout nedají.

Jak byste zhodnotil pomalu končící funkční období Václava Havla? A podotázka, co je brzdou vaší lepší spolupráce? Že „on prostě chce slyšet jenom názor souhlasný s jeho, on nechce vést dialog, polemiku“, jak jste nedávno řekl?

Nepokusím se hodnotit 13 let prezidentství Václava Havla s půlroční mezerou v druhé polovině roku 1992. Myslím, že i onoho půl roku naznačilo, že bez prezidenta země fungovala a úspěšně dále, že se nic nešťastného nedělo. Naopak jeho absence vstupování do hry umožnila hladké, klidné, přátelské rozejití se se Slovenskem, které mohlo být méně hladké, méně klidné a méně přátelské. Ale nechci se pokoušet o hlubší hodnocení.

Vaše tenisová utkání  jsou opředena legendami o tajemných ujednáních. Jsou tedy vaši spoluhráči nějak vybíráni? Je to nějaký váš fan club, političtí příznivci, nebo utajení sponzoři, kdy si mezi jednotlivými sety a gamy vyměňujete zásadní informace?

To je jedna ze systematicky budovaných hříček proti mně. Celý život jsem sportoval a závodně začal hrát házenou ve 12 letech, basketbal ve 14, basketbal od 14 do 40 let a volejbal do 47. Prohry jsem zažil stokrát, dokonce mnohokrát říkám, že rozliším politiky, kteří někdy sportovci byli a těmi, co nebyli. Protože ti, co byli, ví, co je to prohrát a co je to vyhrát a jsou schopni svou prohru unést. A s mými tenisovými utkáními je to stejné. Zde většinou prohrávám.

Jiří Kouda

Václav Klaus, SUPER, 16. 3. 2002