Hlavní strana » Komentáře IVK » Páteční glosa IVK: Dá se v…

Páteční glosa IVK: Dá se v dnešní kakofonii hlasů říci ještě něco nového?

Komentáře IVK, 14. 2. 2024

Říci něco nového dnes už skoro možné není. Navíc skoro nikdo neposlouchá. Když vezmu do ruky glosy svých kolegů z IVK za poslední týden nebo dva, prakticky vše podstatné, co jsme říci chtěli, je v nich řečeno.

Sebedestrukční tendence dnešního světa zásadně odmítáme, ale nejsme přívrženci konspirativních teorií. Tím pro některé nejsme dostatečně zajímaví. Měli bychom vydávat – stejně jako oni – silácké výroky, ostrá či hrubá slova, vždy ad hominem neboli osobním útokem na toho či onoho politika? To náš způsob myšlení a jednání není.

Vadí nám, že jsou touto cestou a těmito metodami opomíjeny jakékoli trendy či tendence ve společnosti, o které vždy – bez výjimky – jde. Nezabývat se těmito trendy či tendencemi je vlastně – možná nevědomky – pomáháním současným vládnoucím vrstvám. Tím se, jak výstižně píše Petr Hampl, „zafixovávají mocenské poměry“ a zabraňuje se tím jakémukoli možnému „vzestupu opozice“. Citujme sociologa Hampla z jeho nedávné knížky Střízlivění: „konspirátoři vytváří uzavřené kruhy stoupenců“ a ti „se cítí dobře, protože jsou obklopeni lidmi, kteří sdílí jejich vidění světa“. Když to řekneme některým radikálním kritikům dnešní Fialovy vlády a jeho vládnutí, nebudou to slyšet rádi. Nebudou to rádi slyšet „ani opoziční politici, kteří na tom mohou dobře balancovat a trvale udržovat pár mandátů (bez možnosti cokoli prosadit).“

Troufal bych si říci, že způsobem organizace stran ANO a SPD dochází k onomu „zafixování mocenských poměrů“ a k vítězství Fialy, Rakušana a Pekarové v podstatě navěky.

V našem institutu jsme vydali již dva sborníky s názvem Sebedestrukce Západu. Nejsme v tomto ostrém vidění našeho problému osamoceni. O ničení Západu píše leckdo, i Petr Hampl má kapitolku „Jak zastavit pád Západu“.

I když jeho – ode mne nesmírně nalevo stojící – analýzu dnešního světa nesdílím (a už vůbec nesdílím jeho přesvědčení o osudném omylu Hayeka, což Hampl formuluje jako parafrázi názvu Hayekovy poslední knihy „The Fatal Conceit“), souhlasím s jeho kritikou politického vedení dnešní České republiky, které zakládá svou politiku „na popírání reality“, i s jeho kritikou toho, že provádějí „systematickou likvidaci všeho vlastního“. Zmiňuje i naše „fungování jako lokajská entita“ (o lokajské mentalitě naší současnosti často ve svých textech píše velmi přesvědčivě náš kolega Jiří Weigl). Zejména souhlasím s jeho názorem, že „nikdo to nepraktikuje tak důsledně jako Česká republika, vyjma baltických států“.

Já bych považoval za nutné – z hlediska analýzy – rehabilitovat společenské vědy, které v současnosti totálně selhávají. Z minulostního kritika politické reality se stávají obhájci statu quo (před dezoláty, což je – v terminologii současných politických elit – každý, kdo nepřísahá na svět dnešní liberální demokracie, evropeismu, multikulturalismu, genderismu a environmentalismu). Tuto kritiku našich společenských věd nedávno velmi pěkně formuloval Václav Bělohradský v Salonu Právo (v článku Bez humanitních věd si nebudeme rozumět ze 14. prosince 2023, ve kterém vlastně navazoval na svůj předcházející článek z 1. září 2022 Svět včerejška: rekviem). I s ním si v těchto věcech dobře rozumím.

Jsem si jist, že bychom ve společenských vědách (těch minulých) mohli mnoho nového a zapomenutého najít. Jen je třeba je číst a studovat.

P.S.: A to jsem chtěl psát o tom, že to v pondělí bude 70 let, kdy nástupce Stalina do vrcholné pozice sovětské hierarchie Nikita Chruščov velkoryse daroval Ukrajině Krym. Tak asi až příště.

Václav Klaus, 16. 2. 2024